Co Čína opravdu chce?
|

Co Čína opravdu chce?

Vlivem ekonomické globalizace a přechodu k multipolárnímu rozložení světových sil bude Čína spolu s ostatními mladými trhy hrát stále větší roli, a to nejen letos, ale také v následujících dekádách. V roce 2008, když během finanční krize zesílil ekonomický vliv Číny, se nabízela vize, že Čína a Spojené státy začnou společně kralovat světové ekonomice ve formě zřízení jakéhosi G-2.

Čína Evropská unie Světová ekonomika
Čínský premiér Wen Ťia-pao a José Manuel Barroso, předseda Evropské komise

Jenomže idea G-2 se příliš neslučuje s čínskou nezávislou zahraniční politikou ani s všeobecnými trendy její širší diverzifikace v rámci mezinárodní komunity. Když čínský premiér Wen Ťia-pao přijel v květnu 2009 do Prahy na jedenáctý čínsko-evropský summit, vysvětlil, že odmítá podporovat světovou dominanci několika málo států. Ačkoli čínskou garnituru letos čeká změna, zamítavý postoj Číny ke konceptu hegemonie G-2 to s největší pravděpodobností nezmění.

Pro Čínu je prioritou silná Evropa

Čína věří v hlubší kooperaci se všemi předními světovými regiony. Strategicky významná je pro ni Evropa, kterou považuje za hlavního hráče na světové scéně. Pokrok v evropské integraci přinesl na starý kontinent podle čínského vedení dynamický prvek a navzdory současným potížím Evropa prokazuje neobyčejnou sílu a mezinárodní vliv.

Evropskou integraci Čína vždy podporovala v přesvědčení, že se EU stane základním pilířem světové ekonomiky. Při vypuknutí globální finanční krize a dluhových problémů v eurozóně nakupovala státní dluhopisy, prováděla přímé investice a posílala do Evropy obchodní delegace. Během návštěvy tehdejšího španělského premiéra Josého Luise Zapatera v Pekingu čínský premiér potvrdil, že je Čína ochotna pokračovat v nákupech španělských vládních dluhopisů na důkaz podpory eurozóny v její snaze vymanit se z krize.

Španělské dluhopisy křičí: Naše země má problém!
Španělsko opět začíná plnit první stránky světových deníků. A ne zrovna v příjemných souvislostech. Při cestách tento týden se mějte na pozoru před čtvrteční generální stávkou, španělský deficit v roce 2011 dosáhl 8,5 % HDP (vysoko nad plánovanými 6 %) a příjmy státního rozpočtu padají i na začátku roku 2012 (deficit za první dva měsíce překonal 20 miliard eur). To nejsou povzbudivé zprávy. Není tak divu, že se španělské dluhopisy znovu dostávají pod tlak.

Čína může Evropě díky svému obrovskému trhu nabídnout řadu příležitostí. Kooperace těchto dvou regionů nepřinese jen zvýšení životní úrovně obyvatel, je významná i pro budoucnost celého světa, zejména pro udržení světového míru a stability. Obě strany se zavázaly k řešení mezinárodních otázek politickými prostředky a přislíbily, že budou postupovat koordinovaně v podchycení globálních problémů, jakými jsou například změny klimatu, terorismus nebo šíření zbraní hromadného ničení.

Paralelní spuštění dvanáctého čínského pětiletého programu a evropské strategie do roku 2020 rovněž napomohlo prohloubení spolupráce. Po roce 2008 Čína a Evropa společně zakročily proti protekcionismu, snažily se zmírnit důsledky světové finanční krize a prosazovaly reformy mezinárodního finančního systému, které by usnadnily globální ekonomické oživení.

Diplomatické vztahy Číny a USA

Velmi vážně bere Čína i svůj vztah se Spojenými státy. Jejich bilaterální dohoda patří k nejdůležitějším počinům na mezinárodním poli. Ačkoli byly diplomatické styky navázány již v roce 1979, byly čínsko-americké vztahy často blízko bodu mrazu. Všeobecně se ovšem dá říci, že se spolupráce vyvíjí úspěšně a přináší benefity oběma stranám. Čína a Spojené státy dnes sdílejí více společných cílů než kdy v minulosti a existují vyhlídky na stále širší kooperaci.

Když prezident Chu Ťin-tchao navštívil v lednu 2011 Washington, dohodl s prezidentem Barackem Obamou vytvoření "čínsko-amerického partnerství založeného na vzájemné úctě a přínosech". Oba projevili respekt k suverenitě a teritoriální integritě druhé strany a dosáhli dohod v hlavních strategických otázkách včetně plánů na posílení spolupráce v asijsko-pacifickém regionu a v rámci mezinárodních institucí. Dále mají zájem postupovat koordinovaně v řešení regionálních a globálních otázek týkajících se udržení míru a stability (například na korejském poloostrově).

Čína je největší rozvíjející se trh, Evropa největší blok rozvinutých států a Spojené státy největší jednotná vyspělá země. Tři přední světové velmoci musejí kromě vzájemné kooperace spolupracovat i se zbytkem světa, aby dokázaly čelit řadě problémů, které aktuálně zasahují nás všechny.

Speciál IW: Ropa se utrhla ze řetězu. Co bude dál?

I když se Čína zavázala k nezávislé zahraniční politice, nemůže dosáhnout rozvoje v izolaci. Na druhou stranu se ani svět nedokáže vyvíjet bez Číny. Čínský prezident kdysi prohlásil, že by jednadvacáté století mělo být stoletím míru, světového rozvoje a vzájemné spolupráce. Zatím se zdá, že je Čína ochotna spojit se s Evropskou unií, Spojenými státy i zbytkem světa, aby bylo naplno využito globálního potenciálu.

Býci patří na pole aneb trend, na kterém můžete vydělávat desítky let
Tvrdí to Rogers, připouštějí to mnozí další – býčí závod o zemědělskou půdu začal. Lidí je přes sedm miliard a je potřeba je nakrmit. A dokud nevymyslíme fungující a levné amarouny (vzpomeňte na Návštěvníky, molekulární kuchyně se o podobné divy snaží), případně se nenaučíme živit se vesmírnou energií, budeme muset vzít zavděk "chlebem a masem". Zemědělské půdy přitom ubývá. Méně půdy a více hladových krků znamená jediné – ceny potravin i půdy dlouhodobě porostou.

Zdroj: Project Syndicate