Miranda Carr (NSBO): V prvním čtvrtletí Čína zklamala, druhé může být ještě horší, ale celá země se mění před očima

Miranda Carr (NSBO): V prvním čtvrtletí Čína zklamala, druhé může být ještě horší, ale celá země se mění před očima

| Roman Chlupatý

Hrátky s čísly, dluhy, demografie – to vše může mít napříště vliv na růst čínské ekonomiky. Nelze vyloučit, že opakovaně zůstane za očekáváním, kolaps ale nepředpokládám, říká Mirranda Carr, která se ve společnosti North Square Blue Oak právě Čínou zabývá. Nové čínské politické vedení podle ní nastartovalo reformy, jež by investorům určitě neměly ujít.

V prvním čtvrtletí Čína překvapila růstem HDP o 7,7 %, čekalo se +8 %. To oživilo spekulace o tvrdém přistání tamní ekonomiky. Co čekáte vy?

Čína může růst ve druhém čtvrtletí pomaleji než ve čtvrtletí prvním. Zaprvé proto, že část likvidity, kterou poskytovalo šedé bankovnictví, na něž se nové politické vedení v rámci tažení proti korupci a finančním machinacím zaměřilo, zmizí. A zadruhé proto, že se export ve druhém čtvrtletí zřejmě v porovnání s prvním propadne. To půjde na vrub jistého nadhodnocení vývozů v prvních třech měsících roku. Lze se tak dočkat zpomalení růstu na 7,5 %. To je krátkodobé riziko, s nímž se Čína bude muset vyrovnat.

A co ve střednědobém horizontu? Existuje riziko, které by ji mohlo přidusit, které by proto investoři neměli spouštět z očí?

Určitě dluhy. Nemusí způsobit přímo kolaps, o němž se opakovaně mluví, ale je tu hodně dluhů, ať už místních vlád, v šedé zóně bankovnictví, nebo například v sektoru dopravy, jež nelze ignorovat. Jsou to oblasti, kde závazky rychle narůstají. Mnohé z nich bude potřeba začít splácet v letech 2015 a 2016. Jistě, existuje možnost, že se jejich maturita oddálí, ale i tak to bude zátěž, která ekonomiku zbrzdí. A pokud se tyto dluhy splatí, sníží se citelně objem volných peněz v ekonomice, což bude mít také dopad. Dluhy tedy mohou způsobit zpomalení, možná i výrazné. Zřejmě by šlo o krátkodobou záležitost, třeba dva roky, ale musí se s tím počítat.

Do třetice shrňme rizika dlouhodobá. Která jsou podle vás největší?

Je potřeba se zaměřit na demografii. Pokud počet lidí v produktivním věku dosáhne maxima v roce 2015, nebude potřeba vytvářet nová pracovní místa pro mladé, kteří opouštějí školy. Podobně jako v Japonsku se může stát, že lidé budou bohatnout a životní podmínky se budou zlepšovat, ačkoli růst ekonomiky nebude tak rychlý. V tuto chvíli určitě nikdo z lídrů neřekne, že se bude cílovat růst 4 % namísto 7,5 nebo 8 %, ale přitom je to docela dobře možné. Pokud tedy Čína nezruší politiku jednoho dítěte.

Přičteme-li k uvedeným faktorům dosavadní a očekávané tahy nového politického vedení, ve kterých sektorech čekáte něco zajímavého? Co by měli investoři sledovat?

Nyní je zajímavé sledovat průmysl. Vláda se totiž snaží měnit jak jeho strukturu, tak pilíře, na nichž stál. Průmysl dosud významně profitoval z levných energií, levné pracovní síly a nízkých úrokových sazeb. Pokud něco z toho odstraníte – teď například dochází k jisté liberalizaci cen energií –, bude to mít své dopady, stejně jako když umožníte větší konkurenci ze strany soukromých a zahraničních firem, o čemž se také mluví. Pokud k tomu dojde, budou muset dosavadní chráněnci státu výrazně navýšit svou konkurenceschopnost.

Aktuálně již probíhá liberalizace v oblasti úrokových sazeb. To by mohlo navýšit cenu pracovní síly, finanční náklady, obecněji pak znamenat liberálnější trh. Na druhou stranu je ale potřeba počítat s tím, že SOE, tedy státem vlastněné firmy, nezmizí; nadále tedy budou na trhu hráči s vládní podporou. I v této oblasti se ale věci mění. Potvrzuje to například způsob, jakým administrativa dohlíží na železnici, která najednou spadá pod ministerstvo dopravy, což je opravdu megaministerstvo. To sice podnik dozoruje, ale každodenní provoz nechává na povel managementu, tedy do jisté míry i principům vycházejícím z trhu.

Zmínila jste tažení proti šedé zóně čínského bankovnictví. Jak zásadní otřesy očekáváte právě ve finančním sektoru?

Předchozí administrativa stála na prahu zásadních reforem a lidé spekulovali o tom, zda ho nové politické vedení překročí, zda se do reforem pustí. Připadalo jim totiž v mnoha ohledech staré a konzervativní. To ale platí spíše pro politiku. Co se finančního sektoru týče, liberalizují se úrokové sazby a investiční produkty a zvou se zahraniční investory. Austrálie například může investovat na čínských dluhopisových trzích, podobně jako Japonsko. Obchody v jüanu vypořádáte na Tchaj-wanu, v Singapuru, v budoucnu zřejmě i v Londýně. Dost se toho děje i na kapitálovém účtu, dochází k významné liberalizaci finančních trhů. Zahraniční média těmto věcem nevěnují mnoho pozornosti, ale měla by. Mění se totiž postavení Číny a její vztah se světem a ke světu.

reklama
reklama