Zlatý poklad za 288 miliard dolarů
|

Zlatý poklad za 288 miliard dolarů

Zpráva amerického ministerstva financí o mezinárodních rezervách používá trochu zavádějící matematiku. Oceňuje hodnotu zlatých rezerv na 42 USD za trojskou unci– tedy cenu, která byla naposledy určena v roce 1973. Aktuální cena zlata je však v současnosti vyšší jak 1100 USD za unci!

Jedná se tedy o cenu, která byla naposledy určena v roce 1973 – dva roky po pádu Brettonwoodského měnového systému, který po desetiletí pevně vázal cenu zlata na hodnotě 35 USD za trojskou unci.

Americké ministerstvo financí tedy oceňuje zlato za cenu, kterou mělo ještě v době studené války. Kdyby bylo zlato ohodnoceno současnými cenami, byl by to doslova zlatý důl, přičemž ocenění by odpovídalo přibližně 288 miliardám USD. Proč ministerstvo financí nezapočítává obrovský nárůst v ceně zlata?

Oceňování zlatých rezerv na tržní cenu by udělalo zmatek ve fluktuující rozvaze, v závislosti na tom, jak cena zlata roste a padá. Navíc pokud by se cena zlata propadla, přišli by Američané o hypotetické jmění tak rychle, jak jej získali.

Navíc Amerika se nesnaží prodávat svoje zásoby. Oceňování zlatých zásob tržní cenou by bylo stejný účinek, jako vyvěsit cenovku na Bílý dům nebo Sochu svobody – zábavné, ale zbytečné. Ministerstvo financí by sice mohlo oznámit, že je bohatší, avšak když zlato neprodává, nemá to žádný ekonomický dopad.

Pokud se budou Američané snažit prodat zlato na otevřeném trhu, nedokázali by získat současnou jeho tržní cenu. Vlády po celém světě drží přibližně 20 procent světových rezerv, z nich Amerika drží přibližně třetinu. Pokud by zlato uvedla na trh, jeho cena by se zhroutila. I kdyby se ministerstvo financí snažilo zlato odprodávat postupně, očekávání budoucích prodejů by vedlo k sestupnému propadu jeho cen. Podobné transakce by vyžadovaly velké politické manévry, protože ostatní centrální banky a odvětvím podporovaný světový koncil pro zlato by nesli s velkou nevolí to, že Američané se snaží své zlato prodávat.

Zvýšení oceňované hodnoty zlatých rezerv by mělo také inflační efekt, což by byla ta poslední věc o kterou by FED v současné situaci usiloval. V roce 1933 prezident Roosevelt zvýšil účetní cenu zlata z 20,67 USD na 35 USD za trojskou unci, aby účinně bojoval s deflací. Ekonomice tento zásah pomohl, ale byl to rizikový krok. FED dnes disponuje mnoha jinými způsoby jak korigovat inflaci; v této souvislosti by bylo přecenění a prodeje zlata pouze rychlým a neuváženým řešením.

Určitě existují lidé, kteří si myslí, že by měly Spojené státy prodat část svých zlatých zásob. Zlatý standard přestal fungovat a držením zlata de facto podporují tento zastaralý přístup. Mnohé odborné studie také naznačují, že bohatství uložené ve zlatě by bylo daleko lépe využito, kdyby bylo vlito do ekonomiky.

Odpůrci této strategie však poukazují na fakt, že se jedná pouze o jednorázové řešení. Na rozdíl od zvýšení daní nebo omezení výdajů, lze zlato prodat jen jednou. Ačkoliv by to mohlo pomoci při současném propadu, chybělo by další důležité aktivum, ke kterému se lze uchýlit v případě, že se ekonomika zase propadne.

Zdroj: BigMoney