Petr Koblic (BCPP): Akcie čeká přiměřeně dobrý rok, Fed ani ECB teď nemají moc na výběr

Petr Koblic (BCPP): Akcie čeká přiměřeně dobrý rok, Fed ani ECB teď nemají moc na výběr

| Roman Chlupatý

Uvolněná měnová politika by měla nadále táhnout akcie k nebesům. Obavy z kolapsu přitom zafungují jako brzda, jakmile se objeví sebemenší příznaky potíží velkých ekonomik. V případě té evropské jde zejména o dluh, tedy problém, který nezmizel, jen na čas vyklidil scénu, říká generální ředitel Burzy cenných papírů Praha Petr Koblic.

Od začátku roku na trhu převládá optimismus, který jen sem tam něco dočasně zakalí. Mnohé akciové indexy atakovaly svá maxima. Je to podle vás oprávněné?

Podle mě pokračuje to, čeho jsme byli svědky v posledních dvou letech. Nad kapitálovými trhy, zejména v Evropě, se stále vznáší spousta otazníků. Výsledkem je relativně vysoká volatilita, přehnané reakce na zprávy a tak dále. Jistě, některá čísla, která se v poslední době objevila, jsou poměrně optimistická. Podíváme-li se například na dluhopisové trhy ohrožených zemí – ty lidem naháněly před půl rokem hrůzu – vidíme, že vypadají mnohem lépe (rozhovor byl veden dříve, než byly známy výsledky italských voleb – pozn. red.). Na druhou stranu si nemyslím, že by se něco fundamentálně změnilo. Krátkodobý nebo střednědobý optimismus tak na místě asi je, ta přehnaně negativní nálada trvala příliš dlouho, ale ještě ho musejí potvrdit makroekonomická čísla.

Je tedy možné, jak někteří experti tvrdí, že se Evropané skutečně odrazili ode dna? Že cesta kupředu sice bude plná nestability a bouří, ale to nejhorší že má Evropa za sebou?

Dovedu si představit, že se soukromý sektor skutečně odráží ode dna nebo že to dno našel. Mně čísla ze soukromé sféry připadají poměrně optimistická. Problémem zůstává dluh, ten nezmizel, přitom je v principu některými problémovými zeměmi těžko splatitelný. A to nemluvím o Řecku nebo Portugalsku, spíše o větších zemích na jihu. Skutečné řešení tohoto problému jsem přitom ještě neslyšel, jen se zkrátka opět o kousek odsunul.

Nejpozději při další krizi – vyvolané nějakým externím faktorem – se k té nakopnuté plechovce znovu přiblížíme. Tím spouštěčem může být masivní přírodní neštěstí, nějaký konflikt, o kterém teď nevíme, že může vypuknout, nebo třeba problémy jedné z větších ekonomik v Asii. Všichni pak okamžitě začnou upozorňovat na dluh.

Jedním z nejčastěji zmiňovaných receptů nejen na evropský dluh je inflace, tedy roztočení inflační spirály. Jak se na podobné řešení díváte?

Já jsem něco podobného říkal už před dvěma, třemi roky a některým rigidním centrálním bankéřům z toho hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Ono to není jednoduché, je potřeba si dát pozor, aby se inflace neroztočila příliš. Udělat něco podobného v eurozóně by navíc bylo kromobyčejně složité. V případě některých menších ekonomik by to možná šlo, ale ty nejproblémovější mají euro. A tam to podle mě sice pomůže, ale problém to nevyřeší.

Obecněji, co si myslíte o politice Evropské centrální banky po nástupu Maria Draghiho?

Nemocné není euro, nemocné jsou fiskály. Euro jako takové není špatná měna. Problém je v tom, že ho za své přijaly i země, kterým fiskální politika nefunguje. Partnerské země v eurozóně jsou na různém stupni vývoje. Nemocné jsou tedy země, které euro přijaly, ale neměly na to. Co se ECB týče, ta asi teď nemá moc na vybranou. Jistý komfort jí zajistilo uklidnění situace v Americe. Nemluví se ani o žádných dalších větších problémech, například o zpomalení Číny. ECB díky tomu není obrazně řečeno ve světle reflektorů. A zdá se, že má věci pod kontrolou.

Přesto někteří ekonomové ECB nadále kritizují. Vy byste na tom, co banka dělá, nic neměnil?

Myslím si, že z pohledu zemí v jádru eurozóny asi nic jiného dělat nemůže. Je otázkou, zda je to, co dělá, efektivní řešení pro země, které jsou – i kvůli tomu, že implementovaly euro – nemocné. Zda to například prospívá ekonomice a celkovému hospodářskému prostředí v takovém Řecku. Nicméně z pohledu toho, co mohou udělat s eurem a pro euro, je to, co teď dělají, to nejlepší.

  • 1
  • 2
reklama
reklama