Japonská nukleární katastrofa ovlivní evropský jaderný most
|

Japonská nukleární katastrofa ovlivní evropský jaderný most

Jaderná energie měla pomoci ochránit světové klima a zároveň vytvořit prostor pro přechod k čisté energetice postavené na obnovitelných zdrojích energie. Havárie v japonské Fukušimě tento koncept nabourala. Konec jaderné energetiky však neznamená.

Japonsko Elektřina Energetika Jaderná energetika Přírodní katastrofy
Zničený reaktor ve Fukušimě

České Vrchlabí a japonskou Fukušimu dělí zhruba 9 tisíc kilometrů. Zvlášť nyní, kdy chodí z Japonska zprávy o zamoření jídla a vody radioaktivními látkami, by někdo jen těžko mezi nimi hledal souvislost. Přesto se na obou místech hraje o budoucnost. Inženýři, kteří ve dne v noci zápasí s přehřívajícími se reaktory ve dvou fukušimských jaderných elektrárnách, mají v rukou osud jaderné energetiky. Ve Vrchlabí se začíná psát příběh, který možná nakonec pomůže alespoň částečně naplnit vizi mnoha zastánců ekologické energie. Tou je elektrická síť, která se obejde bez jádra a bude se spoléhat především na obnovitelné zdroje. Obě místa mají společné ještě jedno. V tuto chvíli nabízejí mnohem více otázek než odpovědí.

Na soudy je brzy

Bitva s přehřívajícími se jadernými reaktory a bazény, kde se skladují tyče s vyhořelým jaderným palivem, trvá ve dvou fukušimských elektrárnách, které postihlo 11. března silné zemětřesení a následná více než desetimetrová vlna tsunami, už tři týdny. Japonským technikům se podařilo obnovit dodávky elektřiny ke všem reaktorům. Začali spouštět řídicí systémy a připravovali se na oživení chladicích systémů, které zkolabovaly po zásahu přílivové vlny.

Jakmile televize a internetové servery zahájily živé přenosy exploze v elektrárně Fukušima I, začali někteří komentátoři odpočítávat konec jaderné energetiky. Experti na jaderné technologie a jadernou bezpečnost jsou ovšem zdrženlivější. Na konečné verdikty o osudu využití jaderné energie je nutno ještě pár měsíců počkat. Minimálně do doby, než se podaří fukušimské elektrárny stabilizovat a vyhodnotí se skutečné příčiny havárie. Teprve pak se svět bude moci z japonské katastrofy poučit. Tak jak to udělal už po předchozích haváriích a méně závažných incidentech.

"Po havárii v americké elektrárně Three Mile Island, kde se roztavila značná část aktivní zóny, se například musel vyřešit problém rekombinace vodíku, který tam tenkrát působil velké potíže více než týden. Po Černobylu se zase prověřovaly a inovovaly organizační systémy řízení elektrárny. Ještě větší důraz se začal klást na spolehlivost a kvalifikovanost obsluhujícího personálu," vysvětluje Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Po americké havárii se rovněž prověřovala odolnost kabelů a jejich vedení proti požárům. "Kvůli Černobylu se zjišťovalo, zda v elektrárnách nelze ručně odpojit některý z bezpečnostních systémů. Dnes to v žádném případě možné není. Kdyby se o to někdo pokusil, reaktor se automaticky vypne," dodává Ľubomír Sklenka, vedoucí katedry jaderných reaktorů z ČVUT. Vyhodnocování a úpravy elektráren trvají několik let, což může zdržet výstavbu nových reaktorů.

Logická odpověď

Většina zemí, které plánují stavbu nových jaderných elektráren, logicky odložila budování nových reaktorů, dokud nebude jasné, co fukušimská tragédie bude pro konstrukci elektráren znamenat. V tomto duchu se vyjádřily například Čína, Velká Británie či Francie. Logické je podle expertů i rozhodnutí na úrovni Evropské unie, že evropské reaktory projdou sérií zátěžových testů. Co bude jejich náplní, však zatím není známo.

