Co si myslí čerstvý laureát Nobelovy ceny Robert Shiller: Strach by neměl bránit inovacím

Co si myslí čerstvý laureát Nobelovy ceny Robert Shiller: Strach by neměl bránit inovacím

| redakce

Profesor ekonomie na Yalově univerzitě Robert J. Shiller mezi sto nejcitovanějších ekonomů světa. Kromě akademických publikací napsal několik dalších knih, z nichž nejznámější je "Irrational Exuberance" (česky přeložena jako "Investiční horečka") a nejnovější "Finance and the Good Society". Předpověděl dvě krize, jeho vírou ve finanční sektor to ale neotřáslo. Přední americký ekonom odhalil v rozhovoru pro Credit Suisse svůj pohled na přínosy kapitalismu a rizika finančního systému.

Aktualizace 14. října 2013: Robert Shiller získal Nobelovu cenu za ekonomii. Byla udělena jemu, Eugenovi Famovi a Larsi Hansenovi.

Byl jste jedním z mála ekonomů, kteří předpověděli konec jak nemovitostní, tak technologické bubliny. Navzdory tomu vaše nová kniha působí jako óda na finanční sektor. Jak tento rozpor vysvětlíte?

Slovo finance pochází z latinského "finis", tedy cíl. Finanční sektor se vyvíjí, inovuje. Novinky motivují lidi pracovat společně, efektivně a konstruktivně pro společnou věc. Za velkou část pokroku vděčíme právě schopnostem inovovat se finančního světa. Invence korporací umožňují inteligentním lidem vybudovat díky nápadu firmu, která pak funguje i poté, co ji původní vlastníci opustí. Společnost s ručením omezeným je konceptem, který přišel o něco později; umožňuje vlastníkům redukci osobních rizik jen do výše podílu investovaného do firmy. To je základ, kdyby totiž podnikatel ručil všemi svými aktivy, každý individuální podíl by byl potenciálním nebezpečím. V důsledku toho by na trzích prakticky chyběl kapitál.

Ne všechny finanční inovace ale mají pozitivní dopady.

Když se s nimi zprvu experimentuje, bývají vnímány skepticky. To byl i případ ideje sdíleného vlastnictví ve společnosti s ručením omezeným. Když se ale inovace osvědčily, byly rychle okopírovány, taková je historie pokroku. Americké finanční instrumenty jsou nyní využívané po celém světě.

The Economist vás nedávno nazval Kasandrou – někým, kdo předpovídá katastrofy, ale nenachází nikoho, kdo by byl ochoten naslouchat (podobně jako Pangloss, Voltairův umíněný optimista). Mnozí jsou k finančnímu sektoru daleko kritičtější než vy.

Ježíš pravil: "Spíše projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." Historie kritiky financí je stará jako lidstvo samo. Většina světových náboženství hodnotí štědrost jako lidskou ctnost. Finance odhalují egoistickou stránku lidské povahy, v čemž se skrývá potenciál pro konflikt.

Je to hlavní příčina současné krize?

Krize je důsledkem několika faktorů. Nejhorším z nich bylo všeobecné přesvědčení, že ceny bydlení v Americe nemohou klesnout. Chyběly obavy ze spekulativní bubliny. Politici a centrální banky s tím dělali jen málo. Dá se to ale vyřešit, do jisté míry jsme s tím již něco udělali.

Není regulace příliš mnoho?

Regulaci je těžké kvantifikovat. Převládající politické klima by mohlo nakonec kvůli strachu z další krize potlačit inovace ve finančním systému, protože už nejsme ochotni podstupovat rizika. Vlády by neměly vypracovávat regulace samy, měly by do procesu zapojit i firmy, například formou spolupráce s profesními organizacemi. Lidé z firem vidí problémy konkrétněji než politici v parlamentu.

Jaká rizika nyní v souvislosti s tím vidíte?

Krize už trvá dlouho, začala před šesti lety. Mnohé ekonomiky s ní stále bojují. Podobně i Velká deprese v 30. letech začala finanční krizí a - ač to zní absurdně – situace se nezlepšila až do druhé světové války, která zafungovala jako ekonomický stimul. Mnohé země jsou lapeny v politice úspor a jsou posedlé snižováním nákladů. Budeme možná svědky vleklejšího období slabého růstu. Obávám se také toho, že sociální nerovnosti během několika let ještě vzrostou. Mediánový příjem v USA již klesá, to je důležité znamení.

Máte strach, že je v ohrožení sociální rovnováha?

Je důležité, abychom zůstali společností, který dává každému příležitost a smysl zařazení. Za takových podmínek jsou rozdíly v bohatství přijímány více v klidu. Například Stalin věřil, že by mohl využít zlosti prostých rolníků proti kulakům (bohatším rolníkům) ve svůj prospěch. Jenomže prostí rolníci nechtěli kulaky postřílet, měli mezi nimi i přátele. Společnost by měla zůstat různorodá a každý by v ní měl mít své místo.

Radíte využívat finanční instrumenty v zájmu lepšího světa. To zní, řečeno diplomaticky, hodně troufale.

Ne tak úplně. Během posledních dvou let mělo mnoho inovací ve finančním sektoru přispívat k "dobré společnosti". Příkladem může být sociální dopad dluhopisů ve Spojeném království. Vezměme si Peterborough Prison v severním Londýně, který má extrémní míru recidivy: Nezisková organizace Social Finance dosáhla dohody s vládou na zaplacení šesti milionů liber, aby míra recidivy poklesla na určitou úroveň během dané časové periody. Social Finance následně emitovala dluhopisy. Díky navýšení kapitálu se podařilo přijmout opatření cílená na omezení recidivy. Když se cíl podaří splnit, šest milionů připadne investorům, půjde tedy o soukromé řešení veřejného problému.

Předpokladem tradičních ekonomických teorií je racionální osoba maximalizující svůj užitek. Jejím zájmem ale nejspíše nebude "dobrá společnost".

Před desítkami let ekonom Kenneth E. Boulding upozornil na to, jak vzdáleni jsme od homo economicus. Lidé jsou na sobě vzájemně mnohem závislejší, než indikuje funkce užitku. Štědrost je vrozená vlastnost, což ukazuje například Ernst Fehr z Curyšské univerzity. Lidé jsou štědří a laskaví k těm, které takto vnímají. Chceme společnost, která odráží zlaté pravidlo: "Jednejte s jinými tak, jak chcete, aby se jednalo s vámi." Lidé nejsou vždy v jádru dobří, ale když je štědrost podporována, stanou se lepšími. Finanční instrumenty k tomu mohou dopomoci.

Zdroj: Credit Suisse

reklama
reklama