Olivový olej jako další důkaz debaklu evropské integrace

Olivový olej jako další důkaz debaklu evropské integrace

| Tomáš Beránek

Chybělo málo a Evropská unie si na seznam svých absurdních regulací připsala kromě norem na zahnutí okurek a banánů i jízdní plán pro olivový olej. Záměrem Evropské komise bylo od roku 2014 zakázat karafy s doplňovaným olivovým olejem ve všech veřejných stravovacích provozech.

Argumentem Evropské komise bylo, že se zákazem opakovaného doplňování olivového oleje do nádob na stolech restaurací snaží ochránit především koncové spotřebitele, hosty restaurací. Podle nových pravidel by restauratéři svým hostům směli nabídnout pouze olivový olej z uzavřených lahví na jedno použití, navíc označených obdobou kolkové známky. Na první pohled úsměvný rozmar bruselských komisařů ale nakonec vzal za své. Neobstály ani argumenty, že by se touto regulací eliminoval prodej nekvalitního a pančovaného olivového oleje, který je zákazníkům nabízen jako olej prvotřídní kvality.

Proti zákazu doplňování olivového oleje do otevřených karaf se ohradili zejména sami hostinští, kteří tvrdí, že by jim nové nařízení bránilo ve svobodném výběru dodavatelů potravin. "Výhradním dodavatelem olivového oleje do mé restaurace je soukromý pěstitel oliv z jižní Francie. Nová nařízení ohledně stáčení, označování a distribuce by pro něj byla zcela nerealizovatelná. To by znamenalo, že bych se musel vzdát jeho exkluzivního zboží a začít nakupovat méně kvalitní olej od velkých výrobců," argumentuje nejmenovaný majitel německé restaurace.

Lobbisté proti všem

Takřka ihned po zveřejnění návrhu na regulaci dolévaného olivového oleje se objevily spekulace, že za plánovaným zákazem karaf stojí lobbisté a velké nadnárodní korporace, které olivový olej buď přímo vyrábějí, nebo se na procesu jeho výroby a distribuce podílejí. Terčem se stala například společnost Bertolli z potravinářského a spotřebitelského gigantu Unilever. Tyto spekulace jsou o to závažnější, že to byla právě společnost Bertolli, která údajně jako jedna z mnoha dodávala na některé trhy nekvalitní olivový olej, který označovala jako extra panenský.

Ostrá kritika se na Evropskou komisi nesnesla pouze z řad restauratérů. "Odmítnutí návrhu bylo všeobecné a přišlo jak ze strany hostinských, tak zástupců členských zemí," přiznal jeden z bruselských úředníků. K celé situaci se vyjádřil i britský premiér David Cameron: "Toto je přesně ten typ věcí, o kterých by Evropská unie neměla ani přemýšlet." Jeho dánský protějšek poznamenal: "Z mého pohledu je tento návrhu natolik bizarní, že o něm slovy nelze ani hovořit. Je zcela nepochopitelné, že se v současné těžké době Evropská komise zabývá podobnými návrhy."

Vyhraná válka, nebo jen bitva?

Porážku přiznal i šéf Evropské komise José Manuel Barroso, shodou okolností syn malého výrobce olivového oleje. Ten řekl, že ačkoli bylo nařízení koncipováno jako ochrana spotřebitelů, setkalo se s jejich jednoznačným odmítnutím.

S oslavami vítězství by však restauratéři i drobní producenti olivového oleje měli raději ještě chvíli počkat. Jeden z členů Evropské komise, Dacian Ciolos, se nechal slyšet, že se hodlá s odpůrci záměru co nejdříve sejít, aby se pokusili najít společnou cestu. "Celá ta věc je příliš dobrá na to, abychom ji nechali úplně zemřít," řekl. K Ciolosovi se připojil i tajemník lobbistické skupiny COPA-COGECA, která jedná v zájmu velkých výrobců. "Záměr regulace olivového oleje veřejnosti pravděpodobně nebyl dostatečně vysvětlen. Snaha zakázat dolévání oleje do neznačených lahví byla jednoznačně správná," prohlásil. Možná se tak nakonec další zrealizované absurdity ze strany Evropské komise přece jen dočkáme.

Zdroj: Testosterone Pit

reklama
reklama