Zlato: nezničitelný kov
|

Zlato: nezničitelný kov

Cena zlata opět pokořila hranici 1000 dolarů za unci. Protože základní měnou pro stanovení ceny je americký dolar, cena při jeho oslabování zpravidla roste. Navíc rostoucí riziko inflace zvyšuje poptávku po tomto „bezpečném přístavu“. Zlato je také technický kov a obrovské množství leží „na skladech“ centrálních bank. Kupní síla zlata se však vyvíjí jinak.

Zlato

Archeologové vyzkoumali, že se v Egyptě těžilo zlato již 2000 let před naším letopočtem. První zlaté mince nechal zhotovit král Lydie Croesus v 6. století před naším letopočtem. Žlutý kov má vysokou hustotu a nevadí mu vzduch, vlhkost, horko a většina rozpouštědel.

Kupní síla zlata v Anglii

Využití

Zlato se dá dobře zpracovávat a výborně vede elektrický proud i teplo, což jsou vlastnosti, díky nimž se stal tento vzácný žlutý kov důležitou surovinou v průmyslu, nejvíce v oblasti elektrotechniky.

Další důležitou odvětvím, v němž se používá zlato již 3000 let, je zubní technika. Ovšem s velkým odstupem je nejvýznamnějším použití zlata (75%) v klenotnictví.

Kupní síla zlata v USA

Cena

Zlato se těží na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy (zde je těžba zakázána), přičemž jižní Afrika je s podílem 16% hlavním producentem. Dále se na trhu podílí USA (především Nevada) 12%, Austrálie 11%, Rusko má tržní podíl 6,2% a Kanada 5,8%.

Ovšem vzhledem k tomu, že je zlato prakticky nezničitelné, stále znovu se používá ten samý kov, který byl vytěžen v dobách minulých. Základem ceny zlata jsou náklady na těžbu a ty stoupají, protože zásoby leží stále hlouběji.. Klesá-li cena zlata, producenti uzavřou doly s nejvyššími náklady a tím se opět sníží množství těžby (které vede k růstu ceny).

Index cen v Americe (inflace)

Bretton-Woodsyký systém

1945-1971

Zlato mělo oficiální status celosvětové rezervní měny. USA garantovaly směnitelnost dolaru za zlato, v poměru 35 dolarů za jednu unci.

Zlato, měna a centrální banky

Roku 1792 se rozhodl kongres Spojených států krýt vydané papírové peníze zlatem a stříbrem. Tím získalo zlato formální roli měny. Každý občan si mohl své papírové peníze vyměnit v centrální bance za zlato nebo stříbro. Prezident Richard Nixon tento standard, tzv. Brettonwoodský systém, zrušil v roce 1971.

Od té doby se pohybují ceny zlata a směnné kursy, alespoň teoreticky, nezávisle na sobě. Značné rezervy zlata centrálních bank hrají dnes roli jištění pouze psychologicky. V jejich trezorech ho je na celém světě uloženo více než 30 000 tun.

Největší podíl má Federal Reserve Bank (26%), hned za ní ji následuje Deutsche Bundesbank (ca. 11%) a Banque de France (9,7%). Při kurzu zlata 400 USD / unce disponuje Německo „zlatým pokladem“ v hodnotě 44,8 miliard dolarů. Když si však člověk pomyslí, že roční zadlužení odpovídá zhruba stejné částce, je zřejmé, že význam zlata jako krytí měny je opravdu nízký.

Vzhledem k tomu, že roční těžba pokryje asi jen ¾ světové poptávky, musí tento deficit pokrýt prodej zlata centrálních bank. Celosvětově činí poptávka zlata kolem 3600 tun. Naproti tomu skutečné vytěžené množství je zhruba 2600 tun.

Se zlatem se obchoduje na Mercantile Exchange (oddělení COMEX) v New Yorku, na Board of Trade v Chicagu, na Euronext/LIFFE, na londýnském Buillon Market, v Tokiu na Commodity Exchange, na Bolsa de Mercadorias and Futuros a v Koreji na Futures Exchange.