Poradce Bílého domu: USA řeší deficit rozpočtu špatně

Poradce Bílého domu: USA řeší deficit rozpočtu špatně

| Lukáš Kovanda

Šéf ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy ALAN KRUEGER, jenž předtím působil jako profesor na Princetonu, přiznává: "Deficit je v USA snižován kontraproduktivně a neefektivně. Neřeší se vůbec problém dlouhodobého schodku."

Dlouhá léta jste působil na univerzitní půdě. Princeton jste však vyměnil za Bílý dům. Zásadní změna, tak trochu krok do neznáma, ne?

Máte pravdu, na Princetonu jsem si třeba našel třikrát týdně čas, abych si zahrál tenis. Nyní jsem rád, když se mi to podaří jednou za týden (smích). A když mi v prosinci 2008 volal Tim Geithner, nastupující ministr financí, abych byl jeho zástupcem pro oblast hospodářské politiky, příliš jsem jej neznal. Věděl jsem hlavně to, že výtečně válí tenis. A hned jsme si také zahráli. Práce pro administrativu, pro ministra a pak přímo pro prezidenta je však pro mě velkou ctí. Vstupovat branami do zahrad Bílého domu je nepopsatelný pocit.

Je vůbec možné zůstat ekonomem v politice? Odolat politickým tlakům a setrvat u věcné a odborné argumentace?

Odpovím tím, co pronesl sám prezident Obama. Když mě nominoval do současné funkce, řekl, že se na radu ekonomických poradců spoléhá jako na skupinu odborníků, kteří mu poskytnou nezkreslené a objektivní informace a doporučení. Tak to vidím i já. Do záležitostí týkajících se politiky mu nemluvím, na to má jiný tým. Držím se ryze ekonomické oblasti a Bílému domu zprostředkovávám to nejlepší, co se v rámci odborné ekonomické diskuze urodilo.

V roce 2007, ještě coby akademik, jste vydal knihu What Makes a Terrorist: Economics and the Roots of Terrorism. Jejím klíčovým závěrem je, že teroristé mnohdy pocházejí z dobře zajištěných rodin. Potvrzuje to i nedávný bombový útok v Bostonu? Oba atentátníci, přistěhovalečtí bratři, studovali na univerzitě, nepatřili tedy zrovna ke společenské spodině.

Vidíte, to je zajímavý postřeh. Bohužel jsem však o tom dosud takto nepřemýšlel, tak moc jsem zaměstnán řešením ryze ekonomických záležitostí. Terorismem jsem se zabýval od začátku století až zhruba do svého příchodu do administrativy. Napsal jsem na to téma i několik studií s českou spolupracovnicí Jitkou Malečkovou, specialistkou na historii Blízkého východu z Univerzity Karlovy. Teroristé opravdu v řadě případů pocházejí ze středních či vyšších vrstev a často mají kvalitní technické vzdělání. Když o tom teď tak přemýšlím, asi bych měl několik výtisků své knihy věnovat prezidentovým poradcům přes bezpečnost (s nadsázkou).

Nejvýrazněji jste na akademické půdě vynikl zřejmě studií z počátku 90. let, v níž jste srovnával mzdy ve fastfoodech v Pensylvánii a v New Jersey a shledal, že zvýšení minimální mzdy nezvyšuje míru nezaměstnanosti. To je ale v rozporu s tím, co se běžně učí v základních ekonomických kurzech.

Tou studií jsme se spoluautorem Davidem Cardem původně chtěli jen potvrdit - pomocí sofistikovanějších metod - tehdy konvenční závěr. Ten, který jste se učil i vy, tedy že zvýšení minimální mzdy zvyšuje nezaměstnanost. Paradoxně jsme však zjistili pravý opak. Myslím si, že i vlivem této studie dochází v posledních letech k posunu napříč ekonomickou obcí a stále více ekonomů se kloní k názoru, že přiměřené zvýšení minimální mzdy nemá nepříznivý dopad na zaměstnanost.

