Krize eura jako mediální klišé
|

Krize eura jako mediální klišé

Nelze si nevšimnout, jakou radost mají z krize někteří profesionální Evropané, kteří po příležitosti upevnit svoji moc vyjeli jako smečka ohařů po liščí stopě.

Eurozóna Krize Evropská unie Dluhová krize Euro Evropská fiskální unie
Euro s otazníkem

Máme-li se zamyslet, zda eurozóna je již z nejhoršího venku, je nutné začít u kořenů. Proč vlastně začala krize eura?

A již v této samotné otázce je intelektuální past. Neexistuje žádná "krize eura". Euro je jen měna. Měna nemůže zkrachovat, neboť je to jen nástroj. Neexistuje mechanismus, který by umožnil rozpad eura. Rozpadnout se mohou různé měnové režimy – všelijaké mechanismy typu centrálních parit s koridory, crawling pegy, currency boardy a podobné systémy. Nikoli euro.

Takzvaná krize eura jako zástěrka

Euro se nemůže rozpadnout, podobně jako se nemůže rozpadnout dolar, libra nebo jen. Měna může být rozdělena, což se stalo například naší koruně v letech 1918 a 1993. Rozdělení měny je ovšem vědomým aktem státu a jeho úřadů. **Z eurozóny lze vystoupit. Odchod některého členského státu by však neznamenal zánik eura, a kromě toho by byl spojen s tak velkým rizikem, že se nikomu nechce provést tento skok z výšky do kalné studené vody. Zatím se všem zdá lepší zůstat na hořící palubě s nadějí, že požár se podaří uhasit.

Euro tedy samo o sobě není v žádné krizi. Kurz eura kolísá víceméně nudným způsobem a vůči americkému dolaru je na úrovni blízké dlouhodobému průměru. Termíny jako "krize eura" nebo "záchrana eura" jsou jen mediální klišé, jejichž úkolem je zdůvodnit donedávna nepředstavitelné výroky a činy politiků.

Ti si totiž z neexistující "krize eura" udělali příležitost pro expanzi vlastní moci. Jistě jste mnohokrát slyšeli mantru "není možné provozovat měnovou unii bez rozpočtové unie". Byla papouškována již tolikrát, že by byl div, aby ji veřejnost nepřijala za axiom, o němž se nepochybuje.

Ve skutečnosti je vše jinak, čímž se dostáváme ke skutečným příčinám krize. V krizi není euro ani většina ekonomik států, které euro používají. V krizi nejsou ani akciové burzy těchto států. Pokud jde o mimoburzovní trhy, velký zájem je o kvalitní státní a korporátní dluhopisy. Například jeden i v České republice dostupný fond s názvem European High Yield vydělal investorům bezmála 61 % od začátku září 2008, tedy včetně krizového období. To odpovídá ročnímu zhodnocení 9,37 % (údaje aktuální k 25. červenci 2012 - pozn. red.). A pak že nerostou.

Španělsko a Itálie? Ano, dominantní téma, ale tohle je druhý, stejně důležitý dluhopisový příběh Evropy
S výnosy španělských a italských dluhopisů hýbou spekulace a informace o možné pomoci ECB nebo evropských záchranných fondů tamním ekonomikám, v Evropě ovšem v posledním půlroce až roce probíhá ještě jeden, neméně podstatný dluhopisový příběh. Výnosy dluhopisů v "bezpečných" zemích takzvaného jádra eurozóny se propadají, v mnoha případech se například 2leté výnosy dostaly na nulu, případně i do záporu. Investoři mají takový strach, že raději peníze "ukládají" s negativním výnosem, bojí se větších ztrát. Například belgický 2letý výnos ještě na podzim 2011 dosahoval 5 %, nyní je na nule.

Evropská ekonomika bojuje s vleklou stagnací, byrokracií a vysokými daněmi, ale není sama o sobě v úplně katastrofálním stavu; dokonce ani velká část finančních trhů není. Co je ovšem skutečně v krizi – kromě Řecka – jsou banky.

