Petr Koblic: Českým firmám mnohdy chybí dravost. Regionalizace to změní

Petr Koblic: Českým firmám mnohdy chybí dravost. Regionalizace to změní

| Roman Chlupatý

Středoevropské ekonomiky si k sobě začínají nacházet cesty. Burzy, které se sešly v jedné skupině řízené z Vídně, mají v tomto smyslu náskok. Do pěti, deseti let ale bude možné mluvit o významnějším propojení celých ekonomik. To by mělo mimo jiné rozpohybovat ty české firmy, které nyní až příliš spoléhají na klid a pohodlí domácího trhu, což se už nejedné stalo osudným, říká generální ředitel Burzy cenných papírů Praha Petr Koblic.

To nejhorší, zdá se, mají trhy za sebou. Přesto se čeká, že dozvuky probíhající krize budou dění na burzách ovlivňovat ještě dlouho. Co i proto podle vás čeká pražskou burzu?

Ve střednědobém výhledu mluvme o pražské burze, v dlouhodobém o středoevropské tržní platformě, která sloučí burzy z naší skupiny. Co se vlivu krize na Prahu týče, prošli jsme si tím nejhorším kolem roku 2000. Po splasknutí bubliny nafouknuté technologickými tituly objemy obchodování padly k nule a bylo to opravdu špatné. Teď jsme na tom lépe, a to i proto, že už jsme se posunuli do mezifáze mezi rozvíjejícím se a vyspělým trhem.

Na rozdíl od sousedních Rakouska nebo Polska je ale v Praze jen pár titulů. To českou burzu brzdí.

Je tu spousta zajímavých firem, které nejsou na burze. I když u nás často převažuje skepse, troufám si říci, že v Česku vzniká velice zajímavý sektor středně velkých firem. Spousta z nich přitom patří ve svém oboru mezi světové nebo evropské lídry. I proto si myslím, že budoucnost českého kapitálového trhu není tak špatná. Faktem ale je, že je náš trh malý, omezený, a právě proto se chystáme propojit čtyři středoevropské burzy ze skupiny.

To ještě nějakou dobu potrvá. Povede se mezitím dostat ty zmíněné zajímavé firmy na český veřejný trh?

To nemá s velikostí trhu nic společného. Naše velikost je funkcí počtu firem, které u nás jsou. Jsme skoro stejně velká země jako Nizozemsko, ale tamní burza je výrazně větší.

Někdo ale musí udělat první krok. V Česku jako by ho nikdo udělat nechtěl.

Řekněme si ale, co tím prvním krokem je: Firma potřebuje nový kapitál, nebo se jí chce stávající majitel zbavit, tedy chystá takzvaný exit. A to je náš problém. Dám vám příklad: Nedávno jsem měl schůzku s velice úspěšným českým podnikatelem; příjemná debata, fandí nám, ale jeho firma je v podstatě překapitalizovaná. On a jemu podobní měli na burzu přijít před deseti lety, nyní by se museli například rozhodnout, že koupí konkurenci a peníze na to získají přes kapitálový trh. Jinak jim čistě ekonomicky vstup na jakoukoli burzu nic nedá.

Jinými slovy, úspěšným firmám, o nichž mluvíte, nemáte co nabídnout?

Ano, pokud jejich majitelé nechtějí firmy prodat, což zatím nechtějí. Tyto firmy nepotřebují nový kapitál, jde jim o jiné věci – výrobní kapacity, lidské zdroje, šikovné obchodní cestující, kteří zvládnou po světě prodávat jejich výrobky a služby. A takových firem je tu celá řada.

A proč nešly tyto firmy na burzu před deseti lety, jak jste zmínil?

Na emisích je založená anglosaská ekonomika. Ve Spojených státech si firmy automaticky při svém rozjezdu jdou na burzu pro kapitál. A protože je americký trh obrovský, mají vždy kam růst. V našem regionu, ale částečně i v západní Evropě, to funguje jinak. Sešel jsem se s mnoha úspěšnými českými firmami, které mi v podstatě řekly: Máme vás rádi, ale nepotřebujeme vás. Burza je místo, kam si firmy chodí pro peníze. No a české firmy – tedy ty větší – často nic podobného nepotřebují.

