Investice do umění jako fungující alternativa k akciovému sázení

| redakce

Jeden z panelů IV. Investičního fóra v Praze se věnoval alternativním investicím. Jak zajímavé může být v rámci diverzifikace investičního portfolia umění, ve své zábavné prezentaci přiblížil Aleš Mátl, manažer investičních produktů v UniCredit Private Banking.

Investice do umění může být ošemetná věc. V odvětví, kde na první pohled hraje hlavní roli osobní vkus, je potřeba být daleko větším odborníkem, než je tomu u běžných investic. Výnosy jsou ale mnohokrát vyšší.

Přemýšleli jste někdy, jak vyčíslit hodnotu Pabla Picassa? A co Andy Warhol nebo Claude Monet? Mění se jejich hodnota v čase? Jak to porovnat? Investice do umění patří mezi vyhledávaná alternativní zhodnocení či uložení peněz. Proto se i v tomto ekonomicky abstraktním odvětví hledají měřítka a srovnání pro zjištění současných i budoucích trendů, která investorům pomohou se na trhu lépe orientovat.

Na začátku cesty každého investora je zmapování terénu a vyhodnocení, co od investice očekává. Zhodnocení či uložení finančních rezerv? Prestiž? Podle průzkumů si jen 10 % všech prodaných děl majitelé pořizují výhradně kvůli investici. Většina nákupů je vedle výhledu zhodnocení motivována osobním potěšením z držení uměleckého díla, v případě unikátních děl často i posílením sociální statusu.

Ti, kdo zvažují zařazení umění do portfolia z výhradně investičních důvodů, bez ambice dílo fyzicky vlastnit, mnoho možností nemají. Diverzifikovanou investici do řady děl, která jsou vybírána odborníky, nabízejí takzvané sart fondy, ale bohužel i ty mají své limity. Minimální investice do art fondu se pohybuje v řádu stovek tisíc eur, často se jedná o fondy zřizované na 5 až 10 let s výrazně omezenou možností z nich v průběhu této doby vystoupit. Art fondy jsou navíc poměrně mladé odvětví, ve světě působí zhruba třicítka takových fondů, které v součtu spravují majetek zhruba odpovídající jednomu středně velkému dluhopisovému fondu. Většina investorů proto bude volit přímý nákup uměleckého díla s pomocí odborníků.

Skutečnou cenu uměleckého díla se dozvíme vždy až v okamžiku prodeje, přičemž majitel dílo vlastní zpravidla několik let. Výzvou tak zůstává i samotné sledování globálních trendů v cenách uměleckých děl, které by dokázaly zhodnotit současný stav na trhu umění a předpovědět, co bude trendem v budoucnu. Proto vznikl například Index Mei Moses (I.M.M.). Jde o jeden z nejpoužívanějších indexů pro sledování výnosů na světovém trhu s uměním. Autory jsou profesoři ekonomie Jianping Mei a Michael Moses z New York University, kteří index založili na rozdílu mezi cenou uměleckých děl při prvním a opětovném aukčním prodeji, a to na základě 4 896 dvojic prodejních cen za období 1875 až 2000. Jen za loňský rok měl tento index stejné zhodnocení jako akciový S&P 500.

Dalším často používaným indexem pro měření hodnoty děl je Skate's Art Stocks Index (SASI), který měří výkonnost trhu umění na základě finančních výsledků veřejně obchodovatelných společností, jejichž hlavní zdroj příjmů vychází z přímo vlastněných děl či ze zprostředkovatelských služeb pro obchodování s uměním. Takovou společností je pro představu například nejznámější aukční společnost Sotheby's, která byla založena již v roce 1744 v Londýně. Sotheby's provozuje více než sto aukčních síní po celém světě a prodává nebo kupuje nejcennější umělecká díla. Právě hodnota výnosů těchto síní je základem pro index SASI.

Problémem obou indexů zůstává, že skrze aukční síně či jiné oficiální cesty se uskutečňuje jen asi 40 % všech obchodů, zbytek tvoří přímé obchody mezi nakupujícím a prodejcem, takže méně zkušený investor by se neměl spoléhat jen na tyto indexy.

Picasso vs. Real Madrid

Když byl na začátku roku na základě indexu SASI zveřejněn žebříček nejhodnotnějších světových umělců za rok 2012, vyplynulo z něj mnoho zajímavého. Například porovnání s tržními hodnotami společností, které jsou veřejně obchodovatelné na pražské burze. Pablo Picasso má stejnou hodnotu (3,5 miliardy dolarů) jako Unipetrol, Philip Morris ČR, Orco a Fortuna dohromady. Na druhou stranu je tato hodnota skoro pětkrát menší než gigantu ČEZ a ani ne poloviční jako Komerční banky. Druhý v žebříčku umělců, Andy Warhol, je na tom zhruba stejně jako Unipetrol.

Zajímavé je i srovnání s hodnotami evropských fotbalových klubů. Picasso má stejnou hodnotu jako jeho "domácí" kluby Real Madrid a FC Barcelona dohromady a téměř o miliardu dolarů větší než Manchester United. Ale ani druhý zmíněný, Andy Warhol, se nemusí stydět – jeho hodnota je stejná jako Chelsea, AC Milán, Liverpoolu a Lyonu dohromady.

Investice do umění je a bude jedním z nejlepších zhodnocení financí. Například nejvýnosnější obraz za rok 2012, portrét manželky čínského císaře Chunchui od Giuseppeho Castigioneho, měl pro investora stejnou míru výnosnosti jako akcie rostoucí hvězdy amerického zábavního průmyslu, společnosti Netflix. Výnosnost obrazu i společnosti byla kolem 46 %.

Zároveň se ale jedná o jednu z nejsložitějších forem investic s nejnižší možnou likviditou a vysokými náklady spojenými se správou a pojištěním, takže Index Mei Moses a další jsou dobré pro srovnání a orientaci, ale nejlepší je vždy si nechat poradit od odborníků, kterým budete věřit. Investice do umění je lákavou formou diverzifikace, ale většina klientů UniCredit Private Banking se na tomto trhu neorientuje tak, aby odhadli, co je pro ně výhodnou investicí do budoucna. Proto banka zaměstnává kunsthistoriky s bohatou zkušeností v oboru. "UniCredit Bank byla první, kdo na zdejším trhu takové specializované poradenství klientům privátního bankovnictví nabídl. Počet zájemců o službu Art Banking od té doby neustále roste," říká Raymond Kopka, ředitel Privátního bankovnictví UniCredit Bank.

Nástrah je v umění stejně jako v investování na burzách mnoho. Mít ovšem doma třeba falešného Moneta může být daleko větším zklamáním než překvapivý krach nějaké zavedené firmy. Pocit uspokojení z dobrého nákupu je naopak nevyčíslitelný.

Zdroj: UniCredit Bank

reklama
reklama