6 důvodů, proč by byl Putin na odpis, kdyby Rusko nebylo Ruskem

6 důvodů, proč by byl Putin na odpis, kdyby Rusko nebylo Ruskem

| Tomáš Beránek

Ruský prezident v posledních týdnech sbíral pozitivní body. Nejdříve poskytl azyl americkému psanci Edwardu Snowdenovi, který vyzradil podrobnosti o špionážním programu USA Prism, a posléze zastínil i Baracka Obamu, když svého syrského spojence Bašára Asada na poslední chvíli zachránil před americkým vojenským zásahem. Putin je na koni a nepřipouští si, že by jeho úspěchy na domácí i mezinárodní scéně mohly pominout. Možná by ale měl otevřít oči a přestat snít.

Putin Rusko již delší dobu považuje za právoplatného člena světové ekonomické i politické elity, které vévodí Spojené státy, Čína a Japonsko. Rostoucí sebevědomí Ruské federace dokládá i nedávný výrok Putinova mluvčího, který na zářijovém summitu G20 před ruskými novináři údajně prohlásil, že "Británie je jen malý ostrov, který nikoho nezajímá". Podle světových politologů a ekonomů však existuje přinejmenším šest důvodů, proč by měl Putin své sebevědomí mírnit.

1. Armádní skanzen

Ruská armáda se ve srovnání s vojenskou vyspělostí Spojených států stále pohybuje v minulém století. V roce 2012 Putin sice v rámci prezidentské kampaně slíbil, že do armády napumpuje 770 miliard dolarů a dostane ji zpět mezi světovou špičku, takto rozsáhlá transformace ale bude trvat dlouhá desetiletí.

Než se tak stane, budou se ruští vojáci muset spokojit se zastaralými zbraněmi a omšelými komunikačními zařízeními, na které se nemohou plně spolehnout. Například během 12denního rusko-gruzínského střetu v Jižní Osetii museli někteří ruští generálové místo nefunkčních vojenských vysílaček používat civilní mobilní telefony. Je evidentní, že armáda v tomto stavu nemůže supermoderním technologiím ve službách Západu konkurovat a že by se Putinovi nemuselo provokování světových mocností vyplatit.

2. Nevyzpytatelný východ a venkov

Většina Evropanů a Američanů si pod pojmem Rusko představí Moskvu nebo Petrohrad. Lidé ale zapomínají, jak velké Rusko ve skutečnosti je. Za vše hovoří fakt, že Ruská federace prochází devíti (před úpravami z roku 2010 dokonce jedenácti) časovými pásmy a s rozlohou převyšující 17 milionů kilometrů čtverečních s přehledem vévodí žebříčku největších zemí světa.

V oblastech na východ od Moskvy byste navíc jen stěží hledali funkční infrastrukturu a efektivní politické řízení. A co by asi na otázky o současné ruské politické scéně odpověděl dvacetiletý mladík z odlehlé vesnice na východě země bez přístupu k internetu a (nezávislým) médiím? Zásadní a předem nepředvídatelný zvrat v uvažování ruského východu přitom může s rostoucí digitalizací země přijít prakticky ze dne na den.

3. Sílící opozice

Ruská opozice nemá lehký život, o tom není pochyb. Přesto ale odvaha známých tváří, které "novodobému ruskému carovi" odmítají poslušnost, stále roste. V nedávné volbě moskevského starosty sice již v prvním kole zvítězil s 51 % Putinův muž Sergej Sobjanin, jeho opoziční protivník Alexej Navalnyj však se ziskem 27 % ukázal, že se opozici nevyplatí podceňovat. Mnozí politologové s přihlédnutím k výsledku voleb upozorňují, že se politická situace v Rusku může za jistých okolností dramaticky změnit. Stačí, aby frustrace ruské společnosti přerostla únosnou hranici, a poměr hlasů může být v příštích volbách opačný.

  • 1
  • 2
reklama
reklama