Současný velký měnový experiment? Obávám se, že negativa převáží, říká Eva Zamrazilová (ČNB)

Současný velký měnový experiment? Obávám se, že negativa převáží, říká Eva Zamrazilová (ČNB)

| Roman Chlupatý

Návrat k takzvanému normálu si vůbec nedovedu představit. Na cestě k němu totiž číhá řada neznámých a každá z nich může způsobit pořádný otřes. Jisté je, že nás ve střednědobém horizontu čeká pomalejší růst, v případě českého HDP půjde v průměru o 3 % ročně. Až na konci dekády se dozvíme, zda se vyplatily bezprecedentní měnové hrátky, které mnohé centrální banky během krize spustily, říká v otevřeném rozhovoru členka bankovní rady České národní banky Eva Zamrazilová.

V souvislosti s krizí se většinou probírá její systémovost. Začněme ale z druhé strany, osobní rovinou. Změnila jste v důsledku krize pohled na některé věci, svůj způsob přemýšlení o nich?

Úplně otevřeně, krizi v tomto rozsahu jsem nepředpokládala. Co se ale týče ekonomického myšlení nebo přístupu k ekonomické analýze, spíše se potvrdilo mé dlouhodobé směřování. Nikdy jsem nebyla úplně smířena s ekonomickým mainstreamem, který převažuje v současných učebnicích. Také si myslím, že současná krize přepíše ekonomické učebnice, že budou za dvacet let vypadat trochu jinak než dnes. Krize také zesílila moji nedůvěru k nejrůznějším variantám makroekonomických modelů. Ale to není jen o krizi, mění se celkové prostředí.

Dejte mi příklad toho, co se vám na modelech – nebo modelování – nelíbí.

Došla jsem k tomu, že je ekonomika – národní i globální – tvořena tak velkým množstvím ekonomických subjektů, které se nechovají vždy racionálně (ve smyslu toho, co by od nich očekávaly ekonomické teorie), že je v podstatě nemožné ji nějakým způsobem věrohodně namodelovat. Připadá mi to podobné jako s meteorologickými modely, u nichž přesnost předpovědi roste s klesající délkou výhledu, ačkoli jsou k dispozici stále lepší technika i metody. Od dlouhodobých prognóz se spíše upouští, v čemž vidím analogii s makroekonomickým modelováním.

Kdybyste měla možnost přepsat jednu věc v učebnicích ekonomie, která by to byla? Nebo obecněji, která změna by podle vás byla nejvíce potřeba?

Podle mě v posledních padesáti letech příliš dominují keynesiánské prvky, často bohužel zcela neodpovídající původním myšlenkám. Tuto optiku bych trochu přenastavila a dala bych více prostoru školám vycházejícím z klasické ekonomie a jejího myšlenkového dědictví. Obávám se, že krize ukazuje, že trhy tak zcela přehrát nejde.

Stálo by za změnu něco z mainstreamové teorie měnové politiky?

Mé vnímání centrálního bankovnictví vychází z toho, že by role centrální banky měla v zásadě končit u takzvaného "lender of last resort", tedy poskytování likvidity v momentu, kdy se zkomplikuje situace na mezibankovním trhu. Centrální banka by měla v době stresu suplovat zamrzlý mezibankovní trh, musí asi také udělat vše pro zabránění kolapsu finančního systému, ale s velkým otazníkem jsou pro mě opatření podporující ekonomickou aktivitu po dosažení nulové hranice úrokových sazeb.

Co si tedy myslíte o aktivistické politice, přístupu, který volí americký Fed, Evropská centrální banka i jejich japonská kolegyně?

Dlouhodobé nastavení hlavních sazeb na extrémně nízké úrovni a nekonvenční nástroje různého typu považuji za bezprecedentní experiment hospodářské politiky, absolutně bezprecedentní. Chápu ale jistou oprávněnost takového postupu v momentu, kdy je akutně potřeba krátkodobě stabilizovat situaci, kterou lze nazvat krizí důvěry.

Kam až byste v takovém okamžiku byla ochotna jako centrální bankéřka zajít?

Považovala bych za oprávněné těmito opatřeními poskytnout vládám a dalším institucím čas k provedení potřebných změn v oblasti strukturálních politik, trhu práce a tak dále. Nejsem si ovšem ani zdaleka jista, zda byl čas, který byl v posledních letech docela draze koupen, efektivně využit. A zda bude efektivně využit. Z mého pohledu se totiž pochybnosti o pozitivech aktivistických kroků s každým dalším opatřením zvyšují. Mají smysl především jako krátkodobá stabilizační opatření, jenže běží již řadu let. Otázkou je, co přinesou v dlouhodobém horizontu, protože v něm existují evidentní rizika.

reklama
reklama