Éra levných surovin je u konce. Co s tím?
|

Éra levných surovin je u konce. Co s tím?

Tři miliardy nových spotřebitelů, kteří budou mít podobné požadavky jako my, do roku 2030 výrazně zvednou nároky na dodávky základních surovin a komodit. To požene vzhůru jejich cenu. Úspory ve využívání surovin a energií světu uleví jen částečně.

Komodity Ropa Voda Zemědělství
Čínu zajímají mimo jiné africké suroviny

Éra levných surovin, které pomáhaly hospodářskému růstu v minulém století, je nejspíš nenávratně pryč. V prvním desetiletí nového století se dosavadní trend zlevňování komodit obrátil. Zvětšily se i výkyvy cen. A do budoucna nelze počítat s tím, že by tomu mělo být jinak, varuje studie poradenské společnosti McKinsey.

Produkce řady surovin se dostala do situace, kdy nebude krátkodobě schopna reagovat na rostoucí poptávku. Ani vyšší ceny nezajistí jejich vyšší dodávky. Výkyvy cen budou proto větší než v minulosti. To je špatná zpráva především pro firmy, které jsou na surovinových a komoditních vstupech závislé. V tomto prostředí uspějí ty, které dokáží využívat suroviny nejefektivněji. Finanční zajišťování proti výkyvům cen bude tím dražší, čím víc budou ceny komodit kolísat.

Nejsilnějším motorem, který požene ceny komodit vzhůru, bude bohatnoucí rozvojový svět. Do roku 2030 se má zvýšit počet příslušníků střední třídy ve světě z nynějších 1,8 miliardy na skoro pět miliard. Spotřeba těchto lidí se přiblíží tomu, jak se chovají Evropané či Američané.

Typické to bude třeba v oblasti potravin. Bohatnoucí domácnosti budou chtít více jíst maso. Jen v Číně se čeká růst spotřeby masa o 40 % na 75 kg na osobu a rok. Ale produkce masa znamená i vyšší poptávku po krmivech, jako je kukuřice. A tyto požadavky budou automaticky hnát ceny rostlinných potravin vzhůru. Pocítí to i Češi.

Na světě žije 7 miliard lidí. S těmito firmami na tom vyděláte
Ano, je nás sedm miliard. A jistě alespoň miliony drobných investorů. Že vás…

Suroviny se zdražují navzájem

Bohatnutí asijských a dalších zemí s sebou ponese i větší spotřebu dalších surovin a materiálů, jež se používají ve stavebnictví. Výměra budov, které Čína každý rok postaví, je 2,5krát větší než podlahová plocha všech budov v Chicagu. Indie přistaví každý rok jedno Chicago. Tlak proto bude na materiály typu oceli či mědi. Ve srovnání s Evropou či Amerikou je tamní spotřeba těchto komodit na hlavu zatím zhruba pětkrát nižší. Za 20 let by se celosvětově mělo spotřebovat o 80 % více oceli než dnes.

Poptávka po jedné komoditě zdražuje jiné suroviny, které na první pohled tlaku na zvyšování cen nečelí. Výrazným hybatelem bude v tomto ohledu energetika. Potřeba těžit ropu a zemní plyn ze stále nedostupnějších ložisek výrazně zvýší poptávku po oceli. Například horizontální vrty používané v některých ropných a plynových ložiscích spotřebují až čtyřikrát více oceli než vertikální vrty.

Cenu dalších surovin požene vzhůru i samotné zdražování energií. Ty se podílejí například na nákladech na pěstování zemědělských plodin z 15 až 30 %. U oceli je to 25 až 40 %. Úprava pitné vody je na cenách energií závislá až ze 70 %.

Snaha vyjít vstříc rostoucí spotřebě bude narážet na to, že budou státy a firmy muset vynaložit na budování nových kapacit více peněz než dnes. Celkem bude potřeba každý rok utratit tři biliony dolarů, což je o bilion více než v nedávné minulosti. Navíc v době, kdy bude cena kapitálu růst.

Další požadavky budou na budování infrastruktury. Vzhledem k tomu, že nová ložiska surovin či dostupná nevyužívaná půda a vodní zdroje jsou v politicky nestabilních oblastech, bude do cen zahrnuto i riziko přerušení dodávek.

Částečným řešením tohoto dilematu je lepší využívání surovin a jejich efektivnější získávání. Takto lze snížit poptávku po surovinách v roce 2030 až o 30 procent ve srovnání se stavem, kdy by se nic nedělalo, spočítali analytici z McKinsey. Výsledkem budou nejen nižší náklady na suroviny, kterých by se na jednotku produkce mohlo používat méně, ale zároveň i menší tlak na růst jejich cen. Celkem by tak svět mohl ušetřit každý rok zhruba tři biliony dolarů. Až 70 procent z možných opatření má dostatečný výnosový potenciál, aby to státy i firmy motivovalo k jejich prosazování.

Úspory jsou dostupné

Náklady na investice do zvyšování dodávek surovin by díky úsporám klesly ze tří bilionů na 2,3 bilionu dolarů ročně. Zavádění úsporných opatření si ovšem vyžádá roční investice v řádu zhruba 900 miliard dolarů. V součtu tak tento scénář bude stát svět na investicích více než pouhé zvyšování produkce.

Kompletní článek najdete na serveru Profit.cz