Česká ekonomika: Ono to s tou recesí nebude tak žhavé

Česká ekonomika: Ono to s tou recesí nebude tak žhavé

| Martin Lobotka

Vyhlídky české ekonomiky jsou po nedávném zveřejnění vývoje HDP za první kvartál nejpozitivnější za dlouhou dobu. První čtvrtletí letošního roku bylo s vysokou pravděpodobností i poslední recesní. Proč?

Rádi bychom s kolegou Janem Šedinou krátce zareagovali na rozhovor s Petrem Zahradníkem na téma recese v ČR ("Zahradník: Česko je na dně. Na popis naší recese přestává stačit slovní zásoba"), který vyšel na serveru iHNed.cz v úterý 4. června. Petr Zahradník v něm zcela správně identifikuje příčiny současných problémů české ekonomiky, které kromě tíživé situace v eurozóně do značné míry souvisí s příliš restriktivní fiskální politikou české vlády v letech 2011 a 2012. Ta byla, jak poznamenává Zahradník, poměrně hrubě provedena (souhlasíme - selektivnost by neškodila), dle nás navíc špatně komunikována (vláda nemusela šířit tolik paniky). Již méně s ním však souhlasíme v hodnocení současného stavu.

České podniky neodhadly poptávku

Pozornější pohled totiž odhalí, že jsou vyhlídky české ekonomiky po zveřejnění růstu HDP za první kvartál nejpozitivnější za dlouhou dobu. První čtvrtletí letošního roku bylo s vysokou pravděpodobností i poslední recesní. Ano, česká ekonomika za letošní první čtvrtletí mezikvartálně poklesla o 1,1 % (meziročně o 2,2 %), což je nečekaně hluboký propad. Pokud se však blíže podíváme na příčiny tohoto propadu, netřeba propadat panice a být letos "rádi za pokles o 1 %".

Nejvýraznějším důvodem mezikvartálního poklesu (mimochodem, mimo dvou krutě recesních kvartálů na konci 2008 a na začátku 2009 největšího od roku 1996) byl totiž pokles zásob. Zbytek agregátní poptávky byl silný, posuďte sami: **spotřeba domácností mezičtvrtletně +1,6 %, výdaje vlády +0,9 %, export i fixní investice +0,4 % a dovoz 0 %.

I s ohledem na několik měsíců trvající vzestup spotřebitelské důvěry (ta je nyní na úrovni konce jara 2011, přitom v květnu 2012 se propadla až na úroveň roku 1999) tak máme dobrý důvod se domnívat, že podniky jednoduše v prvním čtvrtletí situaci podcenily (snad po roce 2012 i kapitulovaly) a neodhadly poptávku. Rychlejší růst poptávky řešily ze zásob (proto růst poptávky domácnosti neodporuje mezikvartální stagnaci dovozu). Pokud bychom ze struktury HDP vyloučili příspěvek zásob, mezikvartální růst české ekonomiky by byl více než +1 %, nejvíce v regionu!

Optimismus je oprávněný

Tomuto vývoji nahrávají i aktuální data zveřejněná ČSÚ. Jak jsme již zmínili, spotřebitelská poptávka jako nejvýznamnější položka ve výdajové struktuře HDP vzrostla mezikvartálně o 1,6 %. V prvním čtvrtletí navíc o více než 11 % meziročně vzrostly výdaje na zboží dlouhodobé spotřeby, což je položka do značné míry navázaná na očekávaný vývoj. Pokud se takto (až překvapivě) dobře vede poptávce domácností, která byla primární příčinou loňského poklesu, nemusíme věšet hlavu.

Ani zahraniční obchod jako takový nevynechává. Český průmysl je stále vysoce konkurenceschopný, nic z této schopnosti v posledních letech neztratil. Současné problémy jsou skutečně výhradně cyklické. Důkazem budiž vysoce pozitivní vývoj běžného účtu v posledních kvartálech či dlouhodobě stabilní jednotkové mzdové náklady v průmyslu.

V dalších kvartálech podle nás dojde k alespoň částečné obnově zásob, což ekonomice pomůže a bude kompenzovat negativní efekt zásob z prvního kvartálu. Vláda zmírní fiskální restrikci, kvůli lepšímu vývoji rozpočtu se dokonce mluví o uvolnění některých výdajů. To jsou všechno pozitiva. Na ekonomech a analyticích je, aby je nepřehlíželi.

reklama
reklama