Akcie – nejlepší dlouhodobá investice?
|

Akcie – nejlepší dlouhodobá investice?

Od začátku desetiletí byl akciový trh jen dírou na peníze. Když byl začátkem letošního března (2009) na dně, investoři ztratili od března 2000 více než 50 % hodnoty, a to po zohlednění inflace. Od té doby se situace mírně zlepšila na 40% ztrátu.

Jsou tedy akcie dobrá dlouhodobá investice? Stále dokola se říká, že akcie jsou nejlepší dlouhodobou investicí. Jejich cena kolísá, ale po dostatečně dlouhé době vykazují zisky, které poráží dluhopisy, nemovitosti, komodity a každé jiné aktivum.

Překvapivě odpověď závisí na tom, co považujete za dlouhou dobu. Za poslední dvě století byly akcie pro investory daleko lepší než dluhopisy nebo jakékoli jiné aktivum. Nicméně stejně tak, jak uvádí prospekty podílových fondů, historická výnosnost nemusí odpovídat budoucím výsledkům. Přesto existují smysluplné argumenty, proč by akcie měly i nadále dlouhodobě vykazovat nejlepší zisky.

To ovšem neznamená, že je vždy nejlepší je nakoupit a držet portfolio, které se skládá převážně z akcií. Záleží na investičním horizontu. Investor by měl také zvážit, zda tak rizikové investování, jakým jsou akcie, patří do jeho spoření na důchod.

Trocha historie

Příručka akcie vs. dluhopisy

Tvrzení že akcie jsou dlouhodobě nejlepší investice, se datuje do roku 1922, kdy jeden dluhopisový broker z New Yorku najal Edgara Lawrence Smitha, aby vytvořil příručku, vysvětlující, proč dluhopisy, a ne akcie jsou nejlepší dlouhodobou investicí, což bylo tou dobou na Wall street považováno za běžnou moudrost. Dluhopisy sloužily k investování a akcie ke spekulaci.

Poté, co Smith prošel historické údaje, poznamenal, že nemůže nalézt žádné důkazy, které by toto tvrzení podpořily. Naopak zjistil, že za každé zkoumané 20leté období akcie překonaly svou výkonností dluhopisy, pouze s jednou výjimkou.

V roce 1924 publikoval Smith výsledky svého výzkumu v knize Kmenové akcie jako dlouhodobé investice. V té době se jednalo o senzaci. Smith – předtím nevýznamný podnikatel – si založil vlastní investiční fond a byl pozván Keynesem, aby se připojil do elitní Královské ekonomické společnosti (Royal Economic Society). Jeho argumentem bylo, že akcie jsou výnosnější než dluhopisy, protože:

  • jsou méně náchylné k poklesu jejich hodnoty inflací,

  • dovolují podílet se na růstu americké ekonomiky způsobem, který dluhopisy ani žádné jiné aktivum nenabízejí.

Tyto dvě představy pak byly ideovým základem býčího trhu v letech 1920-29.

býčí trh

situace, kdy na burzách dochází k růstu cen akcií

Stocks in long run

Po burzovním krachu v roce 1929 se trh dále propadal v letech 1930–32. Tvrzení, že akcie mohou být dobrá dlouhodobá investice, se stalo vtipem a bylo tomu tak po následující desetiletí.

Když se však v letech 1938, 1953 a 1964 některé z vědeckých studií zabývaly výnosností akcií, pokaždé došly ke stejnému závěru jako Smith – i se započtením krize 30. let byly akcie výborným dlouhodobým investičním nástrojem se zisky, které překonávaly dluhopisy.

Finančníci také přišli se třetím argumentem odůvodňujícím výnosnost akcií:

  • Akcie jsou rizikovější než dluhopisy, proto je akciovým investorům zaplacena dodatečná "prémie" za toto riziko.
Jeremy Siegel

V roce 1994 byla publikována dosud největší studie týkající se porovnání výkonnosti akcií a dluhopisů. Jeremy Siegel ve své knize Stocks for the Long Run dokumentuje na časových řadách od roku 1802, že akcie v téměř každém 30letém období svou výnosností předčily dluhopisy.

V roce 2000 došlo k propadu v technologickém sektoru. Ačkoli Smith upadl v zapomnění po burzovním pádu 1929, Jeremy Siegel si uchránil svou reputaci, protože varoval před pádem akcií z technologického sektoru, právě když byl akciový trh poblíž svého vrcholu v březnu 2000.

Za dlouhé období také považuje 20–30 let, a proto stále věří, že akcie jsou nejlepší investicí pro ty, kteří hledají dlouhodobé zisky.

Trocha současnosti – období 1969-2009

SP500 dlouhé období¨

Robert Arnott, peněžní správce z jižní Kalifornie, publikoval v dubnu článek, ve kterém zjistil, že 20leté vládní dluhopisy vykazovaly v letech 1969–2009 vyšší výnosnost než akcie. Čtyřicet let je přitom dostatečně dlouhé období.

Přesto si akcie nevedly špatně: 1 USD investovaný do akcií v březnu 1969 vydělal, při reinvestování dividend, 280 USD po 40 letech, stejná investice do dluhopisů vynesla dokonce 294 USD. Je přitom samozřejmě nutné zohlednit i inflaci. Siegel ve své diskuzi s Arnottem toto považuje za důvod, proč jsou dluhopisy nyní příliš drahé, což mu Arnott nevyvrací. Také říká: "Nechci, aby si to lidé vykládali, že příštích 40 let budou dluhopisy vynášet více než akcie."

Arnott tímto výzkumem chtěl dokázat, že běžná představa, že akcie musejí být vždy základem portfolia, může být mylná. Důležité je prý věnovat pozornost cenně, kterou za dané aktivum (akcii či dluhopis) zaplatíme.

K tomuto názoru se přiklání i Siegel, který v posledním desetiletí pozměnil svou strategii a zaměřuje se na investování do akcií, které považuje za "levné". Ty mají ceny relativně nízké k ziskům společnosti, účetní hodnotě a ostatním fundamentálním parametrům. Věří, že v následujících 10–20 letech budou akcie vykazovat nadprůměrné výnosy.

S vyššími výnosy u akcií je pak možné mít na důchod více peněz, než si člověk naspoří. Jak ovšem poslední dobou zjistily miliony lidí, nelze s tím najisto počítat. Akcie jsou nejlepší dlouhodobá investice. Otázka je, zda tato doba pro bude dostatečně dlouhá. Pak už stačí jen dodat, co říkal ekonom Keynes: "V dlouhém období jsme všichni mrtví."

Zdroj: Time