Gender v investování: Potřebují ženy speciální portfolia?
|

Gender v investování: Potřebují ženy speciální portfolia?

Investiční teoretiky může takto položená otázka podráždit. Profil investora určují jeho potřeby, a ty nemají gender, řekli by. Portfolia pro ženy – to je investiční nesmysl, který je přijatelný nanejvýše jako reklamní trik. Jiný názor by mohli mít zkušení poradci a bankéři, kteří vnímají život takový, jaký je.

Investování Spoření Úspory Ženy
Mezi důchodci výrazně převažují ženy

Investiční teoretici mají jistě pravdu, když tvrdí, že profil klienta určují jeho individuální potřeby a možnosti. A ty jsou společné pro muže i ženy bez rozdílu. Potíž nastává ve chvíli, kdy si uvědomíme, že existují sociálně ekonomické okolnosti platící jen a jen ve skupině žen. Ženy v České republice mají zvláštní ekonomický osud. Obsahuje některé vysoce rizikové faktory, které se nešťastně sčítají.

Feminizace seniorské chudoby

I když u nás zaměstnanost žen dosti poklesla, stále je jedna z nejvyšších v Evropě (56,7 % žen je ekonomicky aktivních). Ženy však pracují převážně v hůře placených odvětvích. V průměru jsou jejich platy o čtvrtinu nižší než platy jejich mužských protějšků, a to přesto, že jejich vzdělanost v mladších věkových skupinách není nižší, ale je přinejmenším vyrovnaná.

Zmíněná fakta mohou negativně ovlivnit finanční komfort žen v seniorském období. Hovoří se o feminizaci seniorské chudoby. Ženy mají po celý zaměstnanecký život nejen nižší plat, ale většinou i méně odpracováno, protože jsou to právě ony, kdo zůstávají doma s dětmi, starají se o starší osoby a čerpají zkrácené úvazky. To snižuje jejich důchody a úspory.

Existují i obavy, že budoucí schémata zaměstnaneckého soukromého pojištění budou nevýhodná pro ženy-matky. Zaměstnavatelé mají zřídkakdy zájem nahrazovat období rodičovské dovolené.

Problém je dramatičtější tím, že průměrná střední délka života v moderních společnostech se v průměru liší o 5 až 7 let ve prospěch žen. Ve věkové skupině 80letých seniorů je u nás téměř 70 % žen. Komerční služby pro seniory budou nejspíše vytlačovat příspěvkové služby a nůžky v kvalitě této služby se budou dramaticky rozvírat.

Manželství jako riziková transakce

Věk českých novomanželů stoupá. Zatímco jejich rodiče a prarodiče vypadali na svatebních fotografiích jako děti, kterými mnohdy byli, jsou jejich nástupci většinou zralí lidé. Z hlediska ženského ekonomického osudu se jedná o jedno z nejrizikovějších období. Manželství - ilustrační foto

Jako majetková transakce je manželství záležitostí s vysokým rizikem – zhruba 50 % uzavřených manželství ztroskotává, načež dochází k dělení majetku. O tom, že ekonomické dopady takového ztroskotání bývají pro ženy drtivé, svědčí to, že neúplné rodiny vedené ženami patří u nás k nejchudším.

Většina novomanželek nemá předmanželskou smlouvu a většinovým pocitem je, že "takové věci" jsou proti lásce. Situace je vyhrocená u nižší a střední třídy, ale v rodinách s velmi vysokými příjmy nebude až tak odlišná. Nejsou k dispozici sociologická data, ale nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že základní problémy jsou v zásadě stejné. Ženy v zámožných rodinách jsou většinou ekonomicky slabším partnerem, existenčně jsou na trvání manželství závislé, výsledky rozvodových sporů a dělení majetku jsou nejisté, nejsou dostatečně chráněny před neúspěchem rodinného podniku. Jejich cashflow a jejich finanční rezervy jsou většinou kontrolovány ekonomicky silnějším partnerem. Ženy v takovýchto vztazích mnohdy touží tyto nerovnosti řešit, ale nenacházejí oporu v kultuře a zvyklostech.

Starobylý mindset

Kultura a zažité vzorce chování ovlivňují finanční osudy žen více, než si myslíme. Rodina jednoho českého průmyslníka vystrojila před několika málo lety svatbu dceři. Na dotaz, zda jí předcházela předmanželská smlouva, odpověděli negativně. Předmanželská smlouva by prý byla vulgární.

Může se to tak zdát, protože česká etiketa v řešení majetkových otázek je nezralá. Pokud se v kulturách se "starými penězi" schyluje k nerovné svatbě, pak většinou chudšího partnera navštíví právníci bohatšího partnera a dají dohromady smlouvu o majetku. Pro chudšího partnera to není nejpříjemnější zážitek, ale není jej možné vnímat jako vulgární, protože to je v kultuře společnosti se starými penězi prostě normální. Navíc bývá tento zážitek "oslazen" výrazným darem. Běžným darem po podpisu bývá luxusní vůz nebo, u movitějších rodin, dům.

Ženy, lhostejno či bohaté nebo chudé, ohrožuje starobylý finanční mindset společnosti, v níž žijí. Model rodiny, podle kterého žili jejich rodiče a prarodiče, sice neplatí, ale ony se jím stále řídí.

Šokující finanční rada

Kdyby se bankéř pokusil formulovat logické finanční řešení a radu, nejspíše by se setkal s obecným nepochopením až šokem.

A jak by ona rada zněla? "Vážená, mým cílem je vytvořit pro vás individuální portfolio obsahující strategickou životní rezervu, o niž se nebudete dělit se svou rodinou, se svými dětmi, nebudete dotovat svá vnoučata. Tato rezerva vás bude provázet po dobu aktivního života, a posléze z ní budete čerpat jen a jen pro sebe. Zasloužíte si, aby váš manžel(é) do tohoto strategického portfolia jen a jen pro vás pravidelně přispíval(i)." Takto řečeno, znělo by to nejspíše nepřijatelně, a to proto, že podobnou individuální soběstačnost ženy v rodině nepodporuje žádná zde platná kulturní norma. Zváženo racionálně a naprosto mimo domácí tradiční roli české ženy, jde o legitimní finanční strategii, která by mohla ženám výrazně pomoci.

Problém rodinného portfolia

V souvislosti s tím se vynořuje obecnější otázka. Jak by mělo být strukturováno rodinné portfolio? Mým názorem je, že by měly být odděleny potřeby rodiny jako celku od potřeb jejich členů. Kupříkladu portfolio zámožných rodin by mělo mít část rodinně provozní (hotovost, střednědobá rezerva, ošetření rizik), část individuální (pro každého člena rodiny) a část strategickou.

Zastavme se u poslední položky – jde o složku, která je mezigeneračně transferovaná. Vytváří se v případě, kdy rodina stojí o mezigenerační transfer jisté centrální části majetku tak, aby sloužil dalším generacím. Podle údajů ze společností se starými penězi tyto problémy řeší jen menšina zámožných rodin. V USA jde asi o 40 % všech zámožných rodin. O Česku nemáme informace, ale vzhledem k tomu, že rodinné bohatství se zde již vytváří – i u nás existuje latentní, komerčně dosud neobjevená potřeba. To je však již "jiný příběh".

Jisté je podle mě jedno – ženy si zaslouží, aby měly k dispozici svoji část portfolia, o níž by se s nikým nedělily. Ze zkušeností vyplývá, že si to často přejí, ale málokdy tuto potřebu realizují.