"Na jejich obsahu a metodice budou pracovat experti, jakmile budou vědět více o příčinách havárie v Japonsku. Jasněji by mohlo být letos v červnu," říká Drábová. S největší pravděpodobností půjde o ověření, jak by se elektrárny chovaly v dosud nepředvídatelných situacích, jako například při dlouhodobém extrémním suchu. A zároveň jak budou odolné proti rizikům, která budou působit najednou.

V Evropě přicházejí v úvahu povodně, požáry, zemětřesení či pády letadel. "V Japonsku nevznikl problém kvůli zemětřesení. Ale právě kvůli jeho kombinaci s následnou nečekaně silnou vlnou tsunami, která způsobila výpadky v nouzových zdrojích elektřiny pro chladicí systémy," vysvětlil Profitu Cheolho Pyeon z Institutu výzkumného reaktoru na Kjótské univerzitě.

První poučení z japonské havárie jsou tak už nyní zřejmá. Pro provozovatele elektráren ani celý jaderný průmysl však neznamenají nepřekonatelnou překážku. Jde například o přemístění některých záložních systémů mimo areál elektrárny. "V Japonsku se už teď uvažuje o přesunu záložních zdrojů energie do vnitrozemí, kde jim nebudou hrozit tsunami," dodává Pyeon. Obě české jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně by v případných testech měly obstát. "Bezpečnostní cvičení mimořádných událostí včetně požárů probíhají v každé elektrárně čtyřikrát až pětkrát ročně. Cvičí se i stavy ztráty napájení, které postihly japonské elektrárny," tvrdí Vladimír Hlavinka, člen představenstva energetické společnosti ČEZ.

Pro jádro mluví jeho cena

Jadernou energetiku nelze zatracovat ani z čistě ekonomického hlediska. Jakkoli jsou sumy za pořízení nové elektrárny obrovské, v konečném důsledku je elektřina z jaderných elektráren podle propočtů Mezinárodní agentury pro energii (MAE) jedna z nejlevnějších. Jen o málo dražší je elektřina z uhlí. Následují zemní plyn a pevninské větrné elektrárny. Naopak megawatthodina proudu ze solárních fotovoltaických elektráren je až šestkrát dražší.

Propočty MAE ukazují, že i za 25 let bude elektřina ze slunečního záření zhruba dvakrát dražší než proud z jaderných reaktorů.

Řada zemí se jádra nevzdá ani kvůli závazkům na snižování emisí skleníkových plynů a zajištění vlastní energetické bezpečnosti. Mezi ně patří i Česko. "Výhled do roku 2050 počítá s tím, že jednotlivé zdroje energie, tedy tuhá paliva, plyn, kapalná paliva, jaderná energie a obnovitelné zdroje, by měly mít v celém energetickém mixu podobný podíl. Zatím vedou tuhá paliva. Vyrovnanější podíly jednotlivých zdrojů přinesou větší energetickou bezpečnost a stabilitu cen," popisuje stanovisko ministerstva průmyslu a obchodu jeho mluvčí Pavel Vlček.

Zástupci ekologických organizací ovšem mluví jinak. Renesance jaderné energetiky podle nich skončí. V Německu se ozývají hlasy, že se bude muset přehodnotit i dosavadní postoj k jaderné energetice jako mostu, který přivede svět do éry bezuhlíkových obnovitelných zdrojů.

"V Česku dokážeme 100 procent výroby elektřiny pokrýt i bez nových reaktorů a uhelných elektráren z obnovitelných zdrojů. Cena elektřiny z těchto zdrojů neustále klesá. Proto by se dalo počítat s tím, aby se v roce 2035 z obnovitelných zdrojů vyrábělo 50 procent elektřiny a v roce 2050 až 94 procent elektřiny," myslí si Jan Rovenský, vedoucí energetické a klimatické kampaně Greenpeace.

Pokračování článku včetně rozhovoru s Vladimírem Hlavinkou, členem představenstva a ředitelem divize výroby ČEZ, najdete na serveru Profit.cz