Proč jsme oslabili korunu: 4 otázky pro ČNB

Proč jsme oslabili korunu: 4 otázky pro ČNB

| redakce

Česká národní banka zdůvodňuje, proč poslala kurz koruny na 27 EUR/CZK.

1. Proč ČNB rozhodla o dalším uvolnění měnové politiky prostřednictvím oslabení koruny na 27 Kč za euro a učinila razantní krok, který řadu občanů a podnikatelů překvapil? Neměla by se ČNB naopak snažit přinášet do ekonomiky spíše stabilitu a předvídatelnost? To nebylo vyhnutí?

Česká ekonomika prošla v posledních dvou letech obdobím hospodářského útlumu, který se nepříznivě odrazil v nárůstu nezaměstnanosti, v poklesu příjmů a spotřeby domácností, stejně jako zisků a investic firem. Česká národní banka reagovala na uvedený vývoj tím, že bezezbytku využila svého hlavního měnově-politického nástroje, když v závěru roku 2012 snížila úrokové sazby na technickou nulu (0,05 %).

Dále se ČNB zavázala, že na této rekordně nízké hladině budou úrokové sazby ponechány tak dlouho, jak bude potřeba. Cílem ČNB přitom v souladu s jejím zákonným mandátem bylo a je udržet cenovou stabilitu, a tím přispívat ke stabilnímu vývoji české ekonomiky.

ČNB proto současně již od podzimu roku 2012 komunikovala připravenost použít své další nástroje v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky. Pro tento účel byl z mnoha dobrých důvodů vybrán měnový kurz. Již samotné vyhlášení ČNB, že je připravena kurzu použít, vedlo koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 k oslabení kurzu koruny, které umožnilo zbrzdit deflační tendence a pomohlo ekonomice se přece jen trochu nadechnout.

Ukázalo se, že recese a útlum na trhu práce odeznívají jen velmi pomalu a že jejich protiinflační dopady vedou spolu s poklesem cen surovin a energií k dalšímu snižování inflace. Ta začátkem příštího roku klesne k nule, po očištění o úpravy spotřebních daní na cigarety dokonce úhrnná cenová hladina začne (zatím jen mírně) klesat. Ceny mnoha položek spotřebního koše (zejména spotřebního zboží) přitom klesají již delší dobu. Proto ČNB jednala, aby dostála svému zákonnému mandátu, kterým je péče o cenovou stabilitu.

2. Co by se stalo, kdyby ČNB takové rozhodnutí neučinila?

Bez dalšího uvolnění měnové politiky hrozilo, že se dosavadní poměrně stabilní kurzový vývoj přeruší a koruna začne výrazně posilovat. Současně v poslední době zesílil pokles inflačních očekávání podniků, domácností i finančních trhů. Předchozí úsilí ČNB uvolnit měnové podmínky (oslabit reálný měnový kurz a snížit reálné úrokové sazby) tak mohlo být bez další akce zvráceno.

Takové nežádoucí zpřísnění měnové politiky by dále zesílilo protiinflační tendence v ekonomice, zbrzdilo či zastavilo počínající oživení a zlepšování situace na trhu práce a uvrhlo ekonomiku do další vlny recese či do deflace.

Pokles cen nakupovaného zboží a služeb, který je na úrovni jednotlivce jako spotřebitele zdánlivě pozitivní skutečností, je na úrovni národního hospodářství jevem krajně nepříznivým a nevítaným. Centrální banky všude ve světě se maximálně snaží rizikům takového vývoje předcházet.

V očekávání poklesu cen totiž řada podniků či domácností odkládá své nákupy na pozdější dobu, což ovšem vede k tomu, že se v čase odsouvá poptávka. Není-li poptávka, není potřeba tolik vyrábět, firmy propouštějí, snižují se příjmy domácností i zisky podniků, což tlačí na další pokles cen. A tak stále dokola. Říká se tomu deflačně-recesní spirála, z níž není snadné cesty ven, když už se do ní nějaká ekonomika dostane.

Nesmírně negativní zkušenost s deflačním vývojem ve 30. letech minulého století je v tomto ohledu stále silným mementem pro všechny hospodářsko-politické autority, zejména pak pro centrální banky. Negativní zkušenost s deflací má v posledních dvou desetiletích rovněž Japonsko. ČNB se proto v souladu se svým mandátem pečovat o cenovou stabilitu rozhodla konat tak, aby výše uvedené riziko vyloučila, tedy aby zajistila rychlejší návrat inflace k 2% cíli.

  • 1
  • 2
reklama
reklama