Zaostřeno na centrální banky: ČNB svým postojem k Evropě chtěla ovlivnit kurz dějin a v Británii hrozil návrat do minulosti, říkají někdejší centrální bankéři

Zaostřeno na centrální banky: ČNB svým postojem k Evropě chtěla ovlivnit kurz dějin a v Británii hrozil návrat do minulosti, říkají někdejší centrální bankéři

| Roman Chlupatý

Exit Fedu, přehnaně uvolněná politika japonské národní banky nebo volání českých radních po okamžité intervenci proti koruně – kamkoli se investor vrtne, narazí na centrální bankéře. Ti ze svých arzenálů vytahují stále exotičtější zbraně a čelí kvůli tomu stále tvrdší kritice. Mimo jiné proto, že se z nich mnohdy nechtěně stávají političtí hráči. Potvrzují to i slova Luďka Nidermayera, který působil v ČNB, a Nicka Beecrofta, bývalého člena Bank of England.

Jste rádi, že můžete to, co se teď děje, sledovat zvenčí? Nebo byste chtěli být přímo u toho, pracovat pro centrální banku a mít možnost přímo ovlivňovat dějiny?

Luděk Niedermayer

Luděk Niedermayer, Deloitte (někdejší viceguvernér České národní banky): Stoprocentně jsem rád, že to sleduji zvenčí. Jednak si myslím, že i když to byla naprosto úžasná práce s úžasnými lidmi, je dobré nebýt ve vedení centrální banky příliš dlouhou dobu, protože si na to člověk zvykne a třeba si toho i přestane vážit. To je jedna věc. Tou druhou je fakt, že jde o nesmírně komplikovanou práci. Samotná měnová politika je nesmírně složitá. A když se do toho ještě zamíchá nějaký ten krizový management a finanční stabilita...

Řeknu to takto: Často dělám kurzy pro zahraniční centrální banky a termín mission impossible mám na slidech poměrně často.

Nick Beecroft

Nick Beecroft, C-View (někdejší člen Foreign Exchange Joint Standing Committee v Bank of England): Žijeme v úžasném čase. Snad jen doplním, že by určitě bylo zajímavé být ve středu dění, tedy tam, kde se utváří politika. Chtěl bych být Mark Carney, nastupující guvernér Bank of England? Řekněme, že ano. Už proto, že to v Británii už nemůže být horší. Růst je takřka nulový. To znamená, že má Carney šanci připsat si úspěch. A já bych i věřil tomu, že uspěje. Má velkou šanci, i když bude Británie pokračovat v (ne)růstovém trendu a podrží si nízkou úroveň nezaměstnanosti, tam jsme na skoro stejné úrovni jako USA. Co se růstu týče, je to horší než v Americe, ale lepší než v eurozóně. Je možné během několika let díru, která zeje mezi Británii a Amerikou, zaplnit.

Řekněme, že byste nadále působili v centrální bance. Nebáli byste se toho, že se stáváte součástí politické sféry? Stále více centrálních bank připomíná politické hráče.

Luděk Niedermayer: V České republice bych měl zcela určitě celkem velký problém s anti-evropskou orientací centrální banky. A to vůbec ne proto, že si něco myslím a někdo jiný si myslí něco jiného. To je v pořádku. Mě ale překvapilo, že se ČNB tak široce politicky angažovala jako de facto politická síla, která chtěla svým postojem ovlivnit směřování Česka, což je úplně mimo rámec mandátu centrální banky.

Nick Beecroft: Obával jsem se toho, že pokud bude britská ekonomika nadále přešlapovat na místě, zoufalý ministr financí George Osborne převezme kontrolu nad monetární politikou. Ta by se tak vrátila zpět pod křídla vlády, jak tomu bylo do roku 1997. To by asi trhy hodně vylekalo. Podobný scénář už ale nejspíše nepřichází v úvahu.

Růst USA pomůže i Británii, ta má našlápnuto k jistému zlepšení. I když je tak to, co se teď děje na politickém poli, určitě zajímavé – a pro Británii vcelku nové, protože se dostáváme do světa tří nebo čtyř politických stran –, situace je stále poměrně stabilní.

reklama
reklama