Soumrak ratingových agentur
|

Soumrak ratingových agentur

Ratingové agentury mohou ztratit svou významnou úlohu. Trest zato, že svým razítkem schvalovaly nekvalitní finanční instrumenty, dostává zřetelnější obrysy.

Obamova administrativa navrhla změnu v legislativě, která je daleko rozsáhlejší, než se očekávalo.

Návrh se zaměřuje na vyřešení konfliktu zájmů a vyšší otevřenost. Pokud bude analytik najat zákazníkem, bude jeho minulá práce předmětem podrobného zkoumání.

Rating

Standardizovaný způsob posouzení bonity (dluhové důvěryhodnosti) emitenta a jím emitovaných cenných papírů formou písmenných nebo číselných symbolů

Ratingové agentury

mezi nejvýznamnější ratingové agentury patří Standard & Poor's, Moody's a Fitch Stupnice ratingových agentur

Ratingové agentury budou muset zveřejňovat své poplatky, historii ratingu a také daleko více o použité metodologii. Nebudou moci vykonávat konzultace pro klienty, které ratingově hodnotí.

KUPTE SI RATING

Tato opatření by měla zabránit tzv. „nakupování ratingu“, které převládalo v období boomu. Výraznější odtajnění informací také pomůže investorům prokázat u soudu, že ratingové agentury byly ve svém jednání nezodpovědné – firmy v tomto odvětví čelí spoustě žalob od investorů. Například od velkého kalifornského penzijního fondu CalPERS (který Moody’s paradoxně zařadila mezi adepty na snížení ratingu).

Američané přestávají být spokojeni se způsobem platby za ratingy, stejně jako Evropská unie, která v dubnu schválila vlastní reformy. Převládající model, ve kterém vydavatel dluhopisů platí rating přímo, pomáhá vytvářet mezi těmito subjekty spřátelené vztahy.

Ovšem alternativy vykazují také vady. Pokud by za rating platili investoři, mnozí z nich by se mohli na této činnosti „svézt zdarma“. A investoři by měli, stejně jako vydavatelé dluhopisů, důvody celý proces ovlivňovat. Vládní ratingová agentura by zase mohla být lákána k minimalizaci snížených ratingů v době, kdy se ekonomika potýká s problémy.

RATINGOVÉ PROKLETÍ

Každopádně hlavní problém se nachází jinde. Ratingové agentury se staly legálně posvěceným oligopolem, protože nutnost ratingu je zakotvena v předpisech.

Penzijním a peněžním fondům je zakázáno držet cenné papíry s nízkým ratingem, zatímco banky mohou omezit svůj kapitál, pokud drží cenné papíry s vysokým ratingem. Investoři se pak hrnuli na firmy hodnocené ratingem AAA (pozn: nejlepší ratingové hodnocení) jako například AIG, která mohla jít do velkého rizika, aniž by měla zajištění u protistran.

David Einhorn, manažer hedge fondu, toto nazývá „prokletí tří A“. Zároveň říká, že ratingy jsou procyklické. V dobrých dobách vytváří zvýšení ratingu na trzích bubliny, ve špatných dobách pak jeho snížení vede k propadu trhů.

Zjevným řešením je zrušit povinnost ratingu kde je to možné. Míru jeho využití by pak rozhodoval spíše trh, než vládní pověření.

Americký návrh, který musí být ještě pozměněn dodatky v kongresu, nutí regulátory určit, kde může být odebrána vazba na rating. Celý proces nabývá na rychlosti, tak se může stát, že samo odvětví ratingových agentur tímto utrpí „mnohonásobné snížení ratingu.“

Zdroj: The Economist