Je možné, že na tom konec současné krize a očekávaný následný restart růstu něco změní?

Ono by to bylo vlastně špatné, kdyby se to změnilo. Principiálně je přece dobře, že má spousta českých firem na účtu dost peněz. Na druhou stranu je fakt, že mi tu chybí jistá dravost, apetit jít ven a koupit si tam něco. Existuje spousta ekonomik, které jsou stejně velké, jsou podobně otevřené a investují po celém světě. Příkladem může být zmíněné Nizozemsko – jistě, má stovky let zkušeností, ale i tak. U nás se jen málokdo rozhodne koupit svoji největší konkurenci a zaútočit na tu vedoucí pozici.

Nizozemci mají odlišnou historickou zkušenost. Nediskvalifikuje nás to svým způsobem?

Expanze do zahraničí opravdu není pro české firmy jednoduchá. Nikdy – pomineme-li Zakarpatskou Rus – jsme nebyli kolonizátory, podobné věci prostě neumíme. Berte to ale tak, že právě proto se spousta našich dobrých firem ve chvíli, kdy dosáhnou na globálním trhu slušného postavení, stane obětí akvizice ze strany mnohdy méně zajímavé firmy.

Mohla by regionalizace, tedy hlubší propojení střední Evropy, toto alespoň částečně řešit?

Určitě. Jsem přesvědčený o tom, že jakmile se objeví jedna tržní platforma, kde vedle sebe budou obchodovány české, rakouské, maďarské a slovinské firmy – což je naše skupina –, začnou tyto firmy samy sebe považovat za regionální hráče. Najednou tak pro ně nebude například Maďarsko tak daleko, jako je teď. Náš region, to staré mocnářství (doufám, že nedostanu od akcionářů vynadáno), přitom začíná v poslední době jako celek opravdu fungovat.

Jak pravděpodobné je, že se k vámi zmíněné čtyřce připojí i velice ambiciózní Polsko?

Polsko se snaží samo sebe vyhranit coby velmoc. Chce být partnerem Itálie, Německa a Francie, nechce být jednou z východoevropských zemí. Když se bavíte s polskými manažery, řeknou vám, že jsou něco víc, velmoc, silná země. Bezesporu jsou čtyřikrát větší. Ostatní – Česko, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Chorvatsko a Slovinsko – mohou být docela dobře chápáni jako spolupracující, fungující malé ekonomiky, které vědí, co chtějí. Světoví investoři i banky nás dlouhodobě berou jako region, ačkoli byl v reálu daleko méně kompaktní, než si mnozí mysleli. Až teď se začíná trochu propojovat a spojovat.

Potvrzuje to i spolupráce s bratislavskou burzou, která nepatří do vaší skupiny?

Mně se to sbližování finančních trhů líbí. Je to asi nejpřirozenější cesta, jak rozšířit pole působnosti českých a slovenských subjektů. Na obou stranách se dá spolehnout na velké porozumění, máme podobný jazyk i zákony. Podle mě je tedy naprosto logické, že se budeme dále snažit o mnohem větší propojení českého a slovenského trhu.

Znamená to, že po nedávno uvedených akciích TMR nabídnete v Praze něco dalšího ze Slovenska?

Pokud tam něco dalšího bude, tak jistě. Stejně tak se ale nebráním tomu, aby se náš emitent pokusil nějaké zajímavé české papíry vydat na Slovensku. Myslím si, že ty dva trhy, podobně jako to vidíme v některých sportovních soutěžích, na televizním trhu a tak dále, se opět dávají dohromady. A to zvětšení ekonomického prostoru z deseti a pěti milionů spotřebitelů zpět na společných patnáct je výhodné pro obě strany.

Na závěr zpět k celému regionu: Kdy bude podle vás možné mluvit o skutečném propojení?

Začnu od zmíněné skupiny Vídeňské burzy: Do dvou let chceme fungovat jako jedna obchodní platforma. A co se týče celé ekonomiky, respektive zbytku finančního sektoru, tam to asi bude trvat déle. Podle mě půjde o nějakých pět až deset let.

reklama
reklama