Těžba plynu z břidlic? Němci říkají "JEIN"

Těžba plynu z břidlic? Němci říkají "JEIN"

| redakce

Břidlicový plyn část Němců láká, ochranáři a levice chtějí těžbě zabránit.

Na otázku, zda se frakování (hydraulické štěpení) jako metoda získávání břidlicového plynu ze země může prosadit v Německu, existuje jednoduchá odpověď: "JEIN". Tato slovní kombinace se používá v případech, kdy se někdo nechce přesně vyjádřit, popřípadě se k něčemu zavázat. Zrovna tak nerozhodně se totiž k používání metody frakování staví spolková vláda a celá německá společnost.

V Německu přitom nejde o novou technologii – v určitých oblastech se používá již delší dobu, například při získávání pitné vody ze země nebo v oblasti geotermiky. Nový je však způsob, jakým se má jejím prostřednictvím vytěžit plyn. Do hlubokých vrtů se pod velkým tlakem pumpuje směs vody, písku a chemických látek, které v hornině způsobí lokální "minizemětřesení". Tím ji rozruší a vytvoří v ní póry, kterými pak může po odčerpání směsi volně unikat plyn (popřípadě ropa) na povrch.

Rozsáhlou a často emocionální diskusi v Německu s ohledem na potenciální těžbu vyvolávají právě chemické přísady – agresivní kyseliny a jedovaté látky, jejichž případný škodlivý vliv na životní prostředí může představovat velké nebezpečí. Názory na uvedenou metodu těžby se diametrálně liší a sahají od úplného zákazu, požadovaného ochránci životního prostředí, až po kontrolovanou těžbu při dodržování přísných, zákonem stanovených pravidel a kritérií. K zastáncům druhého postoje patří pochopitelně zejména zástupci ekonomické sféry.

Problémem v této souvislosti je absence zákona, který by frakování upravoval. Současný zákon o těžbě všeobecně poskytuje velké možnosti interpretace ohledně nových metod.

Ochránci

Na jedné straně jsou již zmínění ochránci přírody a různá občanská hnutí, která jsou striktně proti frakování. Na jejich stranu se přidali i zástupci sociálnědemokratické strany (SPD), Zelených a Strany levice. Odmítavý postoj zaujímají i vlády některých spolkových zemí, zejména těch, na jejichž území by se měl plyn touto metodou těžit.

Společnou argumentací všech protivníků je potenciální ohrožení životního prostředí, neboť není možné absolutně vyloučit, že jedovatými chemikáliemi nasycená voda nepronikne do spodních vod, a nezamoří tím zdroje pitné vody. Dalším nebezpečným "vedlejším" produktem frakování je unikající metan, který je jedním z nejagresivnějších plynů z pohledu ničení ozónu.

Vláda a byznys

Druhý tábor sestává z některých zástupců vládnoucí koalice a reprezentantů ekonomické sféry. Ti se – i když velmi obezřetně a bez velkého tlaku – vyjadřují v tom smyslu, že by nebylo dobré metodu frakování stoprocentně zavrhnout a že je potřeba důkladně posoudit veškerá pro i proti.

Na stranu kladů tato skupina staví vidinu dodatečného zdroje energie, který by – zejména v současné době, kdy Německo zavádí novou energetickou koncepci bez jádra, která způsobuje velký nárůst cen energií – mohl pozitivně přispět k podstatnému snížení nákladů v průmyslu. Podle aktuálních průzkumů se totiž na území Německa nachází zhruba 2,3 bilionu krychlových metrů břidlicového plynu a jeho vytěžení by zabezpečilo samostatnost Německa v zásobování plynem na třináct let.

Zástupci hospodářské komunity přitom závistivě pošilhávají po vývoji v USA, kde těžba plynu metodou frakování vyvolala novou zlatokopeckou horečku. Jen v posledních dvanácti letech tam tato těžba stoupla jednatřicetkrát, kdy každý měsíc tu vyrůstají tisíce nových těžebních zařízení. Faktem je, že díky novému zdroji plynu se jeho ceny v USA dostaly na třetinu cen v Německu.

Po vzoru USA?

Dosud identifikované zásoby břidlicového plynu v USA se odhadují na 23 bilionů krychlových metrů (plus miliardy barelů ropy). Podle aktuální studie Mezinárodního energetického úřadu (IEA) by USA využitím těchto zdrojů mohly v roce 2020 předstihnout Saúdskou Arábii jako největšího světového producenta. V roce 2035 by se Spojené státy z aktuálně největšího importéra mohly stát vývozcem. Z těchto důvodů varují zastánci těžby před totálním zákazem s poukazem na nebezpečí odlivu energeticky náročných odvětví z Německa do jiných, levnějších zemí.

Mezi oběma tábory pak stojí německý ministr životního prostředí Peter Altmaier, který je sice zodpovědný za ochranu přírody, zároveň ale dostal za úkol koordinovat a řídit naplňování nové energetické koncepce. Úloha to není nijak jednoduchá, protože je třeba uspokojit obě dvě strany. Sám Altmaier vidí frakování skepticky a podle jeho slov se tato metoda "v Německu v dohledné době nebude používat".

Nicméně je nucen společně s ministrem hospodářství na popud spolkové vlády vypracovat a v nejbližší době předložit návrh zákona, který by frakování v Německu reguloval. O tom, že se vláda touto metodou vážně zabývá, svědčí i fakt, že by nový zákon měl být schválen ještě v této legislativní periodě, to znamená do září 2013.

Pokračování článku najdete na serveru Českápozice.cz

Zdroj: Českápozice.cz

reklama
reklama