Mají drobní investoři lézt do pastí označených IPO?

| Mikuláš Splítek

Emise Stock Spirits, která v týdnu obohatila trh START pražské burzy, může být pro českého investora zajímavá, protože rozšiřuje možnosti investování na BCPP. Ovšem je moudré, aby malý investor kupoval firmy při IPO (primární nabídce akcií)? Uvažuji o čtyřech scénářích pro vstup společnosti na burzu. Pouze u dvou z nich bych nákup v IPO zvažoval.

1. Mladá společnost, která potřebuje kapitál na rozvoj

Veřejnost by neměla takové projekty financovat kvůli spekulativní povaze. Běžný investor nemá nástroje na ohodnocení podnikatelského plánu; nejsou k dispozici historické výsledky; chybí "prověření časem". Neříkám, že taková emise nemůže být úspěšná (Tesla Motors, LinkedIn), ale statisticky spíše nebude.

2. Fungující stabilní společnost v soukromých rukou, která nepotřebuje peníze

Nabízí se otázka, proč vlastníci (lépe informovaní než veřejnost) prodávají část firmy. Obvykle očekávají, že v horizontu několika let bude výnos podprůměrný a oni lépe zhodnotí své peníze jinde. Zvláště markantní je tento zájem u fondů soukromého kapitálu, kde zisk je jediným měřítkem. To je dle mého názoru i případ Stock Spirits. Odlišná situace může nastat, pokud vlastník uvádí akcie na burzu kvůli prestiži. To se ale děje spíše v případě rodinného vlastnictví, obchodovatelná je pak pouze menší část celkového počtu akcií. Vlastník si drží rozhodující podíl.

3. Zavedená společnost, která nutně potřebuje peníze

To je spíše výjimka, protože ocenění akcií firmy v problémech bude zákonitě nízké a pro společnost je většinou výhodnější si vyjednat soukromý úvěr. Momentálně mě nenapadá příklad takového úpisu.

4. Privatizace státní společnosti

Zde platí stejný protiargument jako v druhém případě, ovšem s tím rozdílem, že u státu je možné (kvůli určité liknavosti úředníků, případně "korupčnímu" záměru), že jeho rozhodnutí není až tak "informované". Tak se může přihodit, že stát privatizuje za výhodných podmínek pro budoucí akcionáře. Vzpomeňme například na nedávnou privatizaci britské Royal Mail, kde cena při úpisu byla pravděpodobně podhodnocena, protože ji trh ihned "opravil" na hodnotu o několik desítek procent vyšší.


Pouze u scénářů 3 a 4 si dovedu představit, že dobře informovaný malý akcionář může opakovaně profitovat z veřejné nabídky akcií. Tyto případy jsou ale relativně vzácné. To znamená, že bych spíše radil držet se okřídleného Grahamova výroku: "Veřejnost by neměla financovat primární úpisy akcií. Měla by nejprve 2 až 3 roky počkat, až firma projeví stabilitu pod tlakem veřejného obchodování, a následně uvažovat o nákupu jejích akcií." Graham sám málokdy kupoval akcie, které byly na burze méně než deset let.

reklama
reklama