Kypr: Pandořina skříňka, šílenství, trochu komedie

| David Navrátil

Sice je to již "včerejší káva", ale i tak si dovolím pár poznámek ke Kypru. Pro naladění příhodné atmosféry doporučuji song od skupiny Cypress Hill "Insane in the Brain", která mi vytanula na mysli během této krize "Made in Cyprus".

Kypr potřebuje peníze na záchranu svého bankovního sektoru, který převyšuje velikost kyperské ekonomiky sedmkrát. SEDMKRÁT neznamená nic jiného, než že kyperská vláda ty peníze nemá, respektive je nemůže vzít ze "standardních" zdrojů. A tak pomůže EMU. Nicméně EMU nechce zaplatit celý šek. Takže kyperská vláda musí přece jen sehnat zbytek peněz.

Jediné místo, kde jsou (paradoxně) peníze, jsou banky. A tak vznikl tolik diskutovaný nápad zkonfiskovat část vkladů. Poslední vývoj popisuje kolega Ľuboš Mokráš.

Daň z vkladů jako odvážné řešení

Na jednu stranu kyperskou vládu chápu. Nemá kde jinde brát. Použít část vkladů je relevantní rozhodnutí. Neříkám, jestli dobré, nebo špatné, ale možnost to je. Někteří komentátoři říkají, že jde o krádež. Když se nad tím člověk zamyslí, tak jde o daň. Daň z úspor nebo z bohatství. Někdo může považovat krádež a daň za synonymum, záleží na vkusu. Historici mohou navíc namítnout, že toto opatření bylo v minulosti používáno běžně. Až do 30. let 20. století, kdy bylo zavedeno pojištění vkladů. Historici s depresivním naladěním doplní, že se tím vracíme do období Velké deprese.

Síla tohoto rozhodnutí je v odvaze. Pravda, v odvaze vynucené. Jde totiž o explicitní rozhodnutí. Na rozdíl od jiných zemí kyperská vláda nehraje divadlo typu "umažeme úspory skrze vyšší inflaci nebo přes oslabení měny (což navíc Kypr nemůže kvůli své příslušnosti k eurozóně) nebo přes nákupy dluhopisů centrálními bankami, které snižují jejich výnosy". Ve všech těchto případech totiž výsledný šek zaplatí domácnosti a podniky. Vždy. Jediné, co vláda může dělat, je přenést náklady na zahraniční domácnosti a firmy.

Tohle Kypr pochopil, a proto jde po vkladech nad 100 tisíc eur. Tedy vkladech, které ve velké míře jsou ze zahraničí. Kypr byl přece daňovým rájem. Byl. Toto rozhodnutí má však velkou slabinu. Lidé mají tendenci panikařit, když se dívají pravdě do očí. Přímé zdanění vkladů. Okamžitě se proto roztrhl pytel s kritikou, že tímto krokem Kypr otevřel Pandořinu skříňku. Že se obnoví panika skrz všechny země, které mají dluhové problémy. Jestliže jedna země může vzít přímo část úspor domácnostem a podnikům, proč to nemůže udělat Řecko, Portugalsko, Itálie nebo Španělsko?

Šíření paniky?

Přitom EMU bojovala již před Kyprem s problémem nízké důvěry. Tento krok problém jen prohloubí. To je vidět na některých čerstvých předstihových ekonomických indikátorech. EMU bojuje s ekonomickou krizí, řešení kyperské krize je dalším hřebíčkem do rakve.

Problémem eurozóny je to, že její instituce selhávají. Respektive některé instituce vůbec nefungují. EMU jako měnová zóna nebude schopna fungovat bez společného bankovního dohledu, bez společného pojištění vkladů, bez fiskální unie. A to vše může proběhnout jedině tehdy, pokud bude fungovat politická unie.

Jak má EMU převzít (finanční) odpovědnost za Kypr, když nemohla dohlížet na to, zda zde nevzniká finanční, bankovní nebo realitní bublina? Může si za to samotná EMU - nemá systémové řešení, řešení každé další krize je látáním záplat. Písnička na začátku není namířená proti Kypru, ale proti neschopnosti EMU se poučit. Když napíši EMU, tak to zní moc abstraktně; EMU jsou myšleny vlády členských států eurozóny.


Další články analytiků z Erste Group najdete na serveru Investičnícentrum.cz.

reklama
reklama