Platíme přidanou hodnotu. Jinak by býval i Picasso maloval za hodinovou mzdu
|

Platíme přidanou hodnotu. Jinak by býval i Picasso maloval za hodinovou mzdu

Jedna z legend o Pablu Picassovi vypráví o tom, jak seděl v parku a kreslil. Přistoupila k němu bohatá dáma a pravila: "Jste to vy, mistře Picasso?" Odpovědí bylo souhlasné přitakání.

Peníze
Pablo Picasso

"Musíte mi namalovat portrét!"

Picasso se chvíli díval na dámu, pak jedním tahem nakreslil portrét a podal jí ho.

"To je perfektní! Přesně jste mne vystihl. Kolik vám dlužím?"

"Deset tisíc pesos," odpověděl umělec.

"A-a-ale," začala mumlat dáma. "Vždyť vám to trvalo jen pár sekund."

Picasso odpověděl: "Madam, dal jsem do toho zkušenosti z celého svého života."

Moc nevěřím, že je ta historka pravdivá. Nicméně výborně popisuje častou situaci, kdy čas strávený nad nějakou aktivitou, není úměrný hodnotě, kterou aktivita přináší. Jako bývalý zaměstnanec to dobře znám.

Proč je tedy většina z nás placena hodinovou mzdou? Jak nastavit správně cenu za služby?

Tuto znalost může využít téměř každý. Pokud podnikáte, možná prodáváte služby. A kdokoli z nás se může dostat do situace, kdy bude služby nakupovat, například objednávat dělníky na opravu koupelny.

V zásadě máme tři základní možnosti:

  • Hodinovou sazbu

  • Fixní cenu za projekt/službu

  • Podíl na zisku, který projekt/služba přinesla

Každý ze tří výše uvedených způsobů jinak eliminuje riziko a dává prostor vytvořit hodnotu projektu. Uf, ta poslední věta je příliš abstraktní i pro pořad Katovna. Abych to pořádně vysvětlil, nezbývá mi nic jiného než kreslit.

Ukáži vám příběh – životní cyklus služby, kde je pro každé stadium vhodná jiná struktura ceny. Přidám ještě manuál, jak nastavit strukturu ceny pro jednotlivé projekty.

Příběh: Životní cyklus malíře

Životní cyklus služby

Stadium komodita

Na začátku je malíř (poskytovatel) neznámý, bez zkušeností. Například já (Pricing idiot). Snaží se prosadit a nabízí své dílo zdarma, třeba formou blogu. V lepším případě se objeví kupující. Kupující nevěří hodnotě neznámého umělce a chce dostat projekt jednoduše pod kontrolu, to mu umožňuje hodinová sazba. Neznámý malíř je spokojený, potřebuje nějakou práci, aby uživil milenky. Netuší, kolik času mu zakázka zabere. Nicméně každá neefektivita na jeho straně je odměněna, nikam nespěchá a pomalu maluje.

Stadium lokální hvězda

Ve chvíli, kdy spousta vrstevníků umřela hlady nebo živoří za hodinovou mzdu, se náš malíř svou pílí vypracoval mezi uznávané lokální umělce. Když za ním přijde místní restauratér a zeptá se: "Pane Lado, kolik by stála namalovat ta rvačka ze sobotní zábavy?" Pan Josef Lada už hospodskou rvačku namaloval několikrát a ví, že ji udělá za týden, na rozdíl od toho mazala od vedle, kterému by trvala měsíc. Má navíc další zajímavé zakázky. Nechce mrhat svým časem. Nabídne fixní sazbu. Kupující je spokojen, ví, že dostane kvalitu, a nemusí malíře kontrolovat.

Stadium světový umělec

Pan Picasso maluje hlavně pro zábavu. Musí zakázky odmítat, vybírá jen ty, které mu přinesou nejvíce potěšení (peněz). Klienti ho prosí, aby vzal jejich zakázku. Vědí, že dostanou to nejlepší, a nemají problém se podělit o zisk, kterou zakázka vygeneruje. Na druhou stranu Picasso si vybírá jen zákazníky, kteří jsou důvěryhodní a podíl na zisku mu skutečně vyplatí.

Manuál "Jak se rozhodnout u konkrétního projektu" najdete v pokračování článku na serveru Finmag.cz