Když jde o všechno: Aby se manažer před novináři nerozsypal a podnikatel to nevzdal

Když jde o všechno: Aby se manažer před novináři nerozsypal a podnikatel to nevzdal

| redakce

Mediální koučink má smysl pro každého, kdo musí čas pod času předstoupit před novináře nebo veřejnost. Cílem je, aby lépe rozuměl mediálnímu světu, pochopil sám sebe, znal své silné a slabé stránky v komunikaci a mohl plně rozvinout svůj potenciál.

Lidi napadne spousta věcí, když slyší pojem cizinec podnikající v České republice. Společné vědomí každé národnosti přiřazuje určité role - Vietnamci prodávají potraviny, Italové předělávají renesanční budovy, Rusové vlastní celé Karlovy Vary. Kam ale v této směsici patří mladá rumunská novinářka toužící po lepší budoucnosti?

Tuto otázku jsem řešila na konci dubna 2010, když se management vydavatelství, kde jsem pracovala již pátý rok, rozhodl náhle uzavřít anglický ekonomický týdeník Czech Business Weekly. Navzdory úsilí, které redakce vyvinula, aby titul udržela nad vodou, slyšelo vedení jen na čísla a ta naše nebyla úplně černá. Konec přišel razantně a my, bývalý tým, který dosud identifikoval vlastní život s prací pro CBW, jsme se museli rozhodnout, jak dál. Já osobně jsem věděla jednu věc - už nikdy, ale nikdy nechci zažít znovu takovou bolest, která plyne z toho, že někdo cizí má tak obrovskou moc nad mým životem. Nevěděla jsem tehdy, že bolest má mnoho barev a podnikání je nejsnadnější cestou k tomu, abych si je všechny velmi rychle a dosyta vychutnala.

Založit firmu s penězi od trenéra tae-ba

Navzdory různým pracovním nabídkám, které po uzavření CBW přišly, jsem cítila, že moje cesta vede jinudy. Poté, co jsem se rozhodla opustit mediální svět, jsem s ním však chtěla zůstat alespoň v nějakém kontaktu a chtěla jsem sdílet jeho krásy se světem byznysu. Novinařinu jsem přece milovala. Moje vize byla nabízet mediální školení pro lídry a udělat z profese mediální trenérky samostatné povolání.

Z důvodů řízení podnikatelských rizik jsem se rozhodla založit společnost, kterou jsem pojmenovala MediaIntel. No, když jsem tolikrát slyšela, že jsem na ženu až příliš inteligentní, tak to přece můžu využít a udělat z toho alespoň brand. Jak ale založit firmu, když celý náš tým novinářů zůstal po propuštění bez koruny? Rozhodla jsem se požádat o pomoc. První, kdo mi důvěřoval, byl můj trenér tae-ba. Půjčil mi peníze na sociální kapitál a založení firmy. Na investice do marketingu a propagace jsem si vzala další půjčku – na jaře 2011 jsem plánovala mezinárodní konferenci, která mi měla všechny půjčky splatit.

Moje firma už tehdy měla krásné logo, vizitky, nové webové stránky, pár eventů za sebou a velké vyhlídky před sebou. V lednu 2011 jsem začala hledat místo pro kancelář a zaměstnala první kolegyni. Pak přišel hurikán.

MediaIntel? Ne, to je příliš inteligentní...

Zpětně si dovoluji hořce se usmívat. Ale v únoru 2011, když mi jednoho dne ráno zavolala moje právnička, mi do smíchu vůbec nebylo. Právnička mi řekla, že se po našem pokusu zaregistrovat jméno MediaIntel jako ochrannou známku pro celou Evropskou unii ozvala společnost Intel s požadavkem, abych okamžitě přestala používat jméno MediaIntel v jakýchkoli obchodních transakcích. Dva měsíce před mezinárodní konferencí je přesně doba, kdy se vám chce nejvíc začít rebrandovat.

Takto, během dvouhodinového telefonátu s právničkou, se narodila firma Media Education CEE. Dlouhý, suchý název – komunikační odborník ve mně dodnes brečí. Tehdy v únoru to ale byla jediná možnost, jak jít dál. Tak jsme během pár dnů vyměnili logo, web a vyhodili marketingové materiály skoro za půl milionu korun. Dodnes nevím, kde jsem našla energii pokračovat v přípravě mezinárodní konference na téma Brand Journalism. Nemusím snad ani říkat, že konference, která se měla stát velkým úspěchem a vlajkovou lodí mé firmy, skončila ve ztrátě. A ve stejné černé díře skončily i mé naděje na rychlé splacení půjček, které jsem si na začátku podnikání vzala.

Přijde okamžik, kdy jde o vše

Rok před tím, těsně po uzavření CBW, jsem seděla na předávání cen APRA s jedním zástupcem velké místní PR agentury. "Co tady děláte?" zeptal se mě. "Co nás chcete učit? Běžte zpátky do Rumunska, tam byste možná měla co vyučovat." Hořce jsem spolkla jeho nadsázku a věřila jsem, že to dám. Po roce, když se mi sny z počátku podnikání začaly náhle hroutit před očima, jsem si na něho vzpomněla. Neměl nakonec pravdu? Neměla bych to vzdát, když teď jasně vidím, kolik věcí a zkušeností k úspěchu potřebuji?

Něco ve mně "ne". Udělej změny, ale nevzdávej to. Tak jsem se pustila do změn. Zrušila jsem všechny eventy a zaměřila jsem se jen na služby s vysokou přidanou hodnotu. Když se mi ozvala jedna z našich největších bank, že přijala moji nabídku mediálního koučinku – jedinečného modulu tréninku, koučinku a mentoringu, který jsem vytvořila pro zástupce velkých firem – cítila jsem, že mi život nabízí druhou šanci. A když jsem se dozvěděla, že stejná banka využívá PR služby kolegy, který mě před rokem na cenách APRA poslal zpátky do Rumunska, a že kdyby tuto zakázku dostali oni, tak by mé klienty školil právě on, jen jsem se spokojeně usmívala pod vousy.

  • 1
  • 2
reklama
reklama