10 věcí, které si ekonomové raději nechají pro sebe

10 věcí, které si ekonomové raději nechají pro sebe

| redakce

Ekonomové nejsou jasnovidci. Často v předpovědích toho, co ekonomiku čeká, šlápnou vedle. Proč je tak složité předvídat "tržní počasí" a proč se s trochou nadsázky říká, že ekonomové jsou tu proto, aby byli meteorologové vnímáni v lepším světle?

1. Nevarují nás před příchodem další krize

Přední ekonomové včetně šéfa Fedu neodhalili před rokem 2008, že se na svět žene krize. Mason Gaffney, profesor ekonomie na Kalifornské univerzitě, připouští, že krize v roce 2008 většinu ekonomů (včetně něho) překvapila. Vedla je k zamyšlení nad tím, jak mohli žít v takové temnotě. Ekonomové se rozhodují jen na základě dostupných informací a většina z nich měla před rokem 2008 nasazeny růžové brýle.

Nebylo to poprvé ani naposled. Ekonomy zaskočily i ostatní důležité události novodobých dějin, například Velká deprese, ropná krize v 70. letech nebo splasknutí technologické bubliny na přelomu tisíciletí. Laurence Ball, profesor ekonomie z Johns Hopkins University, poukazuje na to, že předpověď příchodu hypotéční krize ztížila neexistence obdobných úvěrových produktů před 15 lety. Ekonomové zkoumají historii, protože se na základě ní snaží předvídat budoucnost. Některé události ale nemají precedent. Svět se mění příliš rychle.

2. Dokáží ke krizi přispět

Optimistické předpovědi ponechávají investory na katastrofu nepřipravené. Pesimismus ji může na druhou stranu vyvolat nebo zhoršit. Seth Rabinowitz, partner v konzultantské firmě Silicon Associates, tvrdí, že když jsou ekonomové ve svých predikcích příliš opatrní, domácnosti omezují nebo odkládají spotřebu. To může ekonomice na prahu oživení podrazit nohy. Musejí si být vědomi velké sociální odpovědnosti, když promlouvají k veřejnosti.

3. Samé odhady, nic víc

Ekonomické modely vůbec nepomohly varovat před hrozícími problémy v roce 2008, přesto jim stále více ekonomů doporučuje důvěřovat (přesněji řečeno, domnívají se, že je to užitečné). Jde sice o domněnky akademické, ale stále jen domněnky. Mark Perry, profesor financí a obchodní ekonomie na University of Michigan-Flint, předpokládá, že je zhruba polovina ekonomických předpovědí postavena na intuici. Proto se predikce (často značně) odchylují od toho, co mohou napovědět exaktnější modely.

Vlastní intuice nemusí být vždy kontraproduktivní, protože matematické modely mají obvykle s realitou jen málo společného. K ekonomickým předpovědím je potřeba vlastní úsudek a schopnost rozpoznat všechny faktory, které ovlivňují ekonomiku. A také rozeznat vztahy mezi nimi.

4. Za odvážné ekonomické predikce vděčíme testosteronu

Většina ekonomů jsou muži (zhruba 70 % nových Ph.D. v USA). Muži jsou přitom ve finančním odvětví v menšině (převládají ženy - daňové poradkyně, účetní nebo pojišťovací agentky). Ženy myslí sociálně zodpovědněji (například podle různých studií považují roli státu v ekonomice za nedostatečnou a byly by pro rovnější distribuci bohatství) a nemívají takové tendence k unáhlenému chování ve srovnání s muži. Může za to testosteron. "Muži jsou impulzivnější, méně ochotní uznávat chyby, více soustředěni na velké plány a celkově míří příliš vysoko," tvrdí Scott Beaulier z Troy University. V důsledku toho se jejich odvážné predikce podobají spíše novinovým titulkům než zdravému úsudku postavenému na ekonomických analýzách.

5. "Tvrdé" ukazatele prosperity nefungují

Vezměme například HDP. Jedno z ekonomy nejsledovanějších měřítek nemusí vůbec indikovat, zda je ekonomika zdravá, nebo není. Největší ekonomické krize často přicházejí v době, kdy ekonomika zdánlivě "šlape jako hodinky". Na základě vývoje HDP měla recese v USA oficiálně skončit v červnu 2009, přesto tento pocit sdílí jen málo Američanů. V reálu americká ekonomika spíše stagnuje. Za chybou stojí zkreslené měření inflace. HDP očištěný o skutečnou inflaci by rostl o pouhých 0,4 % za první kvartál 2013 místo vykazovaných 2,4 %.

Podobné je to i s měřením nezaměstnanosti. Podle oficiálních odhadů americké vlády by měla být míra nezaměstnanosti necelých 8 %. Číslo ale nezahrnuje nezaměstnané, kteří už na hledání práce rezignovali. Když je k němu připočtete, dojdete k více než 23 %.

  • 1
  • 2
reklama
reklama