Ani rodiče nejsou neomylní aneb 9 největších mýtů a polopravd ze světa dospělých

Ani rodiče nejsou neomylní aneb 9 největších mýtů a polopravd ze světa dospělých

| redakce

Rodiče to myslí dobře, a proto dětem říkají pravdu... Ne! Legendární americký účastník televizních vědomostních soutěží Ken Jennings ve své knize Because I said so! (Protože jsem to řekl!) uvádí příklady těch největších mýtů, které se mezi dospělou populací šíří. Podle Jenningse svým dětem rodiče mnohdy lžou, aniž by o tom věděli.

Všichni si jistě vzpomeneme, jak nám rodiče či prarodiče některé věci striktně zakazovali, aniž by nám vysvětlili proč. "Proč? Protože jsem to řekl(a)," zněla nejčastější odpověď třeba na dotaz, proč musíme denně pít litry vody, když nemáme žízeň. Většina zbytečných příkazů a zákazů nám dnes na tváři vyvolává úsměv, najdou se však i nevědomé lži, které jsou pro zdraví dětí nebezpečné. Nabízíme přehled největších mýtů, které se již po několik generací mezi rodiči šíří.

1. Plavání po obědě je hazard. Člověk se může utopit

Již v roce 1961 se většina pediatrů shodovala, že plavání krátce po obědě nebezpečné není. Je sice pravda, že po jídle do oblasti žaludku proudí více krve, která má napomoci trávicím procesům, jak ale víme, neznamená to, že bychom po obědě přestali ovládat končetiny. Jakákoli fyzicky náročná aktivita může být po jídle nepříjemná, jistě ale není smrtelně nebezpečná.

I tak se nicméně vyplatí ostražitost. Pokud si po obědě půjdete zaplavat a po chvíli ucítíte nepříjemné předzvěsti přicházející křeče, jednoduše z vody vylezte. Na celém světě dosud nebyl prokázán jediný případ utonutí zapříčiněného něčím jako "poobědovým syndromem", o žádném nebezpečí ve své příručce pro bezpečné plavání nehovoří ani Červený kříž. S existencí jakékoli hrozby nesouhlasí ani vytrvalostní plavci, kteří potravu a tekutiny přijímají běžně i přímo ve vodě.

2. Pozor na zrezivělé hřebíky, můžete chytit tetanus

Rez není z pohledu chemie ničím jiným než hydratovaným oxidem železitým, který je zcela neškodný. Přenašečem tetanu je bakterie Clostridium tetani, která se mimo lidské tělo nachází v podobě spor v půdě. Důležité je, že se tyto spory nacházejí všude, nákaza tetanem proto hrozí při jakémkoli hlubokém zranění. Samotná rez nijak zvýšené riziko neznamená, nebezpečí však roste v případě, že se zraníte špinavými předměty. A těmi zrezivělé hřebíky často jsou.

Větší hrozbou než samotné hřebíky jsou nakonec právě poplašné zprávy o jejich nebezpečí. Rodiče totiž často získávají falešné přesvědčení, že jejich dětem například na dětském hřišti žádné nebezpečí nehrozí. Omyl! To, že není pískoviště obehnáno zrezivělým ostnatým drátem, ještě neznamená, že jsou děti v bezpečí. Pokud by dítě proti tetanu nebylo očkované a na jinak "sterilní" zahradě by se zranilo například o ostrý kámen, je riziko nákazy tetanem srovnatelné, spíše však mnohem větší, než kdyby se v uklizené garáži do prstu píchlo hřebíkem.

3. Pravidlo pěti vteřin: Jídlo ze země je nezávadné

Známému pravidlu, které říká, že do pěti vteřin poté, co jídlo spadne na zem, je hygienicky nezávadné, se v roce 2003 věnovala Jillian Clarkeová z University of Illinois. V rámci svého výzkumu nechávala vybrané potraviny přijít na velmi krátkou dobu do kontaktu s povrchem, na kterém byla zjištěna přítomnost bakterií Escherichia coli. Clarkeová zjistila, že ke kontaminaci potravin dochází takřka okamžitě, nikoli pět vteřin poté, co se kontaminovaného povrchu dotknou. Při jednom z dílčích pokusů laborantka dokonce zjistila, že 95 % z celkového počtu bakterií se na potraviny přenese během prvních pěti vteřin jejich kontaktu s infikovaným prostředím. V roce 2004 byla Clarkeové za tento výzkum udělena Ig Nobelova cena (parodie na Nobelovu ceny).

4. Ne všichni lidé jsou obézní, někteří mají jen těžké kosti

V roce 2011 se skupina antropologů ze Severní Karolíny snažila zjistit, jaký je vztah mezi nadváhou a velikostí kostí. Analyzovali celkem 121 stehenních kostí a došli k závěru, že u obézních jedinců jsou ve srovnání s kostmi lidí se standardní váhou skutečně tvarově odlišné. Váhový nadprůměr podle jejich závěrů způsobuje deformaci kostí směrem do šířky. Ve skutečnosti tedy lidé netrpí nadváhou proto, že by měli velké kosti, ale mají velké kosti proto, že trpí nadváhou. Je logické, že kosti Miss World a zápasníka sumo budou "mírně" odlišné.

  • 1
  • 2
reklama
reklama