Torben Andersen: Eurozóna je v kritickém bodě
|

Torben Andersen: Eurozóna je v kritickém bodě

Rating Řecka dosedl na dno. Pod ním je už jen bankrotové bahno, do kterého se země nakonec podle stále více expertů zavrtá. Nejen proto podle nich celou měnovou unii čekají perné dny. S tím souhlasí i optimisté. Ti tvrdí, že by nový balíček přece jen mohl probudit k životu a akci nejen Atény, ale i další hlavní města včetně toho evropského. Tvrdé práci a drastickým krokům se však starý kontinent nevyhne, říká člen švédské Rady pro fiskální politiku (Fiscal Policy Council) Torben Andersen, který v této souvislosti mimo jiné tvrdě kritizuje Pakt Evropa plus.

Eurozóna Řecko
Torben Andersen

Stále více expertů předpovídá nejen kvůli Řecku hodně dusné léto. Souhlasíte s nimi?

Torben Andersen (TA): Jsme bezesporu v kritické fázi, čelíme vážným problémům způsobeným vysokým zadlužením států, zejména Řecka, ale i dalších zemí, kde se veřejné finance z určitého pohledu takřka vymkly kontrole, nebo kde jsou v hlubokém deficitu a kde dluh rychle narůstá. Otázkou je, zda to tyto země zvládnou, zda záchranné balíčky přinesou stabilitu, nebo zda tyto země zbankrotují.

Druhá varianta by vše změnila. Bankrot by totiž měl zásadní vliv na očekávání a na to, jak se hodnotí riziko. To by následně ovlivnilo zadlužené země i eurozónu jako takovou. Proto souhlasím s tím, že jsme v jakémsi kritickém bodě. Buď to bude fungovat, nebo se objeví nějaký druh bankrotu.

Přesto se stále bouřlivěji diskutuje o tom, zda rychlý a jasně definovaný bankrot – čistý řez – není lepší než hodně neprůhledná operace, o jejímž úspěchu se pochybuje. Co vy na to?

TA: Dovolte mi pokusit se odpovědět dvojím způsobem. Zaprvé, od počátku jsem zastával názor, že je správné dát dohromady záchranné balíčky a pokusit se s jejich pomocí situaci vyřešit, tedy země zastabilizovat. To je stále má výchozí pozice. Pokud se ovšem časem ukáže, že to prostě bez nějaké restrukturalizace dluhu, tedy opoždění splátek nebo odpuštění části dluhu, nepůjde, budu souhlasit s tím, že se to mělo udělat už na začátku. Ukázalo by to totiž, že se jen zbytečně a bezdůvodně prodlužovala bolest.

Je však potřeba si uvědomit, že je snadné dělat chytráka poté, co se něco stane. Pokud se podíváme zpět, tedy do doby, kdy se problémy objevily, tak si stále myslím, že bylo rozumné se pokusit, jako to udělala Evropská komise, zachránit systém, tedy pomoci zemím. Ale nyní jsme v situaci, kdy není jasné, zda to bude stačit. Ty problémy jsou skutečně velké.

Stále více lidí kritizuje záchranné balíčky proto, že podle nich jen zvyšují morální hazard, tedy pravděpodobnost, že se Řecko a další země i příště budou chovat nezodpovědně a spoléhat se na to, že je zbytek světa zachrání. Hrozí podle vás něco podobného?

TA: S tím je spojeno hned několik otázek. Jedna z nich se bezesporu týká samotných základů celé struktury, tedy Paktu růstu a stability. Jistě, je možné říci, že se na podobné problémy myslelo, a právě proto se Pakt stability objevil. Už před krizí však bylo jasné, že ho nikdo nebral vážně. Měli jsme různá pravidla, ale ta šla obejít, sankce se ignorovaly a podobně. Proto se už před krizí mluvilo o tom, že Pakt neplní, co plnit má, a že je ho potřeba změnit. Stejně tak se už před krizí začalo debatovat o tom, zda tu nebyla snaha z čistě politických důvodů do eurozóny co nejrychleji dostat co nejvíce zemí. To se teď vrací jako bumerang.

Záchrana Řecka jako zástěrka. Pro koho je výhodná? Nicméně vedle těchto otázek se objevila jedna zásadní. Tou je to, jak celý systém zachránit. A s tím je nepochybně morální hazard spojen. Berte to ovšem tak, že je to podobné, jako bych vám řekl, ať neplachtíte bez pořádné výbavy. Pokud mě neposlechnete a máte nehodu, nemůžu zůstat na břehu a pouze říci, že jsem vás varoval. Budu muset něco udělat.

Morální hazard je tedy potřeba brát jako nutné zlo, určitou daň za záchranu systému?

TA: Zásadní otázka tkví v tom, co uděláme hned první den po případném úspěchu. Jde o to, jak změníme systém a zajistíme, aby bylo možné si některé věci vynutit. Protože není možné země s pomocí balíků zachránit, a v případě úspěchů se hned den poté tvářit, že vše je a bude v pořádku. Tak to není. Proto se musí objevit mnohem lépe napsaný Pakt, kde budou mnohem lépe zformulovány povinnosti.

A já se obávám, že Pakt známý jako Evropa plus, který byl představen, tuším, v březnu, je z tohoto pohledu extrémně slabý. Opírá se o tradiční, Komisí užívaný jazyk a fráze. Mluví se v něm o tom, že je nutné najít společná řešení a tak dále. Konkrétních opatření a kroků, které by příští Pakt měl určitě obsahovat, nabízí jen málo. Změna na této úrovni je tak stále zásadním úkolem, který mají politici před sebou. Jde o to, jak dát celý systém dohromady.

Evropané ani nejsou schopni se dohodnout na tom, jak poskytnout první pomoc v době krize. Myslíte si, že se jim podaří najít společnou řeč, pokud půjde o strukturální změny?

TA: Je obtížné být v tomto směru nějakým přehnaným optimistou. Tyto diskuze totiž v minulosti byly velmi složité. Jde v nich totiž o otázky, které jsou v rámci domácí politiky hodně citlivé. To se týká fiskální politiky, politiky na trhu práce a tak dále.

Na druhou stranu je v této souvislosti potřeba rozdělit nutná opatření do několika skupin. Shoda je přitom nutná jen u několika zásadních věcí nebo skupin. Například fiskální politika – tam jsou zkrátka nutná tvrdší pravidla a závazky. Ty by měly zabránit vysokým dluhům, respektive průběžnému, v podstatě systémovému hromadění dluhů. Není přitom nutné, aby se všechny země eurozóny chovaly ve všech oblastech stejně. Jelikož ovšem mají stejnou měnu, je nutné, aby se v některých ohledech jejich chování podobalo.


Celý rozhovor s členem švédské Rady pro fiskální politiku Torbenem Andersenem nabídne Český rozhlas Rádio Česko ve čtvrtek 16. června po zprávách, které začínají v 15:30.

09:52

Škoda Praha, dceřinka skupiny ČEZ, se ocitla v hledáčku japonsko-indonéské Nikko Securities Indonesia

O firmu Škoda Praha, dceřinou společnost energetické skupiny ČEZ, se údajně zajímá japonsko-indonéská společnost...
ČEZ Energetika Fúze a akvizice