Investiční peklo

Investiční peklo

| redakce

Robert Seawright, makléř, investiční poradce a šéf investic a informací v Madison Avenue Securities, se zamýšlí nad chováním investorů na kapitálových trzích a vysvětluje, co míní pojmem "investiční peklo".

Podle švýcarského teologa Karla Bartha je "každý na své cestě do pekla, ze které nelze sejít" (hell is having your own way and being stuck with it). "Investiční peklo" se tomu klasickému v lecčems podobá. Výjimkou je to, že obvykle existuje cena, při níž ho je možné opustit (i když s bolestí). V investičním pekle zpravidla setrváváme mnohem déle, než by bylo záhodno. Následně jsme nuceni žít s důsledky svých rozhodnutí - zamýšlených i těch nechtěných.

Bernard z Clairvaux kdysi napsal, že "peklo je plné dobrých úmyslů a přání" (L’enfer est plein de bonnes volontés et désirs). Z citátu následně vzniklo přísloví, že je cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly. Ani žádnou investici nerealizujeme s očekáváním nezdaru, proto lze Bernardův výrok snadno aplikovat i na peklo investiční.

Navzdory dobrým úmyslům zamlžují náš úsudek strach, chamtivost a ego. Honíme se za tím, co je žhavé, místo toho, aby nás zajímala skutečná hodnota. Víme toho mnohem méně a mýlíme se mnohem častěji, než si myslíme. Chceme, aby naše příběhy odpovídaly skutečnosti, obzvláště ty, které si sami namlouváme, a bezmezně jim věříme.

Jsme velice skeptičtí k datům, ignorujeme pravděpodobnosti a jsme zamilovaní sami do sebe. Když máme pravdu, jsme mistři světa v chytrosti. Nikdo ale nemá pravdu pokaždé. Když se mýlíme a topíme se hluboko v investičním pekle, svádíme chyby na druhé, na špatné načasování nebo na náhodu.

Dante spatřil na bráně pekelné tato slova: "Naděje zanech, kdo mnou ubírá se!" Lze to vztáhnout i k investičnímu peklu. Máme svobodu volby, můžeme ze sebe nechat blázny tak dlouho, dokud nám nedojde dech a kapitál.

Zdroj: Pragmatic Capitalism

reklama
reklama