Kolísání ceny mědi: Spekulanti znepokojují šéfy průmyslu - 2. díl
|

Kolísání ceny mědi: Spekulanti znepokojují šéfy průmyslu - 2. díl

Hedgeové fondy a další velcí investoři vždy hledají nové příležitosti k zúročení svého kapitálu. Měď nyní láká hodně spekulativních peněz, což se projevuje kolísáním ceny. Klíčová průmyslová odvětví varují před následky těchto pohybů.

Komodity Spekulace Měď

Tento článek je pokračováním prvního dílu.


měď

"Hloupé děti" a gambleři

Existují tři skupiny, které řídí obchodování s futures mědi, každá svým vlastním způsobem.

Členové první skupiny se chovají tak, jak si představujeme primitivní hráče. Expert na měď Sven Müller-Thurau popisuje tyto lidi jako "hloupé děti", i když ví, že je řada z nich velmi nadaných matematiků. Jen nakupují a prodávají – a snaží se vydělat.

Druhá skupina používá deriváty na měď tradičním způsobem. Tito lidé, označovaní jako "hedgers", si chtějí předem zajistit ceny surovin pro své firmy. To, co dělají, je forma spekulace, která byla běžná po generace. Je to způsob, jakým se zemědělci chrání před důsledky ztráty úrody, a způsob, jakým se společnosti chrání proti úrokovému a měnovému riziku. Poslední dobou se tak chrání proti riziku změn ceny komodit.

Aktuální ceny komodit sledujte zde

A pak je třetí a nejdůležitější skupina spekulantů, kteří stojí v současné době za pohyby na trhu. Hedgeové fondy s miliardami dolarů, banky jako Goldman Sachs, mezinárodní dodavatelé komodit jako Glencore, a penzijní fondy jako CalPERS (California Public Employees' Retirement System). Tito hráči jsou dostatečně velcí, aby si mohli dovolit oddělení se specialisty, kteří se snaží "přečíst trh" dříve, než to zvládnou ostatní.

Velká ryba v malém rybníku

Čína, zdaleka největší světový spotřebitel mědi, je pro trhy záhadou. Obchodníci ze západu v podstatě nejsou připuštěni na burzu v Šanghaji. Nikdo přesně neví, kolik mědi skutečně bylo spotřebováno a kolik je zásob. Nikdo se nechce spoléhat na oficiální čísla.

Aktuální cenu mědi sledujte zde

Jak ukazuje případ Číny, existují na trhu s mědí podezření z manipulace. Jednotliví hráči se snažili opakovaně stáhnout velké množství kovu z trhu, aby uměle vytvořili nedostatek a vyhnali ceny nahoru.

Nákladová past

Investiční banky to nyní "rozjíždějí" ve velkém stylu – skupují zlato, stříbro, měď i cukr. "Tato strategie dává společnostem možnost ovlivnit zásoby, jak uznají za vhodné," varuje Gerd Henning Beck z frankfurtské investiční společnosti Lupus Alpha. "Kromě toho fyzické trhy, na rozdíl od futures trhů, nejsou předmětem finančního dohledu. To umožňuje bankám kontrolovat ceny, alespoň nepřímo."

Investiční banky mají nad trhem s mědí takovou kontrolu, že by dokázaly připravit průmysl o důležitý vstup. Oběťmi by byli zpracovatelé kovů, výrobci kabelů a elektroniky. Budoucí pohyb cen by se stal téměř nepředvídatelným, varuje studie Commerzbank. Podle ní by se trh s mědí mohl rychle stát nákladovou pastí průmyslu.

Drahé zajištění

Některé společnosti, například norimberský dodavatel automobilového průmyslu Leoni, dělají vše, aby se připravily na tuto eventualitu. Leoni je typická středně velká zpracovatelská firma. Dnes je pro ni měď nejdůležitější surovinou, zpracovává asi 100 tisíc tun ročně při výrobě kabelových svazků, drátů a lanek.

Richard Paglia, který má na starosti nákup mědi, musí denně řešit divoké fluktuace. Ty vedou k rizikům. Jak Paglia dodává, v zájmu omezení těchto rizik je společnost nucena zapojit se do nákladných zajišťovací transakcí.

V dnešní době se žádná velká společnost neobejde bez zajištění, jakým je nákup futures kontraktů vstupních komodit. Paradoxně banky při nabízení těchto placených služeb jsou samy zapleteny do spekulací, a jsou tedy z velké části zodpovědné za to, že úroveň volatility se stala tak extrémní. Jedná se o sofistikovaný obchodní model, který umožňuje finančním institucím v podstatě zdvojnásobit své příjmy.

Znepříjemňují život každému

Rodrigo Toro

Populární tvrzení, že spekulanti jsou ti nejhorší kapitalisté, není v žádném případě správné. Jsou přitom největšími nepřáteli trhu, protože narušují jeho ústřední mechanismus – efektivní vyrovnávání nabídky a poptávky. Komplikují život všem – průmyslu, který již nemůže předvídat, jak drahé budou suroviny; spotřebitelům, kteří jsou nuceni nést náklady; a především pro producenty mědi, kteří se potýkají s více riziky při plánování.

Když dnes vedení v Codelco v Santiagu učiní investiční rozhodnutí, bude trvat tři až pět let, než budou viditelné výsledky. Stejně dlouho trvá otevřít nový důl nebo rozšířit stávající těžbu. Codelco plánuje investovat zhruba 15 miliard dolarů do roku 2015, ale její vedení ještě nikdy nebylo tak nerozhodné a nejisté, pokud šlo o důvěru ve vlastní rozhodnutí.

Jedna věc je jasná – výrobní náklady budou nadále růst. Ložiska v blízkosti povrchu budou brzo vyčerpaná a těžební firmy budou nuceny těžit hlouběji, což je daleko dražší.

V obří jámě na Chuquicamatě skončí otevřená těžba pravděpodobně v roce 2018. Poté budou těžební operace pokračovat hluboko pod zemí za daleko vyšší náklady.

Ale co se stane, když spekulanti stlačí cenu prudce dolů? Výkonný ředitel Codelca Rodrigo Toro tvrdí, že by raději viděl nižší ceny, pokud by byly relativně předvídatelné a existovala by nějaká kontrola nad spekulanty. "Pak bychom byli schopní skutečně plánovat."

Zdroj: Spiegel