IPO: Běh na dlouhou trať
|

IPO: Běh na dlouhou trať

Po dlouhé době jsme se dočkali na pražské burze nového titulu v rámci veřejné nabidky akcií společnosti Fortuna. A i když tento jev u nás není příliš častý, možná by nebylo od věci se podívat na to, co všechno je potřeba udělat před tím, než akcie společnosti vstoupí na burzu.

IPO Primární úpis akcií (IPO)
IPO - ilustrační foto

Ve světě je způsob financování chodu společnosti prostřednictvím primárních emisí akcií hojně rozšířen, bohužel v ČR je tento poměrně výhodný způsob ještě stále poněkud zanedbáván. Společnosti u nás stále využívají spíše dluhové financování. Jednou z příčin může být i postoj státu, který svým postojem a legislativou nevytváří ideální podmínky pro vstup společností na burzu, a dalo by se říct, že je k tomuto kroku ani nemotivuje.

Samotná primární emise akcií přitom akciovým společnostem přináší řadu výhod, které jim mohou pomoci v jejich fungování a rozvoji. Kromě rychlého kapitálu, který společnostem umožňuje další rozvoj při zachování nezávislosti, se firmy emitované na burze dostanou do povědomí jak laické, tak odborné veřejnosti, což vytváří další možnosti při rozvoji podnikání. Společnosti jsou transparentnější a jsou vnímány pozitivně jak obchodními partnery, tak bankami, což znamená snadnější financování ať už prostřednictvím úvěrů, nebo využitím jiných finančních produktů (konvertibilní dluhopisy apod.).

Pro akcionáře znamená IPO kromě realizace částečného zisku také zvýšení likvidity jejich podílů, tržní ocenění jejich akcií a využití cenných papírů při motivačních programech managementu nebo jako platidla při akvizicích jiných společností. To vše s možností zachování majoritního podílu a kontroly nad chodem firmy. V neposlední řadě vede nutnost informační povinnosti k zefektivnění řízení společnosti.

IPO není pro každého

Aby společnost mohla využít všechny výhody spojené s emisí akcií na burze cenných papírů, musí samozřejmě splňovat určité požadavky. Musí jít o zavedenou a perspektivní společnost s jasnou strategií a systémem řízení, transparentní organizační strukturou a vlastnickými poměry, která má zajímavý tržní podíl a je konkurenceschopná (a odlišitelná od konkurence). Důležitý je zkušený a stabilizovaný manažerský tým (včetně silného středního managementu) bez střetu zájmů. Společnost by neměla být závislá ne jedné osobě.

Společnost musí prokázat schopnost generovat zisky a bilance musí být zdravé a transparentní (včetně pozitivní cashflow). Na burzu by určitě neměla jít společnost, která bude usilovat o nový kapitál kvůli tomu, že jí banky kvůli předluženosti již nechtějí půjčovat.

V oblasti reportingu musí společnost implementovat mezinárodní standardy IFRS (bez nichž nemůže být obchodována na hlavním trhu burzy) a spolupracovat se zkušeným auditorem. Důležitý je zvládnutý manažerský informační a kontrolní systém a angažování zkušených IR a PR firem, které dbají na to, aby se informace o připravovaném IPO nedostaly na trh příliš brzy a nesprávným způsobem.

Důležitá transformace

Aby společnost splňovala všechny technické požadavky i očekávání investorů, musí projít před samotným zahájením IPO přípravným procesem. Tato fáze může trvat v závislosti na připravenosti emitenta několik měsíců i dva roky.

Společnost musí provést analýzu současného postavení na trhu a rovněž stanovení cílů a určení prostředků pro jejich dosažení. Analýza musí proběhnout prakticky na všech úrovních (organizační a vlastnická struktura, právní, daňová a účetní analýza) a jejím cílem je co nejdříve odhalit možné problémy. Důležitá je také finanční a informační restrukturalizace (již zmiňované IFRS), případné organizační změny, externí komunikace (PR, IR), zavedení pravidel corporate governance apod.

Pro úspěch IPO je rovněž důležité dbát na dobrou "eqiuty story", přípravu motivačních programů pro management a klíčové zaměstnance, a v neposlední řadě na detaily, jako jsou určení minimální velikosti emise, minimální tržní kapitalizace, free floatu a zabezpečení likvidity při obchodování.

Již v přípravné fázi nastupují na scénu externí poradci (právníci, auditoři) a hlavní manažer emise. Ten může být prakticky na úplném počátku IPO, když svému klientovi tento způsob financování doporučí. Banky nebo brokerské společnosti jsou v tomto případě motivovány jak zajímavým ohodnocením, tak i určitou mírou prestiže, která je s úspěšnými IPO spojena. Co se týče odměny (při úpisu nových akcií ji vyplácí emitent, u již existujících akcií to může být investor, který tyto akcie prodává), ta se pohybuje v řádu procent z objemu transakce, v USA je to 4 až 5 %, v Evropě kolem 2 až 3 %.

Kromě ní může emitent přidat tzv. "success fee", když je s výsledkem transakce spokojen. Odměna je vyplacena v případě úspěšného IPO, což manažera emise dostatečně motivuje (v případě neúspěchu vyjde několikaměsíční práce prakticky nazmar). Na druhou stranu by však nemělo docházet k tomu, aby manažer emise usiloval o realizaci IPO za každou cenu, i když společnost není dostatečně připravena (zde zase riskuje již zmiňovanou prestiž).

Kvalitní manažer zárukou úspěchu

Manažer emise navrhne strukturu emise a určí vhodný trh. Měl by tedy mít zkušenosti s domácími a ideálně i se zahraničními nabídkami akcií, vzhledem k tomu, že většina domácích firem, které vstupují na burzu, se rozhodne umístit své akcie také na zahraničních burzách (většinou ve Varšavě, v případě větších emisí, například NWR, také v Londýně).

Proces IPO

V případě větší emise v zahraničí je výhodné vytvoření malého syndikátu bank, který přispěje k přehledné a efektivní komunikaci. Větší množství zainteresovaných bank naopak zvýší byrokracii a nezvýší poptávku. Zkušenosti nicméně ukazují, že drtivá většina obchodů je realizována na domácí burze, protože pro domácí investory jsou dobře známé. Přestože je při IPO většina akcií umístěna na zahraniční burze (z důvodu očekávané vyšší likvidity), investují i zahraniční investoři do českých titulů právě prostřednictvím pražské burzy.

Pokračování článku najdete na serveru Investujeme.cz