Andrus Alber (Trigon Capital): Alternativní investice, která zajistí až 30% zisk

| Roman Chlupatý

Farmáři se budou vozit ve Ferrari, prorokoval před pěti lety Jim Rogers. Od té doby se několikrát zemědělství stalo miláčkem davů, aby se s první výraznější rally tradičních investičních nástrojů potichu uklonilo a vyklidilo scénu. Chyba, myslí si Andrus Alber, manažer vztahů s investory v Trigon Capital. Zemědělská půda podle něj nabízí solidní defenzivu, aktivní hra s farmami až 30% zisk.

Mnohé trhy nyní nabízejí zajímavé zhodnocení. To se týká i těch – alespoň na pohled – stabilnějších, jako jsou americké burzy. Proč tedy jít do rizikové východní Evropy?

Andrus Alber
Andrus Alber

Obecné makroprostředí v jednotlivých zemích střední a východní Evropy se hodně liší. Některým zemím, například v Pobaltí, se daří, růst zde dosahuje 3-5% úrovní. To by mělo pokračovat, zejména díky tomu, že jsou hlavními obchodními partnery oblasti Německo a Skandinávie, kterým se daří. Na druhou stranu platí, že pokud se zaměříme jižněji, narazíme na země, které mají vážné problémy, například Slovinsko nebo Kypr. Skutečně tedy nelze mluvit o CEE jako o celku.

Vy se ve střední a východní Evropě zaměřujete mimo jiné na zemědělství. Proč právě tento sektor a v tomto regionu – co zajímavého z vašeho pohledu investorům aktuálně nabízí?

Těch argumentů je několik. Jeden, investorům už dobře známý, najdeme i na globální úrovni – růst populace a zvyšování životních standardů v rozvíjejících se zemích znamenají, že poroste poptávka nejen po kvantitě, ale i kvalitě jídla. To bude potřeba někde vyprodukovat. Pokud se zaměříme na evropskou úroveň, bezesporu najdeme regiony, jejichž konkurenceschopnost je vyšší – například mléčné farmy v Estonsku by hlásily vysoké zisky i bez evropských dotací, zatímco mnohé farmy v Německu, Francii a dalších zemích jsou tak trochu lifestyleové, s deseti nebo dvaceti dojnicemi. Ty prostě nemohou být nikdy tak efektivní, bez pomoci se proto neobejdou.

Během krize se opakovaně mluví o zemědělských plodinách. Ty se staly miláčky investorů, kteří v nich vidí jistotu. Na které země v CEE se v této souvislosti zaměřit?

Historicky je známo, že černozem Ukrajiny, Ruska nebo v Evropské unii Rumunska je velice úrodná. Pokud se v těchto zemích zainvestuje do zavlažování a do modernizace výbavy a plodin, produkce se může ještě výrazně navýšit. K tomu je možné přidat něco, co my jako aktivní farmáři až tak neoceníme, ale z pohledu zhodnocení investice je to určitě zajímavé – v Estonsku nebo Rumunsku dnes stojí hektar kvalitní zemědělské půdy dva až tři tisíce eur, v Německu nebo v Itálii je to dvacet tisíc. V dlouhodobém horizontu se tedy dá čekat konvergence cen.

Znamená to, že doporučujete právě zemědělskou půdu jako investici?

Nečekáme, že by se cena půdy jako takové snížila. Pokud porovnáme vývoj její ceny za posledních deset let například s indexem Dow Jones Industrial Average, ukáže se, že ceny půdy i během krize celkem stabilně rostly, zatímco akcie zažívaly divokou jízdu. Proto také stále více institucionálních investorů zkoumá možnosti investic do půdy a zemědělství obecněji. Berou to jako novou třídu aktiv, třídu, v níž jsou reálné, existující věci.

Pro představu, zkusme srovnat výnosnost v zemědělském sektoru a například akcií.

Je potřeba rozlišovat mezi pasivním investováním do zemědělské půdy, kde jde o zhodnocování ceny půdy nebo relativně malé výnosy ze zápůjčky, a to, kdy jste aktivně zapojeni do řízení farem. V prvním případě – a to vycházím z toho, co slyším od investorů zde v Evropě i ve Spojených státech a Latinské Americe – je výnos někde mězi dvěma a třemi procenty. Jde ale o vcelku stabilní cash flow, riziko poklesu je hodně malé. Co se aktivního přístupu týče, naše nejlepší investice – například zmíněné mléčné farmy nebo zpracovatelé obilovin – nabízejí dvaceti- až třicetiprocentní návratnost investic.

Jak by investor mohl na podobně vysoké výnosy dosáhnout? Nebo obecněji, jak by měl na zemědělství v regionu střední a východní Evropy sázet? Co například nabízíte vy?

My hledáme přímé investory. To znamená, že zainvestují do našich firem, které mají na starosti farmy a zavlažovací projekty, nebo třeba rozjíždějí naše aktivity ve vybraných afrických zemích. Podílet se na něčem podobném je pro drobného investora komplikované, což jsme si shodou okolností během posledního roku a půl začali uvědomovat. Na trhu prostě není produkt, který by umožnil drobným investorům vsadit na zemědělskou půdu; na něco, co je nízce úročené a málo rizikové. Proto nyní s dozorčím orgánem diskutujeme o tom, že bychom spustili fond zaměřený právě na tuto oblast.

Co může dělat drobný investor se zájmem o zemědělský byznys v regionu CEE už nyní?

Na burze jsou samozřejmě obchodovány různé firmy, které mají se zemědělstvím co do činění. Několik takových firem se například obchoduje na stockholmské burze a na dalších trzích v regionu. Je ale potřeba brát v potaz, že jsou do značné míry závislé na tom, jak se v danou chvíli globální investoři stavějí k rozvíjejícím se trhům jako takovým. V praxi to znamená, že v posledních několika letech tyto tituly investory nijak zvlášť netěšily, a i proto se dosud šlo převážně cestou přímých investic.

reklama
reklama