Asi tedy není náhoda, že se prezident Obama nyní snaží prosadit navýšení minimální mzdy na devět dolarů za hodinu. Debata o minimální mzdě se mimochodem vede momentálně i v Česku, kde k jejímu legislativnímu zvýšení - podobně jako ve Spojených státech - nedošlo od roku 2007.

Aktuální šetření, které mezi předními americkými ekonomy uskutečnila Chicagská univerzita, odhalilo, že přibližně v poměru 4 ku 1 tito ekonomové s Obamovým návrhem na zvýšení minimální mzdy souhlasí. To potvrzuje má slova o posunu ve smýšlení ekonomů. Mimochodem, pokud k navýšení minimální mzdy nakonec dojde, stejně se jen vrátíme na úroveň roku 1981, zohledníme-li inflaci. Nejde tedy o nic bezprecedentního, z historického pohledu je stávající úroveň minimální mzdy nízká. Jejím zvýšením přitom omezíme strádání nejchudších vrstev.

Intuitivní uvažování ale říká něco jiného: Se zvýšením minimální mzdy roste cena práce, a poptávka po ní tak musí klesnout; počet nezaměstnaných se tedy zvýší. Takto to vidí i řada ekonomů.

To je pohled z teoretické perspektivy. Realistický, prakticky orientovaný výzkum, jenž bere v potaz dynamiku pracovního trhu, ale odhaluje spíše to, že přiměřený nárůst minimální mzdy na zaměstnanost nepříznivý dopad nemá. Jsou ale pochopitelně lidé, kteří mi vždy budou schopni říci, že navzdory těmto datům a zjištěním svůj názor nezmění.

Ale i na první pohled důsledně zpracované ekonomické studie mohou zjevně zradit. Nedávno vyvolalo celosvětový poprask *zpochybnění studie ekonomů Kennetha Rogoffa a Carmen Reinhartové z Harvardu. Tu vlády mnoha zemí užívaly při obhajobě úsporných opatření v reakci na dopady finanční krize. Oba ekonomové totiž shledali - za použití chybných dat, jak nyní říkají kritici -, že vysoká úroveň vládního dluhu k HDP je nezbytně spojena s mdlým, někdy dokonce záporným ekonomickým růstem.*

Nikdy není moudré činit dalekosáhlé závěry na základě jediné studie, byť Rogoff s Reinhartovou jsou opravdu výjimeční badatelé, kteří se předtím dobře zapsali mnoha přínosnými zjištěními. Mohu říci to, že na postoj prezidenta Spojených států nebude mít kontroverze kolem jejich studie vliv. Prezident Obama nadále prosazuje taková opatření, která by do fiskálního roku 2016 snížila deficit v poměru k HDP pod úroveň 3 %. Proto se zřetelně zaměřuje na podporu co nejrychlejšího růstu počtu pracovních míst, třeba prostřednictvím investic do infrastruktury či podporou vlád jednotlivých amerických států, které tak budou moci snáze v zaměstnání udržet učitele a další pracovníky placené z veřejných peněz. Z dlouhodobého hlediska je současná Obamova hospodářská politika koncentrována na zajištění udržitelnosti deficitu; toho chceme dosáhnout zamezením daňových úniků či vskutku prozíravými škrty ve výdajích.

USA jsou podle vás na dobré cestě z několikaletého ekonomického útlumu. Jaké jsou potenciální překážky, jež na této cestě mohou číhat?

Opravdu mám za to, že oživení ve Spojených státech pokračuje. Třeba HDP roste každým čtvrtletím už od poloviny roku 2009. Soukromému sektoru se daří vytvářet pracovní místa - již 38 měsíců za sebou jich je více a více. Troufám si tvrdit, že za této situace je americká ekonomika s to ustát čelní náraz, jenž je vyvolán seškrtáváním vládních výdajů.

  • 1
  • 2
reklama
reklama