Pavel Mertlík: Česko potřebuje vlastní New Deal, Roosevelta tu ale na prahu roku 2014 nevidím

| Roman Chlupatý

Čeští exportéři "jedou", ekonomiku brzdí krize domácí výroby. I proto bude rok 2014 ve znamení nepřesvědčivého růstu, který potvrdí stagnaci z posledních let. Změnit to může příští vláda, která má (re)startér na dosah, říká exministr financí a rektor Bankovního institutu Pavel Mertlík. Klíčový pro trvale udržitelný růst je podle něj návrat důvěry, který je podmíněn změnou nálady ve společnosti.

Začněme zeširoka: Jaký podle vás bude rok 2014 v České republice?

Pavel Mertlík

To je velká neznámá. Formuje se vládní koalice, která podle všeho opravdu vznikne, ale jisté to ještě není. Vůbec nevíme, jak se bude chovat prezident, takže ani nelze říci, kdy bude vláda jmenována, za jakých podmínek a podobně. Z úst některých členů současné vlády v demisi jsem slyšel vyjádření, která dávala pocítit, že se domnívají, že ve svých křeslech budou sedět ještě nějakou dobu, a ne úplně krátkou. Takže situace asi ještě bude turbulentní.

A co se týče hospodářské situace země, jaká máte na přelomu roku očekávání?

Podle mě se česká ekonomika v principu bude vyvíjet takovým samospádem. Zdá se, že se situace ve světě trochu zlepšuje, což by měla vzhledem ke své exportní orientaci pocítit i česká ekonomika. Spotřeba domácností – i když se v poslední době trochu zlepšuje – a investiční aktivita budou nadále slabinami. Počítám proto s pomalým růstem ekonomiky, shoduji se s mainstreamovým názorem, že HDP může růst zhruba o 1 %. Když se na to podíváme z jistého nadhledu, jde o pokračování stagnace, která trvá několik let.

Co by mohlo – nebo mělo – českou ekonomiku opět nastartovat?

K obratu je potřeba, aby vláda přišla s konceptem rozvoje ekonomiky, který bude odpovídajícím způsobem naplněn v podobě fiskální politiky. Je otázkou, zda něco podobného můžeme od příští vlády očekávat. Každopádně se domnívám, že tam je největší problém, protože, jak už jsem zmínil, česká ekonomika vykazuje celkem pozoruhodnou exportní výkonnost. Situace se za posledních čtyři, pět let ještě zlepšila, české podniky na světovou recesi dokázaly zareagovat zvýšením produktivity, produkce a podobně. Jejich úspěch na zahraničních trzích je pozoruhodný, tam problém není. Ten tkví v domácí ekonomice, ve spotřebě. Nejsme tedy v situaci jako v letech 2009 nebo 2010, kdy k nám byla krize importována ze zahraničí; jsme v krizi vlastní výroby a řešení je na prvním místě v rukou vlády.

Co konkrétně by podle vás měla vláda udělat, aby tuto krizi domácí výroby začala léčit?

Po technické stránce se domnívám, že to, o čem zatím spíše v neurčitých obrysech hovoří vznikající koalice v koaliční dohodě, je správné. Je to zvyšování veřejných výdajů v oblasti investic, ale i v oblasti sociálních transferů, což se týká spotřeby domácností a platů ve veřejném sektoru. To je doplněno snahou ušetřit tam, kde se penězi nesmyslně plýtvá, což je zejména otázka změn v režimu veřejných zakázek. Pokud se aplikuje program rekonstrukce státu, podle mě velmi významný prvek, mohlo by časem dojít k tomu, že se zřídí standardní nákupní agentura, jak to bývá ve vyspělých zemích, která funguje podobným způsobem jako příslušná oddělení ve velkých firmách. Tím se korupce samozřejmě neodstraní, ale výrazně se jí zúží prostor. To jsou věci, které mohou pomoci. Domnívám se však, že ještě někde nad tím je potřeba změnit pohled českých domácností a českých podnikatelů na celou zemi, na českou ekonomiku.

Je potřeba vyléčit příslovečnou blbou náladu?

Pokud se nepodaří obnovit důvěru v budoucnost České republiky a její ekonomiky, tak se toho mnoho nestane. Paradoxní situace je především v podnikatelském sektoru, kde velká část firem přežila krizi velmi dobře, sedí na celkem velkých penězích, ale neinvestuje je. Bojí se, že ta správná doba ještě nenastala, že je budoucnost zamlžená. Je to právě otázka této důvěry, v níž jsme v úplně jiné situaci než třeba Polsko nebo Slovensko. Změnit toto chování a očekávání je přitom úkolem vlády, a ne jednoduchým. Nejde o žádné příkazy nebo něco podobného; jde o to, aby firmy začaly vycházet z přesvědčení, že jejich investice v této zemi mají smysl.

Něco takového je nyní velice obtížné. Co by podnikatele mohlo přesvědčit?

Na prvním místě je to srozumitelný a dobře zformulovaný vládní program. Když to řeknu trochu nadneseně, Česká republika potřebuje nějaký New Deal, a to nemyslím v tom technickém slova smyslu, že by bylo potřeba opatření, která na začátku 30. let připravil prezident Roosevelt. Potřebujeme spíše toho Roosevelta, někoho, kdo dá společnosti novou naději a řekne: "Víme, kam máme jít. Musíme udělat to a ono. Pojďte do toho s námi." To je asi klíčová věc, protože potenciál České republiky je podle mě stále velice slušný. Sami ho však poškozujeme a nevyužíváme.

Klíčová otázka na závěr: Vidíte tu někde nějakého nového, českého Roosevelta?

Nevidím, bohužel. A to si nemyslím, že bych byl krátkozraký.

reklama
reklama