Teplárenství jako investiční příležitost

Teplárenství jako investiční příležitost

| Michael Jindra

Navzdory různým scénářům klimatologů ohledně globálního oteplování stále platí, že po podzimu přijde zima a že je v zimě potřeba topit. Dokud bude platit tato premisa, bude existovat byznys zvaný teplárenství. Jak ho uchopit jako investiční příležitost? A pro jaké typy investorů může být sektor výroby tepla zajímavý?

Investice do teplárenství

Podíváme-li se na teplárenství očima ekonoma, jedná se o poměrně dlouhodobě stabilní byznys, který je jen málo ovlivněn fází hospodářského cyklu. Zda doma v zimě topit, není zdaleka tak složité rozhodování jako například to, zda si rodina koupí nový vůz, nebo to odloží až na příští rok. Potřeba tepla patří v Maslowově pyramidě potřeb člověka k těm nejzákladnějším a od toho se odvíjí i charakteristika výroby tepla jako podnikání či investice.

Teplárenství je zároveň podnikáním, které je regulované ze strany státu, což přináší určité garance pro odběratele, ale také pro investory. Vzhledem k tomu, že lze obor zařadit mezi relativně stabilní, dlouhodobé a konzervativní investice, považujeme některé projekty do něj spadající za zajímavé i my. Investoři do energetiky v ČR ostatně v současné nejisté době nemají v rámci sektoru příliš mnoho alternativ.

Investiční příležitosti v teplárenství v ČR

Teplárenství, podobně jako zbytek energetického sektoru, je obecně doménou velkých nadnárodních hráčů. Pro menšího investora v řádech milionů či desítek milionů Kč se mnoho příležitostí nenabízí, pokud pomineme možnost koupit akcie veřejně obchodovaných společností s podobným zaměřením. I v ČR například působí německá firma MVV Energie, jež je kótována na burze v Hannoveru. V případě nákupu burzovních titulů bude strategii investování nutné logicky doplnit o další kroky, jako je ocenění akcie, časování nákupu, posouzení tržních a jiných druhotných rizik a posouzení managementu a dalších aktivit společnosti.

Dále se budu zabývat privátními projekty, u nichž se investor může zaměřit přímo na jádro byznysu. V této skupině je potřeba hledat takové projekty, v nichž investor získá určitou konkurenční výhodu, a zároveň jsou tyto příležitosti pod rozlišovací schopností velkých hráčů, kteří jinak bývají nepříjemnými konkurenty.

Investor může investovat do teplárenství různě:

  • Bioplynové stanice Zde je teplo druhotným ("odpadním") produktem po primární výrobě elektřiny. Pokud je bioplynová stanice postavena ve vhodné lokalitě, může investor mimo příjmy za prodanou elektřinu utržit i nemalé peníze za prodej tepla. Bioplynové stanice jsou však v posledních letech skloňovány podobně jako fotovoltaické elektrárny v souvislosti s dotacemi a poměrně velkým rozmachem. To v mnoha investorech vyvolává obavy ohledně budoucího legislativního vývoje a rentability takové investice, jelikož je tato z velké části závislá na dotované složce ceny elektřiny.
  • Přímá výroba tepla Zde se jedná o projekty přímých výtopen, které kromě častého využití kogenerace (využití části tepla k sekundární výrobě elektřiny) jsou primárně stavěné za účelem uspokojení tepelných potřeb odběratelů. Ty lze rozdělit na centrální zdroje tepla (CZT), které využívají kumulačních efektů díky celé řadě odběratelů, a na lokální zdroje, které umožňují uspokojit např. specifické tepelné požadavky konkrétních klientů.
  • Technologie a služby navázané na teplárenství Například výroba a vývoj technologií pro teplárenství, výroba a prodej paliv nebo servisní a administrační služby pro výrobce tepla.

Cenová mapa ČR

Ačkoli by se teplo dalo považovat za standardizovanou komoditu, jeho cena se napříč ČR liší až v řádech stovek procent. Za oblasti s levným teplem se obecně dají označit vysoce industrializované oblasti nebo oblasti v blízkosti uhelných elektráren, kde teplo vzniká jako "odpadní" produkt. Příkladem může být okolí Pardubic, kde je využíváno odpadní teplo z elektrárny Opatovice a cena se pohybuje okolo 200 až 300 Kč/GJ bez DPH. Do spodní části cenového pásma také často spadají plynofikované oblasti. Naopak do horní části cenového pásma, kde se teplo pohybuje mnohdy i okolo 900 Kč/GJ, lze zařadit horské či odlehlé oblasti, které nejsou plynofikované, kde často jediným zdrojem topení bývá lehký topný olej, elektřina či LPG.

  • 1
  • 2
reklama
reklama