Připravit se na důchod, aneb jak nespadnout z kolečkových bruslí
|

Připravit se na důchod, aneb jak nespadnout z kolečkových bruslí

Budoucí senioři v létě vesele rejdí na kolečkových bruslích, hrají hokej, vozí děti na tenis a o dovolené se rádi potápějí v teplých mořích. V zimě s oblibou utrácejí za cesty na vzdálené alpské kopce. Zdánlivě se absolutně liší od svých předchůdců, dnešních důchodců. Ti budoucí si často dělají legraci (někdy shovívavou, někdy zlou) z těch dnešních. Mají pocit, že jsou neskutečně jiní a že jim patří budoucnost. A o to běží. Patří jim opravdu? A pokud ano, za kolik? A bude patřit všem?

Spoření Důchody Peníze
Číňané jsou pevní na kolečkách

Čeští důchodci se po léta na stáří připravovali jednoduše. Něco si našetřili a přijali výrazné omezení spotřeby až chudobu jako životní styl. Pokud jim sloužilo zdraví, užili si spoustu volného času, stačili něco našetřit a hodně toho rozdat (vnoučatům a dětem). To však bylo předtím, než začaly tikat demografické hodiny. Ony v Česku hlasitě a slyšitelně tikají již zhruba dvacet let, ale nějak to nikdo nechtěl ani slyšet, ani řešit.

Budoucí senioři, co dnes vesele rejdí na kolečkových bruslích, dlouho netušili, jak se věci mají. Kdyby jim někdo řekl, že z analýzy struktury jejich úspor a trendů, z nichž vyroste jejich vlastní budoucnost, vychází, že se k ní chovají nekonečně prostomyslněji, než se kdy chovali ti často posmívaní dnešní senioři, divili by se. Na jejich obranu budiž řečeno, že většinou nic netušili a netuší.

Ještě na konci minulého století se zdálo, že svět si bude užívat harmonického růstu a vše ostatní se zvládne. Asi to tak nebude. Vynořily se trendy, jež hrozí velkými změnami a přinášejí značná nebezpečí budoucím seniorům, kteří ještě ani nevěří tomu, že těmi seniory jednou budou.

Demografie míchá globálními kartami

V roce 1950 patřilo 7 z 12 nejlidnatějších států světa mezi průmyslově rozvinuté země. V roce 2050 se na tomto seznamu udrží nejspíše už jen USA. Místo zemí, jejichž jména pro nás stále ještě znějí prestižně, zaujmou bývalé rozvojové země.

Vynořilo se druhé ekonomické centrum a krize, z níž se zotavujeme, potvrdila jeho sílu a vitalitu – Čína a Indie. Pokud se nezmění porodnost v rozvinuté Evropě (včetně Česka) a v Japonsku, pak se jejich populace, podle některých odhadů, zmenší na konci století na polovinu současného stavu.

Ruku v ruce s poklesem porodnosti dochází v těchto státech k nárůstu průměrného věku. Za posledních 50 let narostl průměrný věk v rozvinutých zemích více než za předchozích 5 000 let. Až do průmyslové revoluce, která začala v Anglii zhruba v roce 1760, bylo v populaci na těchto územích přibližně 2 až 3 procenta seniorů starších 65 let. V roce 2030 jejich procentní podíl v celkové populaci rozvinutých zemí dosáhne 25 procent a v některých zemích se bude blížit 30 procentům. V České republice to bude od 17 do 21 procent. Do roku 2050 se tento negativní vývoj ještě zrychlí. Česká republika, kde se proces stárnutí prudce zhorší, se může stát druhou nejstarší zemí evropského kontinentu, v níž bude 41 procent populace starších 65 let. Jen málo budoucích seniorů si dokáže spočítat, co to obnáší a přináší. Pokud by to dovedli, pak je už teď bolí hlava. Pád z kolečkových bruslí optimismu by mohl být dost tvrdý.

Tvrdé dopady

Jde o to, že Evropané a Japonci, kteří se nenarodili a už nenarodí, podrazí nohy růstu HDP svých ekonomik. Představovat si zmenšující se ekonomiku, která produkuje více, je sice možné, ale nemístně optimistické. Růst HDP vyžaduje primárně růst pracovní síly. Průměrný desetiletý růst (1998 až 2008) zemí G7 byl 2,1 %. Bude-li pokračovat v tomto teritoriu dosavadní demografický trend a stejné tempo růstu produktivity, pak se růst dlouhodobě sníží na 1, 454 % ročně. Vychází to z poznatků Harvardovy univerzity.

Současně narůstá počet těch, kdo ekonomice odevzdali své a čekají na to, že jim to bude vráceno. A ono to podle starých pravidel nebude možné. Logicky se tak hroutí pečovatelský model společnosti, který byl v "západní" verzi tak příjemný. Televize a ulice jsou toho plné, ale reálně vzato jde jen o eventuální změkčení reforem. Dopady demografie nelze odvrátit. Daně nelze zvyšovat o dalších 30 až 40 procent. Věk odchodu do důchodu nelze zvyšovat nad biologicky racionální hranici.

Pokud by výše odvodů ze mzdy na důchodové zabezpečení měla zůstat stejně vysoká jako dnes i v roce 2040, pak by se, podle hrubého odhadu, musela zvýšit hranice odchodu do důchodu například v Británii, Itálii a Německu a zhruba o 10 let. Musela by se vesměs posunout za bod, který se někdy označuje za počátek vlastního stáří, tj. za hranici 70 až 75 let. To je málo reálné.

A co takhle "jednoduché" řešení?

Demografický vývoj je výhodně nerovnoměrný. Evropa se vylidňuje, jiné části světa se přelidňují. Medián věku v některých, například arabských, zemích je kolem dvaceti let. Indická ekonomika musí umístit pravidelně miliony mladých. Z toho vyplývá jedna možnost – pokud není pracovní síla někde k dispozici, je možné ji importovat.

To se již děje. V mnoha evropských zemích tvoří imigranti až 10 procent obyvatel. Podle některých projekcí by mohli v roce 2030 imigranti tvořit zhruba 30 procent německé populace a 50 procent obyvatel velkých německých center jako Mnichov a Frankfurt. Je možné, že tento trend se zpomalí, než Evropa zpřesní multikulturalismus, který je silně zproblematizován. Tam, kde dnes prožívají krizi kulturní homogenity, najdou dříve řešení toho, co je trápí. Česko v to nemůže doufat. Je na samém začátku změn. Bude tápat. Vyznačuje se nezřetelnou sociální stratifikací. Města jsou stále sociálně homogenní. Bohaté vrstvy žijí převážně nenápadně a prozrazují je ojediněle nápadná sídla. Návyk populace na kulturní různorodost je v Česku nízký a nebyl ještě nikdy tvrdě testován. Imigrační politika je v plenkách a ve veřejném prostoru se o ní vlastně nikdy nediskutovalo. Exekutiva se orientuje spíše na krátkodobá řešení.

Aby zabránily úbytku obyvatel, potřebovaly by, podle některých zdrojů, země EU do roku 2050 přijmout na svém území okolo 47 milionů přistěhovalců. K udržení současného poměru mezi seniory a občany v produktivním věku by bylo třeba mnohem mohutnějšího přílivu mladších zaměstnanců. Opožděné nebo neúspěšné řízení imigrace zpomalí téměř jistě ekonomický růst.

Politická sci-fi by si mohla představit nekonečně pestré varianty událostí, které tento vývoj přinese. Vzhledem k tomu, že se budou odehrávat na rozhraní let 2040 až 2050, zastihnou dnešní budoucí seniory v citlivé fázi stárnutí. Budou zvyklí na život ve společnosti, v níž generačně dominovali. Nejspíše i zapomenou, že staré společnosti mají tendenci chovat se staře a krátkozrace. Budoucí senioři budou účinkovat v jednom z největších ekonomicko politických dramat, které kontinent zažil. Není jisté, jak dopadne.

Přežití a realistický mindset

Máme na mysli přežití finanční. Budoucí senioři si prožijí situace, na něž neexistuje scénář. Jedná se s největší pravděpodobností o totální změnu životní scenérie mnohonásobně převyšující dopad "pouhého odchodu do důchodu". Této možnosti nelze čelit účetními výpočty, jednotlivými produkty a spoléháním na reklamní sliby. Této situaci nelze čelit tím, že se skrze strašení necháme zlákat k jednoduchým, nanejvýše dvouproduktovým řešením. Této situaci lze čelit pouze komplexní strategií, která přesahuje hranice jednoduchého portfolia. Potřebujeme nový finanční mindset. Český překlad tohoto slova je postoj nebo přístup. Abychom nespadli z kolečkových bruslí pohody a přežili vlastní budoucnost, potřebujeme především tvrdě realistický postoj nebo přístup k vlastní budoucnosti.

- Do budoucnosti nikdo nevidí. Nespoléhejte na to, že vyjdou staré jistoty a splní se tajná přání. Počítejte se všemi pravděpodobnostmi.

- Rozhodněte se včas, kde chcete stárnout. Vždy budou existovat levnější země a nejspíše i země s lepší kvalitou života. Záleží na tom, kolik budete mít peněz a vůle. Záleží, jak odhodlaný bude váš mindset.

- Váš zdravotní stav rozhodne. Něco nemůžete ovlivnit, něco ano. Snažte se za každou cenu ovlivnit to, co jde. O katastrofických variantách vývoje vlastního zdraví příliš nepřemýšlejte. Dokud tu nejsou, nemá smysl je přivolávat.

- Stáří není ve většině případů "odsudek na doživotí". Až budete staří, po desítkách let práce, bude pro vás volný čas superpožitkem a zážitkem.

- Zřiďte včas (nejlépe v příštích týdnech) v portfoliu část, kterou můžete nazvat strategická rezerva. Začněte ji opravdu budovat co nejdříve. Pocit, že máte dost času, je iluze. Musíte ji překonat. Druhou překážkou, kterou musíte překonat, je návyk na krátké střadatelské horizonty. Dlouhé peníze vznikají jen na dlouhé cestě. Třicet let – zvykejte si na toto číslo.

Strategická rezerva by vám měla zabezpečit:

• relativně komfortní udržitelný životní styl

• prostředky pro případ, že budete vyžadovat stálou a náročnou zdravotní péči

• prostředky pro případ, že budete v seniorském období potřebovat životní prostředí s asistencí a ochranou a chránit to vše proti inflaci

• ochran všeho proti ekonomickým krizím a jejich dopadu na hodnotu privátních penzijních fondů

Tato část portfolia by měla mít silnou ochrannou funkci (diverzifikace) a musí být pravidelně hodnocena. Globální ekonomika se bude měnit. Nezbytností bude naprosto důvěryhodný finanční poradce čerpající ze špičkových analýz. Vyvarujte se kutilství. Je snadné přehnat diverzifikaci a podlehnout různým klamům trhu.

Budete první českou generací, která po desetiletích vezme budoucnost do vlastních rukou. Počítejte se ztrátami, ale doufejte v nejlepší. Tuto výzvu je možné ustát! Miliony lidí to už dokázaly.

Téměř ve všech dosud známých katastrofických, dramatických a stresových situacích lidem pomáhaly vlastní peníze. Nepředpokládáme, že tato odvěká zákonitost se změní. Je třeba mít jich dost, až přijdou dny, kdy je budeme potřebovat.