Banky na kapačkách

Všichni známe historii irských a španělských bank: příběh o ikarovském vzletu poháněném levnými úvěry od Evropské centrální banky a o následném tvrdém dopadu. Všichni víme, že Španělsko doslova během několika let po zavedení eura dohnalo a předehnalo Německo v objemu bankovních úvěrů. V roce 2010 byl španělský bankovní dluh soukromému sektoru dvakrát větší v poměru k velikosti ekonomiky než německý.

A také všichni víme, že španělské banky jsou dnes na kapačkách a že jejich debakl se stal debaklem celé španělské ekonomiky.

Možná že ne všichni znají Taylorovo pravidlo. Jde o jednoduchý vzorec, který udává rovnovážnou úrokovou míru pro tu či onu ekonomiku. Netřeba jej uvádět, stačí zadat do vyhledávače "Taylor rule" nebo totéž v češtině.

Pozorný hledač může najít článek s názvem Monetary Policy When One Size Does Not Fit All, tedy "Měnová politika, když jedna velikost nesedí všem", jehož autorkou je Fernanda Nechiová. Výpočet zmíněný v článku ilustruje, že měnová politika Evropské centrální banky byla šita na míru jádru eurozóny, zejména Německu. Periferní země by před krizí byly potřebovaly mnohem přísnější měnovou politiku, zatímco po krizi by teoreticky měly být optimální záporné úrokové sazby.

Periferní ekonomiky eurozóny jsou tedy postiženy krizí proto, že jim nesedí jednotná měnová politika.

Jedna měna nemůže sedět všem – to je kořen krize. Kdepak spiknutí Američanů, Židů nebo nadnárodního kapitálu, jak se lze dočíst na tolika internetových fórech. Naopak, Američané by byli tuze rádi, kdyby si Evropa konečně vyřešila své problémy, neboť mezinárodní nejistota nahlodává i americkou ekonomiku. Nadnárodní kapitál si nepřeje nic než klid na práci, a pokud jde o Židy, ani ti nejsou z krize nadšeni. Už jen kvůli zvýšené frekvenci nesmyslných pomluv a antisemitských stereotypů, které připomínají předválečnou dobu.

Christine Lagardeová: "Fiskální útes" v USA je větším rizikem než dluhová krize v Evropě
Dluhopisový trh v Evropě je důležitým tématem, je ovšem potřeba uvažovat v dlouhodobém horizontu. V Londýně to uvedla Christine Lagardeová, šéfka Mezinárodního měnového fondu. Za hlavní problém ovšem považuje takzvaný fiskální útes (fiscal cliff) ve Spojených státech.

Není však přece jen zrno pravdy na těch konspiračních teoriích?

"Jsem si jistý, že nás euro přinutí zavést novou sadu nástrojů hospodářské politiky. Je politicky nemožné prosazovat je nyní, ale jednoho dne bude krize a nové instrumenty budou vytvořeny." Toto není zápis z tajného jednání skupiny Bilderberg, ale citace předsedy Evropské komise Romana Prodiho z Financial Times ze 4. prosince 2001.

Situaci zachránili bankéři z Evropské centrální banky

Nabízí se myšlenka, že vysocí evropští činitelé navrhli společnou měnu s vědomím jejích nedokonalostí – že přijetí velmi měnově neoptimálních členských států z periferie mělo jednoho dne poskytnout záminku pro zavedení evropského ministerstva financí a podobných institucí. Nelze si nevšimnout, jakou radost mají z krize někteří profesionální Evropané, kteří po příležitosti upevnit svoji moc vyjeli jako smečka ohařů po liščí stopě.

Jenže profesionální Evropané jako Prodi se zřejmě přepočítali v kalkulaci. A to nejméně třikrát. V první řadě nečekali, že evropská bankovní krize bude tak vážná. Nikdy nezažili nic podobného a nikdy nečekali, že evropské bankovnictví se začne doopravdy hroutit.

Zde je potřeba zdůraznit, že běžný občan si žádné bankovní krize nemusel ani všimnout: vždyť přece bankomaty fungují, mzda chodí každý měsíc na účet a banky velmi agilně nabízejí hypotéky a spotřebitelské úvěry – tak kde je problém? Problém je v bilancích a mimobilančních položkách, které běžný občan nestuduje. Ukazuje se, že kdyby vedení Evropské centrální banky nepřišlo s nestandardními a v zásadě ilegálními opatřeními, pravděpodobně už by Evropa byla postižena podobnou krizí jako Německo v roce 1931. Tedy krizí drtivou a ničivou.

Je potřeba zdůraznit, že situaci zachránili bankéři z Evropské centrální banky. Nikoli politici. Ti situaci jen zhoršují svojí ignorancí a touhou po moci.

Ohlédnutí za Draghim: ECB se jen přidá do tiskařské party
Evropská centrální banka je v současnosti jedinou institucí, která ještě může udržet projekt eurozóny a eura samotného pohromadě. Prezident ECB Mario Draghi svým projevem v předminulém týdnu pořádně rozvířil spekulace ohledně dalších kroků ke snížení tlaku na společnou evropskou měnu a státní dluhopisy jihoevropských zemí. Zároveň si však na sebe svými výroky upletl pověstný bič v případě, že by finanční trhy nevyhodnotily návrhy ECB jako dostatečné. A něco podobného se ve čtvrtek 2. srpna stalo.

Druhý omyl: profesionální Evropané patrně čekali, že jednou přijde normální recese a že lid členských zemí eurozóny se začne spontánně dožadovat větší integrace – že občané budou vyžadovat "více Evropy" uprostřed nejistot. Jenže se stal přesný opak. Krizí postižené země velmi nelibě nesou Bruselem nadiktovaná úsporná opatření. Občané zemí, které nejsou postiženy a mají peníze (Německo, Nizozemsko, Finsko, ale také Slovensko), jsou pak rozhořčeni: Cože, ze svých těžce vydřených peněz máme podporovat ty lemply?!

Finsko jako brzda "záchrany Evropy": Proč jen to ti Finové dělají?
V časech dluhové krize eurozóny se mluví o státech s ekonomickými problémy na periférii, jako jsou Řecko, Portugalsko, Španělsko, Irsko a Itálie. Pak se mluví o tom, kdo by to měl celé zaplatit, ale komu se do toho moc nechce. Tedy o Německu. Málo se ovšem mluví o kverulantech typu Finska. Přitom pokud je potřeba souhlas všech při schvalování finanční pomoci, je finské "ano" stejně důležité jako to německé.

Periferii čeká živoření

Konečně třetí a největší omyl spočívá ve slepé víře v magickou sílu společné fiskální politiky. Není žádná. Na světě není mnoho příkladů úspěšně fungujících fiskálních federací. Nejvýznamnější z nich, Spojené státy americké, nedávno překonaly magickou hranici 100 % dluhu v poměru k HDP. Není pochyb, že Evropská unie by rovněž zvládla přidat k dluhům národních států ještě nemalý balík federálních dluhů – ale komu by tím vlastně prospěla?

Svět naopak zná celou řadu neúspěšných fiskálních federací. Československo, abychom nechodili příliš daleko. Také argentinské provincie tvoří fiskální federaci, o jejíchž výsledcích netřeba pochybovat. Federálně řízené finance mají dále Mexiko, Rusko, Indie, Bosna a Hercegovina, Nepál a Nigérie – opravdu máme věřit, že jde o recept na prosperitu? Ze zemí Evropské unie jsou fiskálními federacemi Belgie a Španělsko, které nejsou z finančního hlediska žádné vzory.

Nejpravděpodobnějším scénářem pro eurozónu je dlouhodobé živoření na periferii a permanentní naštvanost "jádra" na slabší země. Podobný mechanismus, který funguje v Itálii od konce války. Bohatý Sever stále nadávající na chudý Jih; ten se z chudoby nedostane, neboť nemůže devalvovat a jeho konkurenceschopnost ničí dotace ze Severu. (Je velký omyl, že dotace pomáhají. Dotace zvyšují inflaci a náklady, čímž devastují konkurenceschopnost. Dotace pomáhají jen byrokratům, kteří se živí jejich rozdělováním.)

Celkově však žádné velké drama. Žádná občanská válka ani nová tuhá totalita. Slabší země budou zvolna vyhnívat, čeká je "sicilianizace", úpadek do bezvýznamnosti. Euro se rozpadnout nemůže, vystoupit nikdo nechce a fiskální federace nic nevyřeší.

Psáno pro Hospodářské noviny

Amazon má výrazně nižší čtvrtletní zisk, tržby mu ale vzrostly
včera v 22:40

Amazon má výrazně nižší čtvrtletní zisk, tržby mu ale vzrostly

Americké společnosti Amazon.com, která je největším internetovým prodejcem na světě, ve druhém čtvrtletí klesl čistý...
Amazon Výsledková sezóna
Americké akcie se ve čtvrtek na směru neshodly, všechny tři hlavní…
Americké akcie se ve čtvrtek na směru neshodly, všechny tři hlavní…
včera v 22:30

Americké akcie se ve čtvrtek na směru neshodly, všechny tři hlavní indexy během dne přesto přepisovaly historii

Americké akcie zakončily čtvrteční obchodování smíšeně. Index Dow skončil na novém zavíracím maximu, benchmarky S&P...
Americké akcie Shrnutí obchodování v USA
USA schválily plán VW na úpravu či odkup 326 000 naftových aut
včera v 21:20

USA schválily plán VW na úpravu či odkup 326 000 naftových aut

Američtí regulátoři schválili plán německé automobilky Volkswagen na úpravu či odkup většiny naftových aut, kterých...
Volkswagen Auta Spojené státy americké (USA)
Adidas zvýšil čtvrtletní zisk, prodává hokejovou značku CCM
včera v 19:08

Adidas zvýšil čtvrtletní zisk, prodává hokejovou značku CCM

Německý výrobce sportovního oblečení a obuvi adidas se dohodl na prodeji své hokejové značky CCM soukromému fondu...
Sport Evropské akcie Fúze a akvizice
Ve vozech Porsche Cayenne byl zjištěn nezákonný emisní systém
včera v 18:08

Ve vozech Porsche Cayenne byl zjištěn nezákonný emisní systém

Německá automobilka Porsche musí v Evropě svolat do servisů asi 22 000 naftových vozů Cayenne. V automobilech byl...
Auta Podvod Volkswagen
Evropské akcie ve čtvrtek klesaly, AstraZeneca ztratila 15 procent
včera v 18:06

Evropské akcie ve čtvrtek klesaly, AstraZeneca ztratila 15 procent

Ceny akcií na velkých trzích západní Evropy směřovaly během čtvrtečního obchodování shodně dolů. Na náladu investorů...
Evropské akcie Shrnutí evropského obchodování
Pražská burza si ve čtvrtek připsala 0,3 procenta díky akciím ČEZ a…
Pražská burza si ve čtvrtek připsala 0,3 procenta díky akciím ČEZ a…
včera v 16:30

Pražská burza si ve čtvrtek připsala 0,3 procenta díky akciím ČEZ a Komerční banky

Index pražské burzy PX ve čtvrtek zakončil obchodování se ziskem 0,3 procenta, když při uzavření seance měl hodnotu...
Akcie ČR Shrnutí obchodování v ČR
Volkswagen hodlá nabídnout úpravu čtyř milionů naftových aut
včera v 15:58

Volkswagen hodlá nabídnout úpravu čtyř milionů naftových aut

Automobilka Volkswagen hodlá příští týden na setkání se zástupci německé vlády nabídnout, že provede úpravu čtyř...
Auta Německo Volkswagen
Starbucks koupí zbývající podíl ve společném podniku v Číně
včera v 15:55

Starbucks koupí zbývající podíl ve společném podniku v Číně

Americký kavárenský řetězec Starbucks koupí za 1,3 miliardy USD zbývající 50procentní podíl v čínském společném...
Káva Fúze a akvizice Americké akcie
Jeff Bezos se stal nejbohatším člověkem planety
Jeff Bezos se stal nejbohatším člověkem planety
včera v 15:45

Jeff Bezos se stal nejbohatším člověkem planety

Zakladatel internetového obchodu Amazon Jeff Bezos se stal nejbohatším člověkem světa, vystřídal na tomto postu...
Wall Street Amazon Microsoft