Rob Carnell (ING): Fed zadělává na další krizi, uvolňování prostě nemá smysl

Rob Carnell (ING): Fed zadělává na další krizi, uvolňování prostě nemá smysl

| Roman Chlupatý

Letošek by mohl přinést výrazné zlevnění energií. V takovém případě nabere oživení globální ekonomiky opět o něco vyšší obrátky. Dojít by k tomu přitom mohlo navzdory uvolněné monetární politice Fedu, která podle všeho bude pokračovat. Právě ta přitom zadělává na příští krizi, která sice nemusí vypuknout ještě řadu let, ale nakonec to, co nyní Fed zasévá, sklidíme, varuje hlavní mezinárodní ekonom londýnské pobočky ING Rob Carnell.

Vývoj na trzích lze vnímat jako celkem příjemné překvapení. Bude ta dobrá nálada letos pokračovat? Co nás ještě čeká?

Může se stát, že se dočkáme poklesu cen energií. Ve Spojených státech se totiž objevilo obrovské množství nových zdrojů, díky nimž se Amerika může stát největším producentem na světě. Ne snad, že by měla více kapacit než Saúdové, ale ti prostě nejedou na 100 %. Na druhou stranu, Američané pokaždé, když v poslední době kvůli plynu kopnou do země, najdou i ropu. Jejich produkce tedy roste a OPEC, zdá se, nehodlá těžbu přiškrtit.

Myslím si tedy, že se ceny ropy dostanou pod tlak díky lepším dodávkám. Na poptávkové straně se sice věci také zlepšují, ale není to nic fantastického. Závislost rozvinutých ekonomik na ropě je stále menší a ty rozvíjející se nacházejí alternativy. Jsme tedy v situaci, která tu hodně dlouho nebyla.

Zajistilo by zlevnění energií tolik diskutovaný zásadní zlom a posun vpřed?

Určitě by mohlo být důležité. Pokud totiž budou firmy platit za energie o poznání méně než v nedávné minulosti, opřou se o jeden z mála pomyslných pevných bodů, které by jim nyní alespoň teoreticky mohly sloužit jako opora. To by jim pomohlo vylepšit konkurenceschopnost, produktivitu, umožnilo by jim to vyrobit toho za stejné peníze více. Významně by to zvýhodnilo Spojené státy před Evropou a před Asií, v tomto pořadí. Energie jsou totiž nejlevnější v Americe, o něco dražší v Evropě, no a nejdražší jsou v Asii.

Řekněme, že k tomu dojde. Co – a kde – bude následovat?

Mělo by dojít k jistému napravení převládajících globálních nerovnováh. Do jisté míry to přispěje k narovnání přebytků na běžném účtu a určitě to pohne s kurzy měn. Dolar a některá další platidla by se právě z této strany mohla dočkat jisté podpory. Ale na měny bude mít vliv celá řada dalších faktorů.

Jak se levnější energie projeví na burzách? Otevřou se nějaké zajímavé možnosti?

Velice jednoduchá odpověď by byla, že příležitosti nastanou v sektorech, které jsou energeticky náročné. Například výroba papíru – nebo obecně výroba – je v porovnání se službami hodně náročná na energii. Pokud byste tedy na očekávané zlevnění energie chtěli sázet, nabízela by se výměna akcií ze druhé skupiny za tituly z té první. Například mezi hliník a elektřinu je podle expertů na toto odvětví možné dát v podstatě rovnítko, a pokud najednou bude možné vyrábět elektřinu výrazně levněji, bude i výroba hliníku levnější. A to by hliníkářům a podobným sektorům mělo zajistit skok kupředu.

Výrazné zlevnění energií je tedy jedním z možných letošních překvapení. Co dalšího – dobrého nebo špatného – by nás mohlo potkat?

Jedním z největších překvapení začátku roku bylo chování Fedu. Když vezmu v potaz, jak je na tom americká ekonomika, je pro mě obtížné pochopit, co dělají američtí centrální bankéři. Na konci loňského roku jsme se v Americe dočkali jistého oživení, situace na trhu práce nebyla špatná, ceny akcií byly slušné. Fed přesto vyměnil program měnové expanze známý jako Twist, o němž je mimochodem možné pochybovat, a nahradil ho odkupem aktiv, který navíc ještě zdvojnásobil. To prostě nedává smysl.

Nějak si ale další vlny kvantitativního uvolňování ze strany Fedu vysvětlovat musíte.

Jediné racionální vysvětlení, které mám, vychází z toho, že Fed zkrátka vůbec nezajímá inflace. Jediné, o co jim jde, je nezaměstnanost na úrovni 5,6 %. To je číslo, které se – pokud pročítáte dokumenty spjaté s Fedem – stále objevuje. Je to jejich magické číslo. Hranice nezaměstnanosti, která mimo jiné udrží inflaci na uzdě. Fed věří, že 5,6 % je konstantních a neměnných v čase a všechno podřizuje dosažení této úrovně. Aniž bych se přitom člověk pouštěl do hlubokých analýz, je jasné, že je to poměrně pochybný způsob dělání politiky. Už proto, že se toho v poslední době opravdu hodně změnilo.

Poznámka od Roba Carnella: Fed v poslední době zmiňuje úroveň nezaměstnanosti 6,5 %. Pokud se ovšem člověk ponoří do materiálů Fedu a jeho kalkulací, zjistí, že skutečně stále vycházejí z 5,6 %. Konec kvantitativního uvolňování je tedy ještě dále, než si řada lidí myslí.

A co tedy nyní od Fedu čekáte?

Jak jsem říkal, nestarají se o inflaci. Vycházejí z toho, že je nezaměstnanost ve Spojených státech stále cyklický problém. Nakreslí graf, který říká pravý opak, a pak začnou mluvit o tom, proč je ten graf nesprávný. Když například sledujete Janet Yellen, tak ta nabízí sérii výmluv, jejichž cílem je obhájit, proč by měla být politika tak uvolněná, jak je. Napořád.

Já se obávám, že jednou sklidíme, co teď zaséváme. Může to trvat mnoho let, ale podle mě nyní sledujeme, jak se zasévají semena příští krize. Ta se opět objeví ve Spojených státech. Nevím, zda to budou opět nemovitosti, ale může se to stát.

reklama
reklama