Nadměrné sebevědomí aneb zabiják investorů
|

Nadměrné sebevědomí aneb zabiják investorů

Nejenže jsou investoři obvykle přehnaně optimističtí, ale často jsou také nadměrně sebevědomí. Jak se to odráží na jejich investicích?

Psychologie Investování

Behaviorální předsudek nadměrného sebevědomí můžeme definovat tak, že lidé mají sklon nadhodnocovat pravděpodobnost, že mají pravdu či je jejich odhad správný, a díky tomu jsou překvapeni častěji, než si myslí nebo předpokládají. Statisticky řečeno, lidé mají příliš úzké intervaly spolehlivosti neboli konfidenční intervaly. Tato skutečnost se označuje jako „špatná kalibrace“ (poor calibration).

James Montier k tomu ve své knize Behavioral Finance – Insights into Irrational Minds and Markets uvádí výstižnou poznámku: „Nadměrné sebevědomí a přehnaný optimismus jsou vskutku mocnou kombinací, neboť investory vedou k přeceňování svých znalostí a schopností, podceňování rizika a přehánění svých schopností kontrolovat situaci.“

Také Michael Pompian ve své knize Behavioral Finance and Wealth Management zajímavě poodkrývá podstatu nadměrného sebevědomí: „Nadměrné sebevědomí můžeme definovat jako neopodstatněnou víru v intuitivní logické uvažování, odhady a kognitivní schopnosti. Koncept nadměrného sebevědomí pochází z velkého množství psychologických experimentů a studií, ve kterých respondenti přeceňují jak své vlastní predikční schopnosti, tak přesnost informací, které se k nim dostaly.

Lidé jsou špatně kalibrováni v odhadování pravděpodobností – jevy, o kterých si lidé myslí, že jsou jisté, se veliče často uskuteční s mnohem menší pravděpodobností než 100 %. Zkrátka a dobře si lidé myslí, že jsou chytřejší a mají lepší informace, než je ve skutečnosti pravda.“

Když investoři odhadují budoucí cenu akcie, většinou reálně uvažují o intervalu např. mínus 5 % až plus 15 % ročně. Historie ovšem ukazuje, že směrodatná odchylka výnosů je mnohem větší. Implikací nadměrného sebevědomí v prognózách neboli špatné kalibrace je to, že investoři významně podceňují riziko poklesu (downside risk) a jsou překvapeni mnohem častěji, než předpokládají.

Lidé mají sklon být příliš jistí přesností svých vlastních odhadů, názorů a soudů. Investoři se např. na Internetu dočtou o nějaké úžasné akcii se skvělými budoucími vyhlídkami. Investoři nevěnují pozornost potenciálním rizikům a jsou si „velice jistí,“ že se tato akcie v brzké době stane miláčkem burzy. Přehnaná víra ve své investiční schopnosti může často vést k nedostatečně diverzifikovaným portfoliím, neboť pokud jsou si investoři „naprosto jistí,“ že všech 5 akcií v jejich portfoliu budou příští „horké akcie,“ nebudou věnovat pozornost možným nástrahám a budou se jednoduše chovat naivně a krátkozrace. Ukazuje se, že s tím, jak lidé o daném problému získávají další a další informace, roste jejich jistota ve správnost svých odhadů a minulých rozhodnutí. Psychologický výzkum ovšem prokázal, že s tím, jak se množství získaných informací zvyšuje, se přesnost jejich odhadů a prognóz nezvyšuje a někdy i dokonce klesá! Klasickým příkladem nadměrného sebevědomí například byla technologická bublina na konci minulého století. Investoři si byli často naprosto jistí a přesvědčení o tom, že technologické akcie po ohromujícím předchozím růstu porostou ještě mnoho dalších let, a vůbec nevěnovali pozornost fundamentálním faktorům, které jednoznačně ukazovaly na výrazné nadhodnocení těchto akcií. Dalším zářným příkladem byla bublina na nemovitostním trhu v USA, která byla předzvěstí aktuálních problémů v globální ekonomice.

Michael Pompian uvádí klasické investiční chyby, které z nadměrného sebevědomí vyplývají:

• Nadměrně sebevědomí investoři přeceňují svoji schopnost ohodnotit společnost jako potenciální investici. Výsledkem je, že se mohou stát slepými k jakékoliv negativní informaci, které by mohla normálně indikovat varovný signál, že je akcie k nákupu nevhodná, nebo pokud je v portfoliu obsažena, tak měla být dávno prodána.

• Nadměrně sebevědomí investoři mohou přehnaně či přespříliš obchodovat, což je důsledek přesvědčení, že mají nějaké speciální znalosti, které jiní nemají. Bylo dokázáno, že nadměrné a aktivní obchodování vede k ubohým investičním výnosům.

• Jelikož neznají, nerozumí či nevěnují pozornost statistikám historické investiční výkonnosti, nadměrně sebevědomí investoři podceňují riziko poklesu (downside risk). Výsledkem je to, že mohou neočekávaně trpět mizernou výkonnosti portfolia.

Nadměrně sebevědomí investoři drží nediverzifikovaná portfolia a tím pádem se vystavují většímu investičnímu riziku, aniž by za to byli kompenzováni vyššími očekávanými výnosy. Nadměrně sebevědomí investoři často ani neví, že ve skutečnosti akceptují více rizika, než by si opravdu přáli.