Petr Zahradník (Conseq Finance): Česko se z pohledu investorů blíží periferii eurozóny, relativně levný adrenalin najdete i v Řecku nebo Španělsku

Petr Zahradník (Conseq Finance): Česko se z pohledu investorů blíží periferii eurozóny, relativně levný adrenalin najdete i v Řecku nebo Španělsku

| Roman Chlupatý

Německý průmysl, skandinávský design nebo pobaltské technologické startupy jsou dražší sázkou na jistotu. Periferie eurozóny naopak nabízí levný, potenciálně zajímavý adrenalin. Česko se z pohledu investora blíží té druhé skupině, říká hlavní ekonom Conseq Finance Petr Zahradník.

Evropě dlouhodobě věříte. Jak ji investičně hrát, na co sázet?

Investorský pohled – zejména pokud investor není z Evropy – je víceméně dvojí. V rámci úspěšných se zaměřit na příležitosti, které jsou zjevně progresivní a zatím ještě relativně laciné. V takových oblastech by měla být alespoň nějaká dynamika, nějaký růst. Tam patří německý zpracovatelský průmysl, možná nějaký koš tradičního automobilového, elektrotechnického a strojírenského průmyslu, případně spojený – po konsolidaci – i s bankovním sektorem. Dále jde o moderní technologie, design a věci s tím spojené. Ty najdeme na pomezí zpracovatelského průmyslu a virtuální ekonomiky v případě Švédska, které bych v této oblasti viděl již několik let jako ještě progresivnější než Finsko. Švédsko je ale všeobecně drahé.

Jak je na tom náš region? Je tu pro investora se zájmem o jistotu něco zajímavého?

Třetím segmentem v rámci prvního přístupu, který popisuji, je oblast technologií, oblast ICT, oblast dynamických malých nebo středně velkých firem, které se rekrutují z prostředí blízkého varšavské burze. Tam lze zařadit i firmy z Pobaltí, zejména z Litvy a Estonska. Nechci upozaďovat Lotyšsko, ale prvně jmenované země jsou na tom aktuálně lépe. Jde o oblast aplikací informačních technologií v nejrůznějších progresivních sférách sofistikovaného zpracovatelského průmyslu. Myslím si, že varšavská burza v tomto ohledu skýtá příležitost v řádu desítek, možná i nízkých stovek titulů, které na těchto mladých technologických trzích jsou.

To je tedy první přístup investorů k Evropě, ona sázka na jistotu. Co ta druhá, adrenalinová?

V té jsou nízké ceny prakticky jistotou, ale není už jisté, zda i levný nákup nebude za pár měsíců ve zpětném zrcátku považovaný za drahý. Jinými slovy, zda se takovou investici vůbec podaří probudit k životu. Řekl bych, že sem spadá téměř všechno spojené s řeckou ekonomikou – možná mimo turistický sektor, který zřejmě letos bude šlapat –, hlavně pak oživení zpracovatelského průmyslu v Řecku. Mělo by to ale spíše zajímat investory do fyzického, reálného kapitálu, ne finanční hráče. V zemi prostě musí proběhnout obnova, a ta láce je dána maximálně nízkými cenami pozemků, respektive vstupu na to dané území. Všechno ostatní budou pořizovací náklady spojené s těmi investicemi. Časem se ukáže, zda toto sémě má na zatím vyprahlé poušti šanci vzejít.

Spadají do této druhé strategie i sázky na další země PIIGS?

Ne v tak drastických konturách, ale platí to pro Portugalsko. A svým způsobem i pro Španělsko, ale tam je podle mě výrobní báze docela silná. Doteď je mi nicméně záhadou, proč právě a pouze ve Španělsku je trh práce tak paralyzován. Dokonce i v čase prosperity Španělsko za posledních dvacet, třicet let bylo zemí s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v Evropské unii, dříve v Evropských společenstvích. To bych považoval za rizikovou věc, ale tu cenovou výhodnost a to, že ve Španělsku nejde jen o zmíněnou poušť, bych považoval za naději.

A kam v rámci dělení evropských investičních strategií na uvedené dvě skupiny řadíte Česko?

Tu dvojí typologii investičních příležitostí je obecně vzato možné dělit na sever a jih, respektive na středosever a jih. Do jaké z těchto dvou hemisfér spadá Česká republika, je nepochybně velká otázka. Podle mě to zatím, bohužel, spíše do té jižní.


Velký rozhovor s Petrem Zahradníkem najdete na Investičním webu 15. července.

reklama
reklama