Itálii nemusí vadit bezvládí, ale nedostatek opatření na podporu růstu

Itálii nemusí vadit bezvládí, ale nedostatek opatření na podporu růstu

| Peter Garnry

Italové v nedávných parlamentních volbách odmítli úsporný plán prosazovaný Mariem Montim, po sečtení hlasů nastalo politické vakuum. Nebudu rozebírat výsledný poměr křesel v senátu a parlamentu, protože to už za mě udělala řada analytiků. Místo toho se zaměřím na bezprostřední reakci indexu milánské burzy FTSE MIB, který hned po volbách ztratil téměř 5 %. Co si Itálie může vzít z politického vakua, které 535 dní panovalo v Belgii? A jak si italská ekonomika stojí v porovnání s dalšími zeměmi eurozóny.

Belgii se bez vlády vedlo dobře. A vzpomínáte na éru Billa Clintona?

Určitou ironií historie je fakt, že politická vakua kvůli nepřítomnosti vlády často vedla k tomu, že se nic neměnilo a ekonomika rostla. Během éry Billa Clintona omezila politická situace ve Spojených státech schopnost jeho administrativy provádět reformy, byrokracie a vznik nové legislativy byly u ledu. A výsledek? Pozvolný ekonomický růst (samozřejmě to mělo i mnoho jiných důvodů) a přebytkový rozpočet. Proč se tedy děsit výsledků italských voleb, když je nad slunce jasné, že neexistuje žádná většina, která by byla schopna odstranit reformy zavedené Montim?

Dalším zajímavým příběhem je bezvládí v Belgii po dobu 535 dnů, které skončilo v prosinci 2011. Výsledkem byl lepší než očekávaný růst hospodářství a celkově lepší výkonnost v porovnání se srovnatelnými ekonomikami, a dokonce i lepší vývoj schodků veřejných financí, než se čekalo. Přesto tehdy byly noviny plné článků o katastrofě, kterou znamená bezvládí v zemi, kde sídlí Evropská unie. Vlastně to bylo úplně jedno.

Když vezmeme v potaz, co víme, a navrch přidáme bayesovskou statistiku, pravděpodobnost odchodu Itálie z eurozóny se příliš nezmění. A italské volby nejsou ani pro eurozónu takovou pohromou. Jde jen o klasickou přehnanou reakci, kterou jsme v minulosti zažili několikrát, včetně bezvládí v Belgii a řeckých voleb v roce 2012. Než se objeví nějaké zásadnější informace, doporučuji zachovat klidnou hlavu.

Itálie se blíží k vyrovnanému rozpočtu. Reálným rizikem je nedostatek růstových opatření

Podle odhadů agentury Bloomberg se Itálie blíží k vyrovnanému rozpočtu. Zemi se v oblasti rozpočtové odpovědnosti daří. Mnohem větší problém má Španělsko. Itálie by ovšem mohla přitvrdit v opatřeních na podporu ekonomiky.

Veřejné finance v jednotlivých zemích

Ne všechno je ale v Itálii tak růžové. Největším problémem je to, že ekonomika neroste. Růst italského HDP je už od začátku roku 2008 nižší než pětiletá úroková sazba. A ještě zajímavější je to, že k nedostatečnému růstu ekonomiky došlo v období uvolněné měnové politiky a mohutně narůstajícího státního dluhu. Očekává se, že se letos stabilizuje ukazatel poměru dluhu k HDP. To však bude k ničemu, když se italská ekonomika znovu nenastartuje.

Italský růst HDP a pětileté sazby
reklama
reklama