Superkrátká polemika s Billem Grossem. V centru dění riziko
|

Superkrátká polemika s Billem Grossem. V centru dění riziko

Jedná krátká polemika s Billem Grossem. Investoři do akcií totiž podle něj bohatnou na úkor zbytku ekonomiky. Něco je to ale stojí, což Gross musí dobře vědět.

Státní dluhopisy Světové akcie Investování Bill Gross

Billu Grossovi připomíná vize dlouhodobého 6,6% reálného výnosu spíše Ponziho schéma. Pokud byl reálný HDP vytvářen roční měrou 3,5 %, museli akcionáři další 3 % takříkajíc "urvat někomu jinému". Když ekonomika každý rok vyprodukuje průměrně o 3,5 % zboží a služeb více, jak může jeden segment (akcionáři) dosahovat o 3 % vyšší míry růstu? Vysvětlením je, že dlouhodobě profituje na úkor ostatních (věřitelů, zaměstnanců a vlády).

Bill Gross vysvětluje, proč budou akcie příšernou investicí
Místo toho, aby přemítal o předlužených státech a o tom, jak jsou investoři do…

Zní to naprosto pochopitelně a jasně. Háčků je možná víc, upozorním alespoň na jeden.

Riziko

Riziko bylo, je a bude spojené s investováním vždy. Téma "bezpečných přístavů" není nové, ale v posledních letech nabylo na čerstvém obsahu. "Bezpečné jsou dluhopisy, rizikové jsou akcie," zněla mantra dlouhodobých investorů.

Současnost vypadá trochu jinak. Státní dluhopisy v dlouhodobém portfoliu lze rozdělit na několik podskupin: superbezpečné (americké, německé), spekulativní, ale relativně zajímavé (asijské emerging markets například) a supernebezpečné (aktuálně nejvíce sledované jsou španělské a italské). Bezpečné dluhopisy svými výnosy nepokryjí ani inflaci, ty nebezpečné po "řecké" investorské zkušenosti nakupují spíše spekulanti. "Snad ten Madrid ještě vydrží,", případně "snad to ECB a ESM všechno zatáhnou".

Riziko státního bankrotu nyní v řadě případů převyšuje riziko krachu firmy. Proto mnozí portfoliomanažeři doporučují dluhopisy stabilních firem s dobrým cash flow. Proč raději neradí investorům nakupovat akcie?

Investor do akcií je ten poslední, jehož zájmy jsou uspokojeny. S akciemi vždy bylo spojeno nejvyšší riziko. Není dluh jako dluh, ale držitel dluhopisu je v případě problémů firmy se solventností vždy před (drobným) akcionářem. Vydělávat na akciích více, než jaké je tempo růstu HDP (tempo růstu ekonomiky tažené výkonností firem a kondicí státu a jeho investic), se mi tedy zdá být v pořádku.

Akcionář si odměnu za podstupované riziko "zaslouží" stejně, jako nesmí reptat kvůli vysokým ztrátám. Nadvýnos akcií nad státem "garantovanými" cennými papíry je jedním ze základů investování. Jste ochotni riskovat? Tady je vaše odměna, pokud "to vyjde". Pokud ne, stěžujte si u pokladny číslo šest na nádraží v Bubenči. Bill Gross tohle všechno dobře ví, i když nezná Bubeneč.

Dividendy vyšší než výnosy dluhopisů aneb argument ve sporu "akcie vs…
Výsledková sezóna za první kvartál v USA je minulostí. Graf vývoje tržeb a…