Abenomika: Japonská snaha o růst, nebo zápas o holý život?

Abenomika: Japonská snaha o růst, nebo zápas o holý život?

| David Navrátil

Šinzó Abe, od prosince japonský premiér, který slibuje, že postaví po více než dvaceti letech japonskou ekonomiku na nohy. Uvolněná měnová a fiskální politika pod taktovkou jeho a guvernéra Bank of Japan Haruhika Kurody dostala název Abenomika. Analytici s napětím sledují předstihové ukazatele, zda skutečně dochází ke zlepšení a Japonsko nastupuje cestu z dlouhodobé stagnace.

Podle mého názoru je podpora ekonomického růstu sekundárním cílem Abeho vlády. Když se to podaří, tak to bude pěkné, primární cíl je ale jinde. Jde o nezhroucení japonské ekonomiky.

Bude to znít kacířsky, ale růst japonské ekonomiky není tak špatný, jak se traduje. Když přepočítáme růst na jednoho pracovníka, zjistíme, že za posledních dvacet let Japonsko rostlo v průměru jen o půl procentního bodu nižším tempem než USA.

Pracujících Japonců kvapem ubývá

Ano, to důležité v předchozí větě je "růst na jednoho pracovníka". S tím, jak stárne populace, počet pracovníků v Japonsku klesá. Proto celkový růst ekonomiky Japonska byl nízký, nyní je téměř nulový. V dalších letech by mohl být i záporný (rozumějte, o žádný růst už by ani náhodou nešlo).

Proč by se japonská ekonomika mohla opravdu zhroutit? Odpovědí je dluh. Zadlužení japonské vlády přesahuje 240 % HDP! To je mnohem více než v případě obvyklých evropských podezřelých, tedy Řecka, Španělska, Itálie, Irska a Portugalska. Tyto země si prošly nevraživou reakcí finančních trhů s mnohem nižším zadlužením. Požadované výnosy z jejich státních dluhopisů jsou citelně vyšší než v případě Japonska.

Japonsko platí investorům za desetileté půjčky méně než 1 %. Kdyby platilo stejně jako Itálie, došlo by k výraznému zvýšení deficitů kvůli vyšším úrokovým nákladům. Deficit veřejných financí by se zvýšil zhruba o 5 procentních bodů. Takže Japonsko potřebuje udržet nízké výnosy. Snadnost, s jakou to dělalo v minulosti, ale končí.

Japonský dluh jako velký strašák

Zmíněná Itálie má dluh v poměru k HDP zhruba poloviční než Japonsko. Stávající nízké výnosy japonských dluhopisů z tohoto pohledu příliš nedávají smysl. V minulosti si řada investorů ale vylámala zuby na spekulaci na růst japonských výnosů.

Proč? Japonský dluh nedrží zahraniční investoři, a nemají proto páku, aby se výnosy zvýšily. Dluh drží japonské domácnosti, především prostřednictvím penzijních fondů. Ale to se mění, což je velká hrozba pro udržitelnost státních financí.

Japonci totiž stárnou, takže roste počet důchodců. Dokud Japonci byli v produktivním věku, spořili. Růst úspor znamenal rostoucí poptávku po japonských státních dluhopisech - potud vše v pořádku. Ale stále více Japonců jde do důchodu, v němž budou své úspory potřebovat na spotřebu. To povede k prodejům státního dluhu, což logicky bude tlačit výnosy směrem nahoru (logický důsledek nižší poptávky po státním dluhu).

Růst výnosů = vyšší náklady na dluh a růst dluhu

Růst výnosů hrozí spustit spirálu, kterou musí vláda za každou cenu přerušit. Navíc by tato spirála semlela i japonské důchodce. Růst výnosů znamená pokles ceny dluhopisů. Pokud by k němu docházelo, začala by klesat i hodnota úspor Japonců. A Japonci by tak měli nižší důchody, než plánovali, což by se odrazilo v dalším poklesu ekonomiky.

Proto do hry vstoupila centrální banka, která začala nahrazovat poptávku po státním dluhu. Hlavním cílem je nenechat výnosy růst na úrovně, při nichž by se japonská ekonomika pod tíhou dluhu začala hroutit. To je hlavní motivace Abenomiky. Podpora růstu japonské ekonomiky je jen takovým hezkým vedlejším produktem.

reklama
reklama