Rovnoprávnost za peníze daňových poplatníků

Rovnoprávnost za peníze daňových poplatníků

| redakce

Roman Joch polemizuje s levicovými liberály, kteří obhajují "svobodu a lidská práva pro všechny", ale z daní jen těch odpovědných.

Levicový liberál Martin Šimečka na svém blogu v Respektu pod "decentním" názvem Totalitní definice maďarské rodiny mimo jiné uvedl:

"Je dobrou zprávou, že uprostřed krize (…) se Francouzům a Britům podařilo završit rovnoprávnost v manželství, jež mohou uzavírat i homosexuálové. Je to signál, že demokracie a lidská práva mají šanci i v těžkých časech. Jenže v některých místech Evropy jde vývoj opačným směrem, demokracie upadá a lidská práva jsou cíleně omezována. Takovým úpadkem prochází Maďarsko (…) Jeden dodatek (maďarské ústavy) zavádí definici rodiny, která je chápána výlučně jako oficiálně uzavřené manželství, v němž byly zplozeny děti. (…) samozřejmě, tento dodatek vylučuje možnost uzavřít sňatek mezi homosexuály. Orbán chce zjevně dosáhnout toho, že ve společnosti budou dvě kategorie občanů (…) Je velmi špatnou zprávou pro střední Evropu, že uprostřed krize (…) se maďarská vláda a parlament zabývají tím, jak omezit svobodu svých občanů."

Joch říká, že tolik zmateností, chyb, omylů, nepravd a polopravd v tak krátkém textu už dlouho nečetl.

  • Zaprvé: "Totalitní" označuje režim, ve kterém je celý život člověka pod striktní kontrolou státu a v němž nejen odpůrci státu, ale i ti, kdo s ním neprojevují dostatečné nadšení, jsou bez milosti popravováni. Není známo, že by Viktor Orbán chtěl ve sklepeních Domu teroru na Andrassyho ulici popravovat ty, kdo chtějí žít jinou formu soužití, než je ústavně definovaná rodina.

Šimečka inflačním a promiskuitním použitím termínu "totalitní" relativizuje hrůznost skutečných totalitarismů, zlehčuje utrpení jejich obětí a uráží je. Měl by se jim omluvit – omluvu jim dluží stejně, jako by ji dlužil ten, kdo by hon na lišku nazval holocaustem, skutečným obětem holocaustu.

  • Zadruhé: Když manželstvím nazvete něco, co manželstvím není, stejně se to pak pouhým nazváním manželstvím nestane. Všichni víme, co je manželství; je to instituce daná přímo lidskou přirozeností (stejně jako rodina, vlastnictví a stát) a stará jako lidstvo samo.

Soužití homosexuálů – na které mají dospělí ve svobodné společnosti ve svém soukromí právo – manželstvím není. A stejně se manželstvím nestane, i když je manželstvím nazvete tisíckrát a tisíckrát si to vtělíte do zákonů pod záminkou "završení rovnoprávnosti v manželství". Stejně tak můžete pod záminkou "završení rovnoprávnosti různých druhů léta" tisíckrát jako léto pojmenovat nejen léto, ale i jaro, podzim a zimu – ať jsou si všechna "léta" rovnoprávná – a tisíckrát si to dáte do zákonů. Přesto se jaro, podzim a zima létem nestanou.

  • Zatřetí: Pokud si nějaký stát pro své účely definuje rodinu určitým způsobem, neznamená to, že by jiné způsoby proskriboval či zakazoval. Znamená to jen, že chce aktivně podporovat a chránit jen tento typ soužití. Podle Šimečky tak "ve společnosti budou dvě kategorie občanů" – v tom má pravdu (je to však nutný důsledek demokratického rozhodování o daních a státních výdajích, viz dále), ale už nemá pravdu, když tvrdí, že to "omezí svobodu občanů".

Ve svobodné společnosti každý typ soužití souhlasících dospělých má mít svobodu a toleranci – ať už žijí v párech, triádách, kvartetech, tuctech či kopách, stejnopohlavních, bipohlavních či multipohlavních – ale nemá nutně nárok na stejnou podporu, privilegování či dotování ze strany státu. To už by bylo navíc, nad rámec svobody – něčím, na co nikdo nemá automatické právo -, neboť je to vlastně obsahem demokratické politiky; rozhodování o otázce, koho či co bude stát dotovat. Jinými slovy, na dotace či speciální ochranu nemají nárok nutně ani zemědělci nebo taxikáři; když se však stát rozhodne ze svých důvodů podporovat zemědělce, neznamená to, že musí nutně podporovat i taxikáře; a neznamená to ani to, že když tak nečiní, porušuje jejich práva či omezuje jejich svobodu.

  • Začtvrté: Tím se posouváme k otázce, zda má stát vůbec nějaký typ soužití dospělých aktivně podporovat. Odpovědí je, že kdyby neexistovaly děti, nebyl by pro to žádný důvod. Dospělí jsou schopni – či, lépe řečeno, měli by být – se sami o sebe postarat.

Jediný důvod pro státní speciální podporu jsou jen jeho nejmenší, nejmladší občané ve své nejkřehčí, nejzranitelnější fázi, tedy děti. Je těžké dobře vychovat děti v rodině (stejně jako je těžké udržet manželství), a proto by rodina i manželství měly dostat od státu veškerou podporu, která je prozíravá. A jak vám řeknou všichni pediatři a dětští psychologové, pro zdravý vývoj dítěte je nejlepší stabilní úplná rodina. Pro děti neexistuje žádná rovnocenná náhrada za stabilní úplnou rodinu.

  • 1
  • 2
reklama
reklama