David Lubin (Citibank): Na obzoru je nový Bretton Woods
|

David Lubin (Citibank): Na obzoru je nový Bretton Woods

Svět pomalu, ale jistě přechází na nový monetární režim. Ten bude vycházet z měnící se reality globální ekonomiky, ve které hrají stále větší roli rozvíjející se giganti. Jak přitom bude v pořadí třetí režim od konce druhé světové války fungovat, je pro všechny stále velkou neznámou. Kromě jiného i měnové války ovšem napovídají, že by mohlo jít například o klon Bretton Woodsu a jeho nástupce. Ten by v některých ohledech potvrdil současnou svobodu, v jiných by však toky kapitálu omezil. V rozhovoru pro Investiční web to tvrdí David Lubin, výkonný ředitel divize ekonomických a tržních analýz Citibank.

Americký dolar Měny
David Lubin

Napětí spojené s domnělou manipulací kurzů měn narůstá. Ani G-20 to nezměnila. Jak to vše skončí – čeká nás čelní srážka různých zájmů, nebo se mocnosti nakonec dohodnou?

David Lubin (DL): To je velmi obtížné říci. Před několika týdny se objevil záblesk naděje, když americký ministr financí Timothy Geithner navrhl, aby se hlavní pozornost přesunula od diskuze o nerovnovážném stavu ve vzájemném postavení dolaru a čínského jüanu k běžnému účtu; Geithner navrhl, aby se stanovily limity na možný deficit nebo přebytek na běžném účtu. První reakce Číny byla vcelku pozitivní – čínská vláda totiž sama chce změnit strukturu domácí ekonomiky, chce snížit význam vývozu a navýšit význam domácí spotřeby pro celou čínskou ekonomiku. A s tím, jak se jí to bude pomalu dařit, přebytek na běžném účtu zcela přirozeně bude klesat. I proto ta snaha namísto kurzů soustředit pozornost na běžný účet nabídla jistou naději. Ta ovšem postupně vyprchala. Nicméně tato iniciativa alespoň naznačila, že mezi politiky existuje kreativita, která by mohla vést k nalezení cesty k multilaterální dohodě, tedy dohodě přístupné pro všechny zúčastněné.

Podaří se takovou dohodu i přes nepřesvědčivé výsledky posledních několika summitů dojednat G-20? Nebo nakonec půjde o dohodu Ameriky a Číny, ke které se ostatní připojí?

DL: Myslím si, že jedním z problémů, kterým G-20 nyní čelí, je to, že jde o fórum, které je mnohem komplexnější než jeho předchůdce. V osmdesátých letech, když se například diskutovala Plaza Accord, tak to bylo tak, že se diskuzí zúčastnilo v podstatě jen pět zemí. G-20 je skupina dvaceti zemí, a je tak pro ni mnohem obtížnější něco skutečně udělat. Kterýkoli z jejích členů totiž může jakoukoli dohodu výrazně zkomplikovat.

Pokud to vezmeme v potaz, domníváte se, že takzvaný nový normál – tedy pokrizová situace – bude volatilnější a méně předvídatelný než stav před nynější krizí?

DL: Ano, myslím si to. Po druhé světové válce jsme vytvořili režim známý jako Bretton Woods. Ten se vyznačoval fixními měnovými kurzy a relativně uzavřenými kapitálovými účty – toky kapitálu byly po druhé světové válce omezené. Bretton Woods pak na začátku sedmdesátých let vystřídal nový režim, který byl postavený na plovoucích kurzech a otevřených kapitálových účtech. No a svět, ve kterém žijeme teď, můžeme popsat jako svět, ve kterém probíhá diskuze o tom, jak má vypadat ten třetí poválečný monetární režim. Dosud šlo o velmi nepřehlednou diskuzi, která v tomto slova smyslu příliš hmatatelného nenabídla. Přesto – jak čekáte, že ten příští monetární režim bude vypadat?

DL: Od Bretton Woods, tedy fixních kurzů a uzavřených kapitálových účtů, jsme se dostali k post-Bretton Woods, tedy flexibilním kurzům a otevřeným kapitálovým účtům. A možná, že jedna možnost, která se tak nyní nabízí, je vyzkoušet si jakýsi průnik těch předchozích dvou režimů. Tedy vyzkoušet si kombinaci flexibilních měnových kurzů a uzavřenějších kapitálových účtů. Bezpochyby signály, které nyní vysílají rozvíjející se země, kroky, které tyto země dělají, směřují právě tam. A stejně tak právě tímto směrem celý systém posunuje i tlak, který Spojené státy a další země vyvíjejí na Čínu kvůli zafixovanému kurzu jüanu. Nicméně ta cesta k novému monetárnímu režimu bude ještě obtížná.

Co by tak měly v tuto chvíli malé otevřené ekonomiky dělat, aby byly jak na tu obtížnou cestu, tak i na to, co je na jejím konci čeká, co možná nejlépe připravené?

DL: Tak to je obtížné říci. Pořádně se totiž můžete připravit jen na něco, co znáte. Naopak na něco, co v podstatě ještě nemá ani obrysy, na něco, čemu schází identita, je velmi těžké se připravit. A proto jsou teď všechny země – malé i velké, otevřené i relativně uzavřené – na cestě k novému otevřenému režimu. Ale ta cesta je ponořena do tmy.