Dispoziční efekt aneb noční můra investorů – díl druhý
|

Dispoziční efekt aneb noční můra investorů – díl druhý

V prvním dílu našeho seriálu jsme si vysvětlili pojem dispoziční efekt. Dnes se dále seznámíme s jeho důležitou součástí, kterou proponenti behaviorálních financí označují jako mentální účetnictví.

Psychologie

Hersh Shefrin a Meir Statman ve svém článku z roku 1985 The Disposition to Sell Winners Too Early and Ride Losers Too Long: Theory and Evidence*, otištěném v časopise Journal of Finance, význam mentálního účetnictví v rozhodování investorů diskutují:

Diskuse o prospect theory zdůrazňuje důležitost editační fáze (rámování či framingu), stejně jako polohu referenčního bodu. Abychom poskytli strukturu pro rámcování rizikových sázek, uvažujte o konceptu mentálního účetnictví.

Hlavní ideou, která tvoří podstatu mentálního účetnictví, je to, že lidé mají sklon izolovat rozdílné typy spekulací (gambles), kterým čelí, do izolovaných či oddělených účtů, a poté používají rozhodovací pravidla prospect theory na každý mentální účet s tím, že ignorují možnou interakci.

Mentální účetnictví také pomáhá vysvětlit, proč se bude investor pravděpodobně zdržovat toho, aby přizpůsoboval svůj referenční bod pro danou akcii. Když danou akcií nakoupí, ve své mysli si otevře nový mentální účet. Přirozeným referenčním bodem je nákupní cena daného aktiva. Poté se v tomto mentálním účtu v reálném čase vytváří provozní skóre či hodnocení, které indikuje zisky a ztráty relativně k nákupní ceně aktiva…

Normativní rámec říká, že neexistuje žádný podstatný či skutečný rozdíl mezi rozdělením výnosů dvou akcií, s výjimkou odlišných jmen, tzn. formy, kterou naše editační fáze, rámcování či framing vytvoří. Nicméně výměna, která zahrnuje prodej ztrátové akciové pozice a využití získaného kapitálu k nákupu jiné akcie, může být zarámována či editována jako uzavření jednoho mentálního účtu se ztrátou a otevření nového mentálního účtu.

Navíc lidé se potýkají se značnými obtížemi, když uzavírají či ukončují mentální účet se ztrátou. Tento efekt se označuje jako "efekt ani ztráty ani zisku" (the break even effect).

Shefrin a Statman ve svém článku dále citují Grossův manuál pro akciové makléře z roku 1982, který popisuje mnoho rysů, které mentální účetnictví ilustrují. Z tohoto citátu zde uvedu kratší část, která velice výstižně charakterizuje obtíže při realizaci ztrát, a která krásně ukazuje, jak jsou skuteční investoři "racionální, bez emocionálních prožitků a vlivů": Mnoho klientů nicméně neprodá nic se ztrátou. Nechtějí se vzdát naděje vydělání peněz na určité investici, nebo se snad možná chtějí dostat na nulu, než ze své pozice vystoupí. Nemoc "get-even-it-is" pravděpodobně v investičních portfoliích způsobila více destrukce než cokoliv jiného. Místo toho, aby se uzdravily a dostaly se zpět na kupní cenu, spousta investic se nechutně potopí do ještě větších ztrát.

Investoři se také vzpírají připustit a realizovat ztráty, jelikož pouhý fakt, že tak učiní, prokáže to, že jejich první úsudek byl mylný (tady se projevuje další behaviorální předsudek - averze k lítosti či averze ke zklamání, regret aversion, viz. další díly seriálu).

Investoři, kteří ztráty akceptují, se už nemohou svými milovanými investicemi chlubit a chvástat ("Drahoušku, to je pouze papírová ztráta. Jen počkej, ono se to obrátí..."). Kvůli těmto a dalším důvodům se investoři jako celek zdráhají své ztráty realizovat, přestože cítí, že by jejich realizace byla správnou akcí.

Když navrhnete, aby klient uzavřel se ztrátou transakci, kterou jste mu původně doporučili, a získaný kapitál investoval do jiné pozice, kterou momentálně doporučujete, musí se uskutečnit skutečný akt poctivosti a upřímnosti. Akt poctivosti může být snadněji uskutečněn, pokud použijete určitá přechodová slova, která já označuji jako "kouzelná prodávající slova".

Slova, o kterých se domnívám, že mají magickou sílu v tom smyslu, že činí rozhodnutí realizace ztráty jednodušším, jsou tato: "Převeďte svá aktiva." (angl. transfer your assets)

Musejí být provedeny dvě oddělené transakce - realizace ztráty a vstup do nové pozice. Tyto dvě transakce splynou v jednu, pokud použijete magická slůvka "převeďte svá aktiva". Klient si myslel, že činí jediné rozhodnutí, když mění jednu investici za jinou. Nebyl žádán, aby uvažoval na základě prodeje XYZ, vybrání kapitálu a nutnosti uvažovat o spoustě možností, jak vybraný kapitál reinvestovat.

Shefrin a Statman pokračují...

Grossův návrh o "převedení svých aktiv" se snaží o překonání hlavní překážky, která realizaci ztráty stojí v cestě, a sice nutnosti uzavření mentálního účtu. Klient, který převede svá aktiva, svůj původní mentální účet neuzavírá, a proto se tedy nemusí se svou ztrátou setkat tváří v tvář.

Tento "trik" rámcování, či formulace transakce jako převedení (bez uzavření mentálního účtu) není jednoduchý a zdá se, že Gross naznačuje, že tento trik vyžaduje, aby byl prezentován mazaným makléřem (astute broker). Jinými slovy se fundamentální neochota (reluctance) ani tak netýká realizace ztráty, jako uzavření mentálního účtu se ztrátou.

Úspěšnost profesionálních traderů tedy nespočívá v nějakých magických znalostech a schopnostech, ale především v dlouhodobém tréninku dělat svoji práci jako "stroj" bez výrazných emocionálních prožitků a behaviorálních předsudků.