Paul Chappell (C-View): Měnové války jsou poslední varianta podpory ekonomiky. Fundamenty sice nakonec zvítězí, pár nelogických státních zásahů ale ještě zřejmě přijde

Paul Chappell (C-View): Měnové války jsou poslední varianta podpory ekonomiky. Fundamenty sice nakonec zvítězí, pár nelogických státních zásahů ale ještě zřejmě přijde

| Roman Chlupatý

Oslabení měny je nástrojem poslední záchrany. To, že si s ním aktuálně některé země pohrávají, je vzhledem k okolnostem pochopitelné, nesmí se to ale přehánět. Srazit kurz je totiž těžké, ale stabilizovat ho je ještě těžší. Probíhající soupeření o nejslabší měnu by se tak mohlo proměnit ve spirálu smrti, která účastníky připraví o důvěru investorů, varuje zakladatel a investiční ředitel britského hedgeového fondu C-View Paul Chappell.

V zemích BRIC mají vlády a centrální banky na ekonomiku velký vliv, na vyspělých trzích se státní zásahy také množí. Mění se s růstem významu globálního jihu zažitá pravidla hry?

Pouze do jisté míry. To, že jsou měny ve stále více zpolitizovány, zejména v poslední době, souvisí s propadem úrokových sazeb na nízké úrovně. Ty už nenabízejí možnost dalšího stimulu, země musejí hledat alternativní cesty k oživení ekonomiky, no a jednou z nich je devalvace měny. To vysvětluje takzvané měnové války. Co se rozvíjejícího se světa týče, ten se snaží zabránit přílivu obrovských investic hledajících výnosy, kterých se na vyspělých trzích investoři zkrátka nedočkají.

Státem řízené manipulace jsou tedy odpovědí na krizi, nikoli signálem systémové změny.

Přesně tak, jde o reakci na zmíněné okolnosti. Opravdu si nemyslím, že bychom zažívali historicky významný milník související s přechodem globálního systému od vlády skupiny zemí G7 k vládě G20. Pokud by všechny země ekonomicky rostly dostatečně rychle – a pokud by je netížil dluh –, napětí by bylo o hodně menší.

I tak jsme svědky významné změny. Jak sám říkáte, pravidla hry donedávna diktovala poměrně homogenní G7. Napříště půjde o hodně různorodou skupinu.

Svět se určitě mění. Jde nicméně o evoluci, proces, který už nějakou dobu běží. Příkladem může být tvorba majetku během posledních několika let v zemi, jako je Čína. Sledujeme jakési porodní bolesti, které Čína, Indie a další zažívají. Přitom se výrazně navyšuje podíl těchto zemí na globální ekonomice a jejich podíl na globální výrobě a produktivitě. To v praxi znamená, že budou mít stále větší vliv, což všichni pocítíme. V tom tkví ta nejvýznamnější změna.

Může něco podobného proběhnout v relativním klidu, nebo čekáte bouře?

Zatím to bylo docela poklidné. Pokud se zaměříme na růst rozvíjejících se zemí, nejčastěji na Západě slyšíme spekulace o tom, co by se mohlo stát. Skutečných konfrontací tak moc není. Růst takzvaného globálního jihu má své výhody i nevýhody. Jisté je, že se svět mění, že by kvůli tomu ale bylo zapotřebí tak výrazných politických intervencí, respektive, že jsou tyto intervence v rámci probíhajícího procesu nějak prospěšné, to si nemyslím. Právě kvůli těmto politickým zásahům jsme totiž v situaci, kdy na trhu, a zejména pak na trhu s měnami, lidé řeší každé slůvko kdejakého politika.

Není vzhledem k častým intervencím tato obsese politickou rétorikou pochopitelná?

Nejsem si jistý odpovědí. Lidé si myslí, že ze slov politiků vysledují, co vlády a centrální banky chtějí dělat, jakou politiku zvolí, aby si země udržely konkurenceschopnost. Zjednodušeně řečeno jsou měnové války nástrojem poslední záchrany. Pokud země není v globálním měřítku se svými produkty a službami konkurenceschopná, tím posledním, co může udělat, je oslabit měnu. To je ale reakce na daný stav, ne standardní a konstruktivní politika.

Co s tím? Jakou medicínu byste zemím naordinoval?

Časem by člověk rád viděl větší liberalizaci. Mnohé země, zejména pak Čína, by měly mít měny, které jsou více konvertibilní. To samé platí pro řadu dalších ambiciózních mladých ekonomik. Mám na mysli země, jejichž podíl na celkové globální výrobě a distribuci výrobků a služeb je už nyní velký a stále narůstá. Jejich měny by měly být stále více konvertibilní, což by umožnilo s existujícím napětím lépe pracovat.

Vraťme se k budoucnosti. Co se podle vás na trhu bude dále dít?

Předpokládám, že se fundamenty nakonec opět stanou hybateli věcí. Politici se budou snažit vše ovlivňovat, což se jim nějakou dobu bude dařit. Nicméně platí, že je těžké měnu oslabit a ještě těžší stabilizovat. V případě některých zemí, které se snaží oslabit měnu, mám proto téměř chuť říci: "Opatrně s tím, co si přejete. Hrozí totiž, že na pomyslnou pilu zatlačíte příliš, čímž ztratíte důvěru investorů."

Co pro vás, respektive pro investory, znamenají současné nestandardní podmínky?

To je výstižné vyjádření. Vycházíme z toho, že jsou fundamenty ve střednědobém horizontu podstatné. Data z jednotlivých zemí jsou stále významnější, pokud totiž země začne vysílat signály o zlepšující se – nebo zhoršující se – výkonnosti ekonomiky, úrokové sazby s tím ze současných úrovní již příliš neudělají. Proto se dá očekávat více volatility. Je to jako odebrat jeden z tlumičů šoků – na náhlou změnu ve vývoji ekonomiky pak lze odpovědět jen pomocí kurzu měny, což na měnových trzích vyvolá bouři. Sečteno a podtrženo, věci se nakonec budou hýbat očekávaným směrem, ale ne vše, co se na pomyslné cestě stane, bude dávat smysl.

reklama
reklama