Vydělá Kellner na intervencích ČNB?

| redakce

Extrémně silný zásah naší centrální banky vůči měnovému kurzu vyvolává spekulace, kdo z něj může těžit.

Česká národní banka na listopadovém zasedání Bankovní rady extrémně silně zaútočila na kurz koruny. Měnové intervence přišly podle řady analytiků nečekaně. Reakce ekonomů zase zásah často označují za nesmyslný, protože se mine účinkem. Faktem je, že česká měna prudce oslabila. Vyrojila se proto řada spekulací, komu takto silný úder prospěje.

Snad nejzajímavější kuloární zvěstí, kterou ČESKÁ POZICE zaznamenala od několika na sobě nezávislých zdrojů z bankovního a podnikatelského prostředí, je interpretace, že si oslabení koruny zařídil nejbohatší Čech Petr Kellner, respektive jeho finanční skupina PPF. Časově se totiž zásah centrálních bankéřů proti koruně sešel s jednou z historicky největších transakcí na českém trhu, nákupem české divize Telefóniky právě skupinou PPF.

Transakce za šest desítek miliard korun spojená s osobou Kellnera provokuje český byznys, tradičně náchylný ke spekulacím a až fantaskním závěrům. Ty se ale dají celkem logicky vyvrátit.

Trhliny spiklenecké teorie

Zkusme si proto teorii, že oslabení koruny zařídil miliardář Kellner, trochu rozebrat. PPF jako tradičně podobné spekulace nekomentuje, ale ČESKÁ POZICE má ověřeno, že prodej 65,9% podílu v české Telefónice je smluvně denominován v českých korunách. Kupní cena je tedy přesně 63,6 miliardy korun. Ve chvíli oznámení dohody mezi PPF a Telefónikou kurzovní přepočet dosahoval 2,467 miliardy eur. Když přepočítáme tutéž sumu v úterním kurzu 27,01 koruny za euro, vychází už jen 2,354 miliardy eur. Rozdíl, tedy kurzovní zisk pro PPF, tak vychází na 111 milionů eur (přibližně tři miliardy korun), pokud by kupní cenu posílala do Španělska přepočítanou na eura.

Ale to vycházíme z představy, že celý obchod není kurzově zajištěn. Pravděpodobnost, že by změna kurzu nebyla v obsáhlé transakční dokumentaci dobře ošetřena z obou stran, se limitně blíží nule. Nota bene, když španělská Telefónica ve své tiskové zprávě operuje jen eurovými sumami. Uvádí, že prodává za celkovou sumu 2,467 miliardy eur, z čehož při vypořádání transakce dostane 2,063 miliardy a v dalších čtyřech letech zbylých 400 milionů. Tisková zpráva musí korespondovat s tím, co Španělé hlásí domácímu burzovnímu regulátorovi, a tam rozhodně nějakých 100 milionů eur nemůže "haprovat".

Ještě větší trhlinu dostává teorie o dirigování propadu koruny z Evropské třídy, sídla PPF, při pohledu na úvěr, který má část transakce s Telefónikou pokrýt. Finanční skupině připravuje úvěrový rámec až do výše 3,6 miliardy eur ve spolupráci s dalšími sedmi bankami francouzská Société Générale. Podle informací ČESKÉ POZICE může být až 50 % úvěru poskytnuto v českých korunách.

Bude záležet mimo jiné na tom, zda a jak velký zájem projeví české banky se na syndikovaném úvěru podílet. Pokud by celá hodnota byla v eurech a čerpatelná "na cokoli", pak by Kellnerova parta ze slabého kurzu profitovala, kdyby si peníze vyměnila na koruny – měla by na útratu asi 4,5 miliardy korun navíc. Naopak až polovina úvěru v korunách znamená, že by PPF mohla utrpět ztrátu, kdyby české peníze potřebovala posléze směnit na jinou měnu.

PPF je rozhodně významná vlivová skupina s velmi dobrými kontakty v politice i byznysu, které na trhu zřejmě nenajdou srovnání. Těžko se dá ale uvěřit, že by centrální banka kvůli několika Kellnerovým miliardám takto "vyváděla".

Vydělává ČNB, ale jen dočasně

Mnohem podstatnější miliardové zisky zatím počítá sama ČNB. V uplynulých letech naakumulovala kvůli posilující koruně horentní ztrátu z kurzových rozdílů dosahující 270 miliard korun, čímž dokonce její vlastní kapitál propadl do červených číslech, konkrétně 100 miliard korun. Za jediný den od měnového rozhodnutí umázla z této částky 40 miliard korun díky kurzovým ziskům.

Ani to ovšem asi nebude důvod postupu centrálních bankéřů, zvlášť když po upuštění od intervencí (guvernér Miroslav Singer tvrdí, že slabý kurz chce udržet půldruhého roku) zaznamená centrální banka kurzové ztráty. Podobně záměrem nebudou ani výhody, které z toho plynou státnímu rozpočtu, jednak díky zlevnění dluhu tím, že se zvýší inflace, a jednak díky příjmům a výdajům penzijního systému, kdy příjmy reagují na inflaci rychleji než výdaje.

Proč se tedy ČNB vrhla do tohoto dobrodružství? Jen na okraj zmiňme, že nejde o dobrodružství nečekané, protože centrální bankéři o něm nahlas mluvili už od konce roku 2012 a guvernér Singer o záměru intervenovat hovořil otevřeně a přesvědčivě například v březnu v rozhovoru pro týdeník Euro. Nečekaný je možná rozsah, který se odhaduje hned v první fázi na prodej korun v hodnotě pěti miliard eur, což odpovídá celému zásahu, který ČNB provedla v roce 2002.

Pokračování článku najdete na serveru Českápozice.cz.

Zdroj: Českápozice.cz

reklama
reklama