Mýty a realita diverzifikace: Investorská nutnost, nebo zažitý omyl?
|

Mýty a realita diverzifikace: Investorská nutnost, nebo zažitý omyl?

Myslíte si, že byste se mohli stát úspěšným investorem i bez kvalitní diverzifikace portfolia? Pokud ne, v dnešním článku se vás pokusíme přesvědčit o tom, že pokud chcete vydělávat investováním, na diverzifikaci byste měli raději zapomenout. Ne, není to apríl.

Investiční portfolio Diverzifikace investic Investování
Diverzifikace - ilustrační foto

Odkud se vůbec diverzifikace vzala? Myšlenka vzešla z moderní teorie portfolia, jejímž zakladatelem je americký ekonom Harry Max Markowitz. Hlavním přínosem bylo to, že poukázal na skutečnost, že pořízením více druhů cenných papírů při vzájemně rozdílné korelaci lze dosáhnout snížení volatility, a tím pádem i rizikovosti takového portfolia, než při samostatném držení jednoho druhu cenného papíru.

Je důležité si uvědomit, že na samotném objevu Markowitze není nic zavádějícího ani nepravdivého či nefunkčního, pouze se neslučuje s používáním zdravého selského rozumu úspěšných investorů.

Diverzifikace za každou cenu

Z diverzifikace se následně stal fenomén, který ve světě financí nemá obdoby. Skloňuje ve všech pádech a každý, kdo by namítal něco proti, by mohl riskovat přinejmenším výsměch veřejnosti a označení "finanční blázen roku".

Nejvíce zastánců diverzifikace bychom pravděpodobně našli v oblasti bankovnictví a makléřských společností. Kdyby bankéři a makléři nezastávali diverzifikaci, umřeli by hlady, protože by neměli co nabízet svým klientům.

Diverzifikace je chlebodárcem všech bankéřů a finančních zprostředkovatelů. Klientovi se za pomoci jednoduchého výpočtu sestaví portfolio, které má takřka nulový potenciál výnosu při podstoupení velmi nízkého rizika, takže se nemůže stát, že by se klient cítil okraden. Zároveň zaplatí hned několik vstupních poplatků za každý jednotlivý finanční instrument, do kterého investoval, a zprostředkovatel je tak nadmíru spokojen se svými provizemi. Pokud se investici nedaří, zprostředkovatel přesvědčivě argumentuje, že se to v této fázi obvykle zvrátí, a že je naopak výhodné nakupovat. Pokud se investici daří (i zázraky se dějí), potom to má zprostředkovatel s přesvědčením o další investici o něco jednodušší, a pochopitelně opět s pořádnou dávkou diverzifikace.

Úskalí diverzifikace

1. Mnoho investorů se neohlíží na to, že jakmile se sníží riziko z investice, úměrně tomu se musí snížit i její výnos. Riziko a výnos jsou dva od sebe zcela neodlučitelné faktory. Investor, který diverzifikuje, na tom nikdy nemůže být lépe než investor, který diverzifikaci nepoužívá, protože jeho potenciální výnos z investice bude do značné míry omezen.

2. Diverzifikací se ve většině případů mnohem více omezí potenciální výnos než potenciální ztráta. Jednoduchý příklad: Kdybychom uvažovali, zda investovat do korporátních dluhopisů, nebo do akcií, investor zastávající diverzifikaci by neváhal a nakoupil by korporátní dluhopisy i akcie, například v poměru 50:50.

Přitom je obecně známo, že je mezi akciovým a dluhopisovým trhem poměrně významná záporná korelace. Když se daří akciím, dluhopisy jdou dolů, a naopak. Dlouhodobě tak tato investice nemá o moc významnější potenciál výdělku, než kdybychom drželi samostatné akcie či dluhopisy.

Pokračování článku najdete na serveru iPOINT.cz