Průmyslové kovy: Investiční hit tažený čínskou poptávkou
|

Průmyslové kovy: Investiční hit tažený čínskou poptávkou

S průmyslovými kovy, jako jsou kupříkladu měď, hliník nebo olovo, se setkáváme každý den. Jejich roční spotřeba se pohybuje v desítkách miliónů tun, přičemž dominantním konzumentem se stala nejlidnatější země světa Čína. Každý z průmyslových kovů se vyznačuje určitými specifickými znaky. Měď nekoroduje a má výbornou elektrickou vodivost, hliník je lehký a nachází využití například v leteckém průmyslu, olovo je naopak velmi těžké. Cenový vývoj však mají velmi podobný a silně závislý od fázi hospodářského vývoje.

Měď Hliník Průmyslové kovy
měď

První zmínky o využití mědi sahají až deset tisíc let do minulosti. V horách na Středním Východě vznikají první jednoduché měděné doly. Měděné hutě o několik tisíc let později zaznamenáváme i v Evropě, Číně a v Jižní Americe.

V roce 1991 našli v Alpách dva němečtí turisté mumii muže, která byla pět tisíc let stará a později dostala přezdívku "sněžný muž Ötzi". Z pohledu historie průmyslových kovů byl nález zajímavý tým, že Ötzi měl u sebe sekeru s měděnou čepelí.

Hliník je oproti mědi historickým novicem. I když starověcí Řekové a Římané věděli o existenci tohoto kovu, až v 18. století n.l. se o něj začínají zajímat přírodovědci. Důvodem byl fakt, že hliník se v přírodě – na rozdíl od zlata, železa či mědi – volně nenachází. Musí se extrahovat z jiných rud, zejména bauxitu. Tato vlastnost na krátkou dobu způsobila, že byl dražší než zlato. V roce 1855 z něj Napoleon III dokonce nechal vyrobit talíře pro nejváženější návštěvy.

Měď a Hliník nekorodují

Jak jsme již naznačili, měď a hliník jsou kovy, které na rozdíl od železa nepodléhají korozi. Tato vlastnost je předurčuje pro použití ve vlhkých prostorách. Oba kovy mají výbornou elektrickou vodivost. Rafinovaná měď má typickou červenou barvu, při styku s kyslíkem však oxiduje. Oxidace způsobuje hnědé až černé povrchové zabarvení. To má ochranný efekt proti další oxidaci.

Hliník je v tomto ohledu ještě lepší, protože je odolný i vůči oxidaci. Jeho typická barva je stříbrně bílá.

Aktuální cenu hliníku sledujte zde

Měď se velmi často používá na výrobu různých slitin. Nejznámější jsou bronz (vyrábí se z mědi a cínu) a mosaz (slitina mědi a zinku).

Využití je rozmanité. Stavebnictví, elektroprůmysl a strojírenství jsou sektory, které spotřebují největší část průmyslových kovů. Důležitou úlohu mají tyto kovy i při výrobě mincí. Taktéž letecký průmysl si nedokáže poradit bez lehkého hliníku.

U mědi je zajímavé, že ji můžeme najít téměř v každém žijícím organizmu. V lidském těle se nachází především v krvi. Na druhé straně velká dávka mědi může být pro člověka smrtelná. Proto se při vaření již dávno nepoužívají měděné nádoby.

Čína dominuje spotřebě mědi

Z geografického hlediska je největším spotřebitelem Asie, do které v současnosti směřuje více než 50 procent celosvětové nabídky mědi. Samotná Čína spotřebuje ročně více než 25 procent, což je způsobeno jejím enormním úsilím rychle dostihnout vyspělé země. Druhým největším spotřebitelem na světe jsou Spojené státy, které jsou z ekonomického hlediska nejrozvinutější zemí na světě.

V případě mědi se produkce koncentruje do Jižní Ameriky, kde se ročně vytěží více jak 40 procent světové nabídky. Velkými producenty jsou taktéž Spojené státy a Čína. Měď se většinou těží v otevřených povrchových dolech. "Obrovské jámy" sice netěší milovníky přírody, ale těžba je mnohem levnější než za pomoci hlubinných dolů.

U hliníku je produkce více diverzifikovaná. V Severní Americe se produkuje více než 20 procent, ve střední a východní Evropě přibližně 18 procent a v západní Evropě je produkce hliníku na úrovni 17 procent. Pro mnoho lidí bude překvapující, že hliník je nejčastější kov v zemské kůře, přičemž by měl tvořit až 8 procent pevného zemského povrchu.

Jak odvodit cenu?

Cena průmyslových kovů závisí na několika faktorech. Na straně poptávky to je zvyšování celosvětové populace a ekonomický rozmach. Lidem se zvyšuje disponibilní příjem, což jim umožňuje koupit si luxusnější statky či například větší dům.

Od přelomu tisíciletí se pozornost ekonomů soustředí na rozvíjející se trhy, kde je mnohem nižší životní úroveň než ve vyspělém světě. Čína, Indie, Rusko, Brazílie a jiné státy se ze všech sil snaží co nejrychleji dostihnout své rozvinutější protějšky. Hrubý domácí produkt v rozvíjejících se zemích roste od roku 2000 dvaapůlkrát rychleji než v rozvinutých.

Strana nabídky na extrémní nástup poptávky po roce 2000 zareagovala s mírným zpožděním, což je důsledek technologických faktorů. Vybudování dolu může trvat i několik let. Po úspěšném spuštění nového těžebního místa pořád hrozí různé výpadky. Jejich nejčastější příčinou jsou stávkující horníci. Tento problém je typický hlavně pro Chile a Peru, které jsou největšími producenty mědi na světě. Není se čemu divit. Pracovní podmínky jsou zde velmi těžké.

Relativně drahé je zpracování rudy na použitelný kov. Rafinérie spotřebují enormní množství elektrické energie. U hliníku tvoří elektřina 20 až 40 procent celkových výrobních nákladů.

Hlavním centrem obchodů s průmyslovými kovy je London Metal Exchange (LME). S mědí se čile obchoduje i na New York Mercantile Exchange (NYMEX, nově CME Group). V Londýně je velikost jednoho kontraktu mědi i hliníku 25 tun a cena se kótuje v USD za tunu. V New Yorku je velikost měděného kontraktu 25 000 liber a cena se udává v US centech za libru.

Aktuální cenu mědi sledujte zde

Zdroj: Colosseum