Dynamické duo zkázy (Šichtařová a Pikora): Dáváme ruce pryč od amerických dluhopisů a sázíme na pozemky

Dynamické duo zkázy (Šichtařová a Pikora): Dáváme ruce pryč od amerických dluhopisů a sázíme na pozemky

| Roman Chlupatý

Existuje 50% šance, že v roce 2014 opět dosedneme na dno. 20 % pak dávám variantě, že se dokonce zavrtáme pod něj, říká ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. Temné proroctví doplňuje její pracovní a životní partner Vladimír Pikora obavami z inflace, kvůli kterým radí sázet na pozemky a zlato. Za vysoce spekulativní, ale hodně zajímavou investici pak považuje virtuální měnu bitcoin. Šichtařová doplňuje, že i akcie mají co nabídnout. Bublina na trhu totiž může ještě chvíli růst.

Na trzích i mezi ekonomy převládá optimismus. Nejčastěji používaná metafora hovoří o tom, že jsme na té pravé a finální cestě ode dna. Jaké přirovnání používáte vy?

Šichtařová: Obávám se, že situace není tak jasná, jednoduchou metaforu na to ale nemám. Faktem je, že v této fázi krize už ekonomika začíná růst. S největší pravděpodobností, pokud to vezmeme čistě statisticky, bude v příštím roce slabě růst. Otázkou je, zda jsme venku z krize. Já nepovažuji to, co zažíváme, tedy roky 2012 a 2013, za třetí krizi, která přišla zřetězeně krátce po té první a druhé, ale za třetí dno stejné krize. Zatím neproběhl normální hospodářský cyklus, v podstatě se tedy táhne jedna krize s několikerým dnem. Z toho vycházím, když říkám, že by po slabém růstu, který může přijít v roce 2014, mohlo přijít čtvrté dno. Neproběhl by standardní hospodářský cyklus, nenastalo by dvou- nebo tříleté období výraznějšího růstu. Bojím se, že krize není u konce.

Pikora: Co se České republiky týče, určitě jsme se odrazili a rosteme. Když se podíváme na poslední čísla z průmyslu – a to z celé Evropy –, je vidět, že se ekonomika nadechuje. Zajímavé je, že se nenadechuje na všech frontách. Například domácí poptávka je stále slabá. Proto by si nikdo neměl myslet, že se v brzké době vrátíme k solidním číslům, kterých jsme byli svědky před krizí, kdy růst dosahoval 5 až 7 %. Porosteme slabě, o procento nebo dvě, a to právě kvůli slabé domácí poptávce. Spotřebitelé jsou na všech frontách hodně pesimističtí a nevidím moc prostoru pro to, abychom se pořádně odrazili od pomyslného dna. Pomáhá nám automobilový průmysl, tam je vidět hodně velké zlepšení. Jenže on je to vždy ten samý příběh, vše se odehrává v tom samém sektoru, což je málo. Potřebujeme něco víc.

Česku i celému světu, na němž ekonomicky závisíme, tedy k udržitelnému rozvoji něco chybí. Jak pravděpodobné je, že se naplní temná představa čtvrtého dna načrtnutá v úvodu?

Šichtařová: Já tomu dávám zhruba 50% pravděpodobnost. Otázkou je, zda to je tak temná představa. Stále tu totiž existuje třeba 20% šance, že to bude ještě horší, než by bylo zmíněné čtvrté dno. Může přijít opravdu velká a prudká krize podobná té v Americe ve druhém pololetí 2008, kdy ve světě najednou prasklo hned několik cenových bublin. Následoval prudký cenový pokles spojený s problémy finančních skupin, které nakonec buď zkolabovaly, nebo musely být zachráněny. Nešlo by tedy o drobné klopýtnutí, mělké dno vleklé krize, ale o to, že by paralelně s finanční krizí došlo ke zhroucení finančních trhů. Proto bych o čtvrtém dnu nemluvila jako o temné, ale jako o realistické představě. Je tu i možnost, že se nic z toho nestane a ekonomika poroste, to je ale málo pravděpodobné.

Existují nějaké indikátory nebo signály toho, že se naplní ten nejhorší scénář?

Šichtařová: To, že by mohlo dojít na nejhorší možný scénář, naznačuje historicky bezprecedentní disproporce mezi globální peněžní zásobou a hospodářským růstem. K tomu je možné přičíst i zřejmě nejjednodušší indikátor, který hovoří jasně i k laikům, a sice disproporci mezi vývojem akciových indexů a růstem. I v zemích, které jsou stále v recesi, akciové trhy rostou, a to poměrně výrazně, indexy jsou na mnohaletých maximech. Reálná ekonomika na tom přitom není lépe než v roce 2008, kdy navíc na akciových trzích byla pořádná bublina. Jinými slovy, bublina na akciových trzích je nyní ještě větší než v roce 2008, což je řešitelné dvěma způsoby.

Prasknutím, nebo pomalým upouštěním páry, jak jste naznačila v úvodu.

Šichtařová: Přesně tak. Buď dojde k prudkému zhroucení akciových trhů, nebo přijde nevýrazný růst ekonomiky, který bude střídán jen drobnými poklesy. Právě proto mluvím o dvou variantách – realistické, možná lépe řečeno ne až tak těžké, kdy bude docházet k vleklému, ale alespoň nějakému růstu, no a o onom výrazném zhroucení.

Zdroje současného optimismu jsou tedy zároveň i důvodem k obavám. Co je pro vás v rámci investičních strategií jistota, kde hledáte příslovečný bezpečný přístav?

Pikora: Pozemky – stavební i nestavební – jsou nyní velice bezpečné. Předpokládám, že ceny v České republice dále porostou. Tím nemám na mysli, že za rok bude inflace 5 %, ale výhledově ano, třeba za pět let. Já se prostě na rozdíl od mnoha ekonomů bojím inflace a ceny nemovitostí jsou z tohoto pohledu hodně zajímavé. Navíc jsou nyní nízké úrokové sazby. Pořídit pozemky mi tedy připadá daleko rozumnější než investovat do čehokoli jiného. Navíc k tomu se domnívám, že bude dlouhodobě potřeba zvýšit zemědělskou produkci v Evropě, protože globální hlad po potravinách je mnohem větší, než jaký nyní dokážeme uspokojit. Když se podíváme na to, jak rostou poptávka ze třetího světa a produkce potravin, zjistíme, že je potravin málo. Už o tom mluví i OSN.

Co dalšího teď podle vás může investorům zajistit relativně klidný spánek?

Pikora: Myslím si, že svým způsobem bezpečným přístavem – i když méně – je i zlato. To má prostor k růstu, zejména při pohledu na akcie, které jsou podle mě nyní předražené. Předpokládám, že přijde výprodej, a až k tomu dojde, kapitál se bude muset někam přesunout. Jako jeden z cílů vidím zlato, které je teď v porovnání s loňskem relativně levné. No a kdybych chtěl hodně spekulovat, šel bych do bitcoinu. To je nebezpečná, ale zajímavá spekulace.

  • 1
  • 2
reklama